Atwood, Margaret: Muzeum zkamenělin 2

Atwood, Margaret
Muzeum zkamenělin 2

ukázka beletrie zahraniční

Organismy se přizpůsobují prostředí. Povětšinou z nutnosti. Rovněž se přizpůsobují vlastním potřebám, často trochu rozmarně, až zvráceně, dalo by se říct.

Margaret Atwoodová: Muzeum zkamenělin

Elizabeth - Lesja - Nate

Středa, devatenáctého ledna 1977

LESJA

Organismy se přizpůsobují prostředí. Povětšinou z nutnosti. Rovněž se přizpůsobují vlastním potřebám, často trochu rozmarně, až zvráceně, dalo by se říct. Vezměte si například vývoj třetího spáru na zadní noze jednoho z Lesjiných oblíbených dinosaurů, středně velkého, leč rychlého a smrtelně nebezpečného deinonycha. Na rozdíl od dvou ostatních se třetí prst nedotýkal země, a proto při chůzi ani běhu neměl žádné uplatnění. John Ostrom, renomovaná autorita v oboru a objevitel deinonycha, si vzhledem k jeho postavení a tvaru (srpovitě zahnutý, ostrý jako břitva) zaspekuloval, že sloužil k jedinému účelu - párání břich. Deinonychus svýma předníma nohama, nepoměrně delšíma než u tyranosaura či gorgosaura, držel kořist v příhodné vzdálenosti, zatímco třetím prstem dolní nohy kuchal její břicho. Šlo o udržení rovnováhy a zároveň o výstřední způsob, jak si poradit s životem, tedy s chytáním a porcováním jídla. Nic ani vzdáleně podobného deinonychovi se zatím nenašlo. Právě tahle potrhlost, unikátnost, akrobatické veselí, to všechno se Lesje líbí. Něco jako tanec.
Tenhle nevinný, byť krvavý tanec mnohokrát sledovala z bezpečí koruny stromu, což je dnes čirou náhodou jehličnan. V daném okamžiku není ale nic v dohledu; dokonce ani pterosaurus ne. William všechno vyplašil. Celý nesvůj se pod ní prochází mezi baňatými cykasy. Něco se stalo, na tohle není zvyklý. Slunce vypadá divně a ani pachy nejsou, co bývaly. Ještě si neuvědomil, že se nachází v jiné epoše.
Tohle nechápání je jeho způsob adaptace. Lesja je jeho prostředí, a to se změnilo.
William rovněž sedí u karetního stolku a cpe se zapékanými nudlemi se sýrem, které mu Lesja právě naservírovala. Ona sama teď na jídlo nemá chuť. Bombarduje ji beznadějí: ovzduší je zamořené toxickými látkami, je jich přes tři sta a mnoho dalších ještě zbývá určit. Do čistých Muskockých jezer a dál na sever se snáší kyselina sírová, rtuť, kovová mlha, kyselý déšť. Choulostivé ryby se zvedají k hladině, obracejí se a odhalují břicha, která se brzy nafouknou. Pokud se okamžitě (okamžitě!) nezavede desetkrát přísnější regulace, Velká jezera zhynou. Pětina sladkovodních vod na Zemi. A kvůli čemu? Kvůli punčocháčům, rozčiluje se a nudle mu padají z vidličky. Kvůli gumičkám, autům, umělohmotným knoflíkům. Lesja kýve hlavou; ví to, ale je bezmocná. Dělá jí to naschvál.
Právě teď, pokračuje William neúmorně, ptáci zobají červy a v jejich tukových tkáních se ukládají stabilní, nerozložitelné polychlorované bifenyly. Vzhledem k velkému množství DDT, které se již uložilo v jejích tukových tkáních, bude mít Lesja s největší pravděpodobností rizikové těhotenství. Ani nemluvě o radioaktivním bombardování jejích vaječníků, jehož vinou nejspíš porodí dvouhlavou stvůru nebo kus masa velikosti grapefruitu, s vlasy i plně vyvinutými zuby (William uvádí skutečné případy), anebo dítě s oběma očima na stejné straně tváře, jako u platejse.
