Blandiana, Ana

Blandiana, Ana

portrét beletrie zahraniční

V dnešní době zřejmě nejznámější rumunská spisovatelka Ana Blandiana vstoupila do literárního života spolu s talentovanou a nonkonformní "generací šedesátých let".

Ana Blandiana

V dnešní době zřejmě nejznámější rumunská spisovatelka Ana Blandiana vstoupila do literárního života spolu s talentovanou a nonkonformní "generací šedesátých let". Zaujala již mladistvě vitálními verši svého debutu, První osoba množného čísla (1964). Další sbírky - Achillova pata, Třetí svátost, Spánek ve spánku aj. - svědčily o tom, že básnířka směřuje od smyslového opojení k filozofické a etické reflexi. Teprve po prosincové revoluci 1989 mohla vydat svou sbírku Architektura vln (1990), vystihující pocity absurdity i vzdoru za Ceaušeskova režimu. Kromě poezie píše Ana Blandiana také lyricko-fantastickou prózu (např. povídky Průhledy do minulosti, 1982), eseje a publicistiku. V obsáhlejší próze Zásuvka s potleskem (1992) prokázala i romanopisecký talent beletristickým zpracováním osudů rumunských intelektuálů v 80. letech. V celém porevolučním období se Ana Blandiana projevuje rovněž jako výrazná osobnost politického života. Patří mezi zakladatele Občanské aliance a Občanské akademie a dodnes se neúnavně zasazuje o dodržování lidských práv a o skutečnou, neokleštěnou demokracii ve své zemi. Několik let věnovala spolu s manželem, publicistou Romulem Rusanem, přestavbě bývalého politického vězení v sedmihradském městě Sighetu na historický památník, který nemá obdoby v bývalém východním bloku (cely jsou přetvořeny na muzeum, každý rok se tu scházejí pamětníci a historikové, při muzeu pracuje i aktivní dokumentační středisko).
Ukázky jsou z básnířčiny nové tvorby, uveřejněné v bukurešťském týdeníku România literară v březnu letošního roku.
- lv -

Výběr

Ti, kdo nemají křídla,
se tlačí v šatně, aby si je vyzvedli.
Ti, kdo je mají,
si je opatrně zavírají na zip.
Za těchto okolností
je těžké přesně odhadnout,
kdo bude schopen létat
v tu pravou chvíli,
tehdy, až se země
náhle otevře,
aby nás roztřídila;
tak pozdě,
a tedy zbytečně.


Mladý kůň

Nikdy jsem pořádně nevěděla, v jakém světě žiju.
Nasedla jsem na koně, mladého a šťastného jako já,
svírala jsem ho ve cvalu
a cítila, jak mu buší srdce.
I mé srdce neúnavně cválalo,
takže si časem ani nevšimlo,
že sedlo spočívá
jen na koňské kostře,
jež se roztříštila v trysku,
zatímco já se dále vznášela
na mladém neskutečném koni,
v století, jež mi už nepatřilo.

Překlad © Libuše Valentová

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

zhlédnuto 2611x

Inzerce