Sorokin, Vladimir
Fronta

ukázka beletrie zahraniční

"Prosim vás, kdo je poslední?" "Asi já, ale za mnou je ještě nějaká pani v modrym plášti." "Takže já jsem za ní, jo?"

Vladimir Sorokin: Fronta

"Prosim vás, kdo je poslední?"
"Asi já, ale za mnou je ještě nějaká pani v modrym plášti."
"Takže já jsem za ní, jo?"
"Jo. Vona hnedka přijde. Stoupněte si zatim za mě."
"A vy tu budete?"
"Jo, budu."
"Chtěl jsem si ještě na chvilku vodskočit, vopravdu jenom na chvilku…"
"Jen na ni počkejte. Někdo přijde a co já mu pak řeknu? Jen počkejte. Řikala, že tu hnedka bude…"
"Dobře. Tak já teda počkám. Čekáte tu už dlouho?"
"Moc dlouho né..."
"A nevíte po kolika prodávaj?"
"Kdo se v tom má vyznat… Vlastně jsem se ještě ani neptal. Nevíte náhodou po kolika prodávaj?"
"Nevim po kolika dneska, ale slyšela jsem, že včera prodávali po dvou kusech."
"Po dvou?"
"Jo. Nejdřív prej po čtyrech a potom po dvou."
"Tak málo?! To tu nemá cenu ani stát…"
"Tak si zaberte dvě místa. Lidi z venkova stojej dokonce i na třech."
"Na třech?"
"Přesně tak."
"To je ale na celej den!"
"Ale jděte. Tady to jde celkem rychle."
"Nějak se mi tomu nechce věřit. Dyť jsme se ještě ani nehli z místa…"
"To se tam asi vrátili ty, co si vodskočili. Takovejch je fůra."
"Vodskočej si a potom se hrnou…"
"To nic, teď to pude rychle…"
"Nevíte náhodou po kolika prodávaj?"
"Prej po třech."
"To ještě celkem jde! Vedle Savelovskýho nádraží prodávaj jenom po jednom."
"Tam nemá ani smysl prodávat víc, stejnak to všechno rozeberou lidi z venkova…"
"A co včera, byla tady taky taková fronta?"
"Skoro takováhle."
"A vy jste tu včera stála?"
"Jo, stála."
"A dlouho?"
"Moc dlouho ne…"
"A nebyly moc pomačkaný?"
"Ze začátku to celkem šlo, ale ke konci už byly všelijaký."
"Dneska si určitě ty lepší taky rozeberou a na nás zbydou zas jenom ty špatný."
"Všechny jsou stejný. Já je viděl."
"Vopravdu?"
"Jo. Špatný dávaj stranou."
"To určitě, dávaj stranou! Jen počkejte, však uvidíte!"
"Musej je dávat stranou a vodepisovat."
"Ale co vás nemá! Prej musej! Dyť jim to jde do kapsy, to snad nemyslíte vážně…"
"No uvidíme, nemusíme se hnedka hádat, že jo…"
"Támhle je ta pani. Vy jste za ní."
"Ta vysoká?"
"Jo."
"Já jsem teda za váma, jo?"
"Asi jo. Já jsem za timhle pánem."
"To teda znamená, že já jsem za váma."
"Dobře, vy jste teda za mnou. Teď už si můžu vodskočit?"
"Samozřejmě."
"Jenom na chvilku, musím si skočit pro prádlo… je to hned vedle…"
"Nevíte náhodou, jestli maj dneska do šesti?"
"Myslim, že jo…"
"Tak já si tam teda skočim pozdějc."
"Nevíte, jestli vedle náhodou nepřivezli zelí?"
"Ne. Tam je fronta na pomeranče. Zelí neni."
"Stejnak za nic nestojí, nemá ani cenu ho kupovat."
"Na Leninský třídě prodávali mladý, takový hezký."
"Ale jděte! Dyť to nemělo žádnou hlávku."
"Mladý zelí je náhodou zdravý."
"Támhle předbíhaj, to je ale drzost! Hej pane, proč je pouštíte? To tady máme stát celej den nebo co?! Předbíhaj, dyť voni předbíhaj!"
"Voni tam stáli, jenom si na chvilku vodskočili…"
"Ale pendrek tam stáli!"
"My jsme tu stáli, co na nás křičíte!"
"Houby s voctem, nestáli! Já tu jsem vod rána!"