Lesja nechce v tuhle chvíli poslouchat řeči na tohle téma ani o minutu déle, jakkoli to je jistě pravda, a kontruje teorií supernovy ve spojitosti s vyhynutím dinosaurů. Vzhledem k dramatickému nárůstu vesmírného záření se stěny skořápek ztenčily natolik, že se mláďata nedokázala vyklubat. (Tato teorie nemá v muzeu dobrou pověst, místní vědci upřednostňují gradualističtější hypotézu, alespoň má však William o čem přemýšlet. Mohlo by se to stát i tady. Kdo dokáže říct, kdy nějaká hvězda vybuchne?) Lesja se Williama zeptá, zdali chce šálek instantní kávy.
William nevrle přisvědčí. Právě jeho mrzutost, náhlá absence obvyklého životního optimismu představuje jeho adaptaci. Cítí změny v Lesjině chování jako větřící pes; něco ví, ale neví, co vlastně ví. Proto také ta deprese. Když mu Lesja přinese kávu, ozve se: "Zapomněla jsi, že si do ní dávám smetanu." Hlas má plačtivý. Plačtivost si Lesja s Williamem doposud nespojovala.
Lesja se uvelebí v křesle. Chce si to rozebrat, ale pokud zajde do ložnice, William to vezme jako pozvání, půjde za ní a bude se chtít milovat. Lesja v tomto okamžiku nemá o nic takového zájem. (Problém: soulož deinonychů. Role srpovitě zahnutého a jako břitva ostrého třetího drápu: jak ho dokázali schovat? Docházelo k nehodám?) Přestože každá buňka jejího těla ztěžkla, je tekutá, masivní, vyzařuje vodnatou energii, každé jádro vydává vlastní světlo. Souhrnně vzato doutná jako světluška; je lucerna, pižmová stopa. Není divu, že nadržený William nervózně přešlapuje, neboť se při sprchování zamkla v koupelně na dva západy a jednou mu řekla, že ji hrozně pálí žáha. Rozpačitý William bzučí jako chroust, který se nemůže dostat dál přes síťku.
Ale jak to, že se Nate doposud neukázal? Měl jí zavolat sedmnáctého; už se opozdil o dva dny. Vymýšlí si záminky k tomu, aby se mohla ochomýtat kolem telefonu, kdyby zazvonil. Zdržuje se doma, i když by za jiných okolností šla ven, a chodí ven, když už to nedokáže snést. Měla mu dát číslo do práce; na druhou stranu by se s ní býval mohl spojit přes telefonní centrálu, kdyby chtěl. Co když zavolal, ale vzal to William, všechno vytušil a řekl cosi tak agresivního a hrozivého, že Nate už nikdy nezavolá? Netroufá se na to Williama zeptat. Rovněž si netroufá Natovi zavolat. Pokud to zvedne Elizabeth, bude se na ni Nate zlobit. Pokud to zvedne jedno z jeho dětí, bude rovněž naštvaný. A i kdyby to vzal Nate sám, stejně bude naštvaný, protože si uvědomí, že to sluchátko mohl zvednout kdokoli jiný.
Lesja se utíká k práci, která jí kdysi bývala dokonalým útočištěm.
Součástí její práce je vzdělávání veřejnosti v záležitostech týkajících se paleontologie obratlovců. Muzeum zrovna vyrábí o dinosaurech informační materiál pro školy, k němuž budou patřit kratší filmové ukázky a komentář na kazetě, jakož i letáčky, plákáty a průvodce jednotlivými muzejními expozicemi. Všichni doufají, že tento souhrnný materiál bude tak populární, jak se z prodeje modelů diplodoků a stegosaurů (šedá umělá hmota, obojí made in Hongkong) a dinosauřích omalovánek prozatím zdá. Ale kolik toho má říct? Co takhle například rodinný život dinosaurů? Co třeba jejich způsoby kladení vajec a - téma je to delikátní, ale vždy zajímavé - jejich oplodňování? Měla by tohle nechat stranou? A pokud ne, budou mít nejrůznější sílící náboženská a moralistická rodičovská sdružení námitky, budou ty materiály bojkotovat? Takové otázky by Lesje normálně nepřišly na mysl, ale napadly už doktora Van Vleeta, jenž ji požádal, aby se nad nimi zamyslela a navrhla nějaká řešení.
Lesja zavře oči a spatří před sebou drátem pospojované kostry v muzejních expozicích, které groteskním způsobem napodobují život. Kdo by snad mohl mít námitky proti kopulaci, která se odehrála před devadesáti milióny lety? Milostný život kamenů, sex zkostnatělých. A přece chápala, jak by takové gargantuovské vášně, země, která se skutečně chvěje pod nohama, jediná nozdra zaplňující promítací plátno, milostné vzdechy, které svou intenzitou připomínají tovární sirény, mohly někoho vyvést z míry. Vybavuje se jí učitelka, která ji ve čtvrté třídě přinutila vyhodit žabí vajíčka, jež Lesja přinesla do školy. Doufala, že bude moct třídě vyložit, jak byla nakladena ve škarpě, jak ohromnou samičku ropuchy držel samec tak malý, že vypadal jako jiný živočišný druh. Učitelka ji nechala celou tu historku v soukromí kabinetu odrecitovat a pak prohlásila, že třída o takových věcech opravdu vědět nemusí. Lesja se jako obvykle názoru dospělého podřídila a mlčky přihlížela, jak učitelka vynesla sklenici s drahocennými žabími vajíčky z kamrlíku a jak je spláchla na dívčí toaletě do záchodu.
Proč něco takového nepotřebovali vědět? napadá Lesju teď. Co vlastně potřebují vědět? Nejspíš toho moc není. Zajisté ne odpovědi na otázky, které ji napadají ve chvílích, kdy se pustí do divočejších spekulací. Tak třeba: měli dinosauři penisy? Dobrá otázka. Jejich potomci ptáci mají kloakální otvory, zatímco někteří hadi nemají jeden, ale dokonce dva pyje. Držel samec dinosaura samičku za kůži v zátylku, jako například kohout? Houfovali se ve stádech, utvářeli celoživotní monogamní svazky jako husy, měli harémy, bojovali spolu dinosauři v období říje? To by možná pomohlo vysvětlit vývoj deinonychova třetího drápu. Lesja se rozhodne, že tyhle otázky nechá být. Dinosauři kladli vejce asi jako želvy a u toho taky zůstane.
William prohlásí, že má pořád hlad a že si jde do kuchyně udělat obložený chleba. Takhle se projevuje jeho nespokojenost s tím, jak Lesja nedokáže dostát jeho nárokům. Lesja to ví, ale je jí to jedno. Normálně by mu chleba obložila sama, neboť William o sobě vždycky tvrdil, že je v kuchyni hrozný nešika. Buď se mu tam povede něco rozbít, nebo se při otvírání plechovky se sardinkami řízne do prstu (William, ten nepřítel plechovek, dostane čas od času velkou chuť na sardinky a Lesja mu pak musí vyhovět). Dojde ke spoušti a krveprolití, dojde na řezné rány, mumlání a kletby; William se vynoří s upatlaným obloženým chlebem, krví potřísněnou a křivě uříznutou skývou, se skvrnami od oleje na košili. Předvede se, bude chtít utišit a Lesja mu v tom vyhoví, to ví. V nepřítomnosti Nata, který nenabídl vůbec nic, když na to přijde. Široká pláň. Riziko.
Telefon zazvoní a William k němu zamíří, ještě než Lesja vůbec stačí vstát. "To je pro tebe," oznámí.
Mělce dýchající Lesja chňapne po sluchátku.
"Dobrý večer," pozdraví ji ženský hlas, "tady Elizabeth Schoenhofová."
Lesje se udělá v krku knedlík. Přišli na ni. Babičky ji sevřou do kleští, předhodí jí její vinu a svou bolest.
Ale ono není ani zdaleka tak zle. Elizabeth ji jen zve na večeři. Ji a Williama, přirozeně. Nate a Elizabeth, říká Elizabeth, by oba byli poctěni, kdyby k nim Lesja s Williamem mohli přijít.

Překlad © Viktor Janiš
na iLiteratura.cz se souhlasem překladatele

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

zhlédnuto 3113x

Inzerce
Inzerce