Jerofejev, Viktor
Čas rodit, antologie, recenze

rozhovor beletrie zahraniční

Viktor Jerefejev je víc než jako spisovatel uznáván coby editor a literární organizátor. Podílel na vydání slavného almanachu MetrOpol (1979), v roce 1997 vydal antologii Ruské květy zla, která měla manifestovat pojetí soudobé ruské literatury jako analýzy temných stánek lidské duše...

Účtování Viktora Jerofejeva

Viktor Jerefejev je víc než jako spisovatel uznáván coby editor a literární organizátor. Podílel na vydání slavného almanachu MetrOpol (1979, nelze nezmínit alespoň několik jmen autorů MetrOpolu: Jevgenij Rejn, Fridrich Gorenštejn, Inna Lisňanská, Andrej Bitov, Genrich Sapgir, Jurij Kublanovskij…), v roce 1997 vydal antologii Ruské květy zla, která měla manifestovat pojetí soudobé ruské literatury jako analýzy temných stánek lidské duše (ze známějších přispěvatelů připomeňme Varlama Šalamova, Andreje Siňavského, Jurije Mamlejeva, Sergeje Dovlatova, Venedikta Jerofejeva, Sašu Sokolova, Eduarda Limonova, Juliju Kisinovou, Viktora Pelevina). Antologie vyprovokovala množství (často ohledně koncepce nelibých) ohlasů a Viktor Jerofejev, povzbuzen úspěchem, vydal předloni další antologii nejmladších ruských spisovatelů Čas rodit. Jekatěrina Varkanová, redaktorka literární přílohy deníku Nězavisimaja gazeta, se Viktora Jerofejeva zeptala na jeho pohled na literaturu dvacátého století. Co na takovou otázku na ploše jednoho interview odpovědět? Viktor Jerofejev velmi skeptickým tónem obšírně připomněl hlavní literární proudy minulého století. Mluvil o dvou vzpourách, které v literatuře (neúspěšně) proběhly. První byla moderna (v Rusku Stříbrný věk) a experimenty avantgardy - pokusy o autonomnost literatury pak ustoupily socialistickému realismu a na Západě realismu všedního dne. Druhá vzpoura byl postmodernismus. "Zahřměl na celý svět, všichni byli v šoku, ale hru se stereotypy nakonec čtenáři nepřijali. "Pokud ve dvacátém prvním století neproběhne další vzpoura, literatura nenápadně zhasne jako jev, který si neumí udržet samostatnost," říká Viktor Jerofejev.
Z rozhovoru vybíráme krátký úryvek (ze závěrečné části), který může posloužit i jako pozadí pro další rozhovor, tentokrát s Alexandrem Goldštejnem (úryvky přineseme na stránkách knigi v brzké době).
"Literaturu uchvátily náhodné figury, zvítězily jednoduché jevy, které - od obyčejného realismu po detektivky a milostné romány - reprezentují jednu a tu samou platformu. A jejich užitečnost tkví pouze v tom, že nám připomínají existenci knih."
(…)
"Ruská literatura studovala zlo, přicházející zvnějšku - všichni byli hříšní, jenom ty jako bys byl čistý. Každý se musí podívat sám na sebe - každý má v sobě zákoutí sadismu, absurdity, hanby a mnohá další, není třeba křičet, že za všechno může stát, Západ a Východ. Taková byla koncepce antologie Ruské květy zla, která vyšla v polovině devadesátých let, ruská literatura zkoumající vnitřní zlo - je otázka, bylo-li to dobře, či zle, ale rozhodně šlo o významnou etapu."
(…)
"Nová antologie, na níž teď pracuji, je sestavena z příspěvků autorů ve věku 25-30 let, dalo by se říci, že jde o postpelevinovskou generaci. Pro Ruské květy zla jsem jen obtížně našel dvě ženy, které něco samostatně vytvořily (Taťjanu Tolstou a Ljudmilu Petruševskou). V současné sestavě tvoří už víc než polovinu ženy. Právě ženy byly na konci století jaksi celistvější než muži. Jsou i lidsky zajímavější. Jde o obecnou tendenci v naší zemi, ale i na Západě. Nejsilnější stránkou ženského vědomí je ochrana života, přináležitost k nechci říct absolutním hodnotám, ale k hodnotám zabezpečení života.
Mění se jazyk, je hrubší a přisprostlý, ale jsou v něm prvky adekvátnosti k životu. Líbí se mi slovní revoluce, která v Rusku probíhá. Z milionů příkladů uveďme jeden. Rusko po celou svou dlouhou historii nemohlo ovládnout nadávky a sprosté výrazy. Teď vidíme, jak tahle slova mizí. Jsou už tak opotřebovaná, že i když je stokrát zopakujete, už nenajdeme jejich dřívější význam.
Ještě jeden významný objev: jsme země spíš východní než západní. To, mimochodem, funguje jako znak u Pelevina. Vždycky nás učili, že patříme spíš k Evropě. Ale pokud život krystalizuje na principu smrti, milostného dramatu a jiných extrémních situací, spjatých s válkou, žijeme na východní způsob. V obtížných situacích, třebaže karikaturně a nešikovně, zaujímáme východní pózy, nikoli západní. Jsme kultura s dobře utajenou východní podstatou."
(…)
lb, Pramen Ex Libris 27. 12. 2001

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

zhlédnuto 4055x

Inzerce
Inzerce