"Stáli tam, já je viděla…"
"Jo, stoupnou si do fronty a pak se na půl dne zdejchnou."
"A podle mýho tam nestáli. Já je neviděl."
"Ale stáli tam."
"Stáli, vopravdu tam stáli…"
"Ale stáli tam, uklidněte se!"
"Vy se uklidněte!"
"Dobře, nebudem se hádat kvůli blbostem. Stáli tam, pak si vodskočili. Vždyť vo nic nejde…"
"Cože jí to jde tak pomalu… Vidíte ji?"
"Špatně."
"Tý zrzavý to jde pomalu. Včera byla taky jako zpomalenej film."
"Copak je tam sama?"
"Jsou tam dvě."
"Já je nevidim…"
"Stoupněte si sem, vodsuď jsou vidět."
"No jo. Jsou dvě. Tamta je ale rychlejší."
"Tý brunetě to jde rychlejc."
"Vobě se snažej, jenom lidí je prostě hodně."
"Lidí je vždycky hodně."
"A támhle ty se v tom ještě přehrabujou a vybíraj si."
"Tak… vůbec jsme se nehnuli…"
"To nic, teď to půjde rychle."
"Kdyby dávali aspoň po třech."
"Budou."
"Jen abysme to stihli…"
"Nebojte, na nás to ještě vyjde."
"Nevíte do kolika jim to včera vystačilo?"
"Vlastně ani nevim… šla jsem pryč…"
"Promiňte, nestojim náhodou za váma?"
"Ne, vy stojíte přede mnou."
"No jo! Já jsem za váma, že jo?"
"Jo, za mnou."
"Jen taktak, že jsem to stihnul."
"Copak dneska zavíraj tak brzo?"
"Za mnou už nikoho nepouštěli."
"To je teda pěkný…"
"Řekněte mi, to máslo jste kupoval tady někde?"
"Ne, v centru."
"Tady za něj chtěli ráno tři a půl ruble a teď už žádný stejnak nemaj."
"Tady ho mívaj vždycky po obědě…"
"Někdy ho taky přivezou i ráno… Co to tam vyváděj. Trvá to celou věčnost!"
"Gruzínci zase předbíhaj… hele, koukněte, jen se koukněte, jak předbíhaj! Pani! Nepouštějte je! To jsou ale darebáci!"
"Vezmou si klidně dvacet kusů a potom to prodávaj dál."
"To je jasný… hele, dobře mu tak. A toho taky prožeň!"
"Nevíte náhodou jaká je ta prádelna?"
"Podle mýho celkem dobrá. Jenom jim to trvá trochu dlouho."
"Dlouho?"
"Hm. Tak měsíc."
"To je nějak dlouho. Ale věci neztrácej, ne?"
"Jenom někdy."
"To je dobře… hele ho, zase nějakej Gruzínec…"
"Ještě jsem neviděl, aby Gruzínec stál ve frontě."
"Víte co, já asi půjdu…"
"Jdete pryč?"
"Jo. Už jsou tři a ještě jsme se nehli z místa…"
"Vy jste poslední?"
"Ano."
"Slečno, pojďte sem. Tady jeden vodešel, stoupněte si místo něj."
"Děkuju."
"Neni zač. To poděkujte jemu. Ty karafiáty jste kupovala na trhu?"
"Ne. V obchodě."
"Támhle v tom? V tom napravo?"
"Nó."
"Jsou moc hezký. Máte asi v životě kliku."
"Tam maj všechny takhle velký."
"Já jsem nikdy takovýhle nedostal. Vy máte prostě štěstí."
"Co s tim mám já co společnýho?"
"Ale jděte. Taková sympatická slečna jako vy má vždycky štěstí."
"To jsou hlouposti… Stojíte tu už dlouho?"
"Moc dlouho ne."
"Teď to půjde ale mnohem rychlejc."
"Proč myslíte?"
"Protože jste si sem stoupla vy."
"Panebože! Nechtěl byste toho už nechat! Vtipálek samouk, co ?!"
"Neurážejte, jo. Žádnej samouk náhodou nejsem!"
"Copak jste snad někde studoval?"
"Náhodou jo."
"A kdepak?"
"Všude kde se dalo."
"Takže ode všeho tak trošku, co?"
"Přesně tak. Promiňte, jak se jmenujete?"
"A proč to chcete vědět?"
"Prostě to nutně potřebuju."
"Nic nepotřebujete. Neřeknu!"
"Řekněte mi to, nedělejte přece fóry."
"A ne!"
"No tak mi to, prosim vás, řekněte."
"A k čemu vám to bude?"
"Copak se stydíte nebo co?"
"Nestydim. Když teda jinak nedáte. Jmenuju se Lena."
"A já jsem Vadim."
"A co má bejt?"
"Nic. Jenom se mi líp dejchá."
"Panebože, já nemůžu!"
"Co nemůžete?"
"Ale nic."
"Co nic?"
"Stůjte klidně mladíku."
"Ale já vám přece vůbec nepřekážim."
"Stojí a furt mele. Kdyby aspoň na chvilku zmlknul."
"Vy zmlkněte."
"No tak, buďte už zticha!"
"Vy byste měla bejt zticha. A nerozčilujte se!"
"Vy se rozčilujete!"
"Vlezte mi na hrb, jo!… Leno, neděláte náhodou textilní fakultu?"
"Uhádl jste."
"Co je tu k hádání. Za prvý je vaše fakulta dva kroky vodsud a za druhý jste moc sympatická dívka. Všechno do sebe krásně zapadá."
"Jak je pro vás všechno jednoduchý… hele, jak se zase tlačej…"
"Hej, nechcete toho nechat, co se tak tlačíte?!"
"To se tlačej zepředu, a ne já!"
"To je hrůza! Dávejte pozor, sakra!…"
"Panebože, vždyť nás umačkaj… pane! Dávejte přece pozor!"
"Ale já za to nemůžu!"
"Co to zas má bejt? Proč se posouváme dozadu?"
"Co se tam stalo?"
"Nic neni vidět…"
"Pani, co se to tam děje?"
"Narovnávaj frontu."
"Co je to za blbost… tady jsem stál už před hodinou… k čemu je to dobrý…"
"No tak, ještě kousek…"
"Zato teď to pude rychle."
"To sotva. Tlačej se, proč se pořád tak tlačej?"
"Já se netlačim, já stojim náhodou úplně klidně."
"Pane, nevíte náhodou, jestli má prádelna ještě otevřeno?"
"Nemá. Vždyť to řikám, že jsem to sotva stihnul."
"Teď už je pozdě, zas až po obědě."
"Leno, dejte mi tu vaši tašku."
"Co to děláte? Nedám vám ji!"
"Ale jen mi ji dejte."
"Ale ne."
"Dejte mi ji nebo si ji vezmu sám."
"Když jinak nedáte… tak teda prosim…"
"Fuj, ta je ale těžká! Jak jste ji nesla?"
"Jednoduše."
"A co v ní je? Činky?"
"Knihy."
"Chápu."
"Zrovna nám skončilo zkouškový."
"Tak to gratuluju! Už jsem to slovo skoro zapomněl."
"A co jste vystudoval?"
"Moskevskou univerzitu."
"To je dobrý. A jakej obor?"
"Historii."
"To je zajímavý. Pro mě byly dějiny vždycky španělskou vesnicí."
"To jenom proto, že jste je nedělala vážně."
"To je možný. Ale vůbec to musí bejt děsně zajímavý - všelijaký ty carové, války, doby ledový… Vadime, a nevíte, čí je to výroba?"
"Prej jugoslávská."
"Ne, česká."
"Víte to určitě?"
"Jo, já jsem tu stála už včera."
"Tak vidíš Leno, jsou český. Nevadí, že ti tak najednou tykám?"
"Pro mě za mě. Dobře, že tu frontu narovnali. Teď to jde daleko rychlejc."
"Možná trochu."
"Mladej, neměl bys cigaretu?"
"Jo. Na, vem si."
"Dík."
"Hele a nevíš náhodou, jestli jich maj hodně?"
"Tak to teda vopravdu nevim."
"Ale na nás to ještě vyjde, ne?"
"Dědku, zeptejte se na něco jednoduššího."
"Hele, támhle někdo nese nový brambory …"
"Ty má určitě ze zeleniny."
"Zrovna jdu votamtaď. Žádný brambory tam nemaj."
"No, tak jsou určitě z trhu."
"Jasně že z trhu. Hej, chlapče, támdle ti něco upadlo."
"Děkuju…"
"To to zase pěkně poneseš do čistírny!"
"Nic hroznýho se nestalo… Je to jenom trochu zaprášený…"
"Hele, ty tady někde bydlíš?"
"Támhle v tom domě