Jako neuvěřitelně barevná, smyslná, rafinovaná a dekadentní podívaná se mezi současnými německými romány objevila nová kniha Gabrielle Wittkopové. Vdovec benátský (Der Witwer von Venedig, ve francouzském originále Sérénissime assassinat, 2001) je historický kriminální román, murder mystery odehrávající se v Benátkách konce 18. století, především ale komplikovaná estetická hra. "Pro město zrcadel psaní jako z rozbitých kousků zrcadel," zní první věta uvádějící čtenáře na nepevnou benátskou půdu, na půdu zrcadlení, odrážející domnělé neřesti a perverze. Takové zrcadlení je, stejně jako erotické hry, otázkou incenace, otázkou autorství, a tedy textu jako místa hry - a léček.
Gabrielle Wittkopová dobře ovládá své řemeslo. Vyzná se hlavně v rostlinných jedech, alkaloidech, jež nezanechávají žádné stopy. Těmi jsou v rozmezí třiceti let zavražděny čtyři mladé manželky benátského kupce Alvise Lanziho. Ačkoliv je pokaždé stanovena přirozená smrt, podezření a domněnky se množí. Benátky jsou "metropolí maškarád, špiclování a denunciace". Všudypřítomní špioni policejního prezidenta Messera Grande vnášejí podezřívavost až do ložnic. Masky a anonymita, možnost být viděn a nevědět kým ruší rozdíl mezi soukromým a veřejným.

Nyní již osmdesátiletá autorka, rozená Ménardeau a pocházející z Nantes, žije od roku 1946 v Německu. Byla vdaná za spisovatele a překladatele Justuse Franze Wittkopa, jehož v roce 1944 ukryla před nacisty. Wittkopová píše v obou jazycích, německy vyšla monografie o E. T. A. Hoffmannovi, do francouzštiny přeložila Theodora W. Adorna, Uwe Johnsona a Petera Handkeho. Jejími literárními vzory jsou ale Voltaire, francouzští materialisté, a de Sade, spisovatelé 18. století, které od mládí četla v rozsáhlé otcově knihovně.
Psát začala poměrně pozdě, její první román Le Nécrophile vyšel v roce 1972. Román je považován za skandální a dosud nebyl přeložen.
Klinicky přesné a prodlévající popisy smrtelných křečí otrávených žen odkazují k "božskému markýzi", zároveň v této hře vzrůstá ve čtenáři nejhroznější podezření. Autorka - vypravěčka je sice přítomná svými komentáři k událostem, mnohem častěji ale vypráví děj "někdo", další vypravěčská instance, našeptávač, pisatel (muž nebo žena) pomlouvačných dopisů, špicl sestavující svou zprávu. Na vrcholu benátského karnevalu, při masopustních oslavách roku 1797, těsně před vpádem "skřeta" Bonaparta, se děj rozuzlí sám od sebe. K odstranění budoucí páté ženy kupce Lanziho někdo sáhne z nedostatku jedu k pistoli. Vražedný útok se nezdaří. Někdo namíří zbraň proti sobě. Gabrielle Wittkopová velmi dobře ovládá své řemeslo.
Za převod tohoto v originále těžko srozumitelného, stylisticky a jazykově vytříbeného textu do němčiny dostala překladatelka Claudia Kalscheuerová překladatelskou Cenu André Gida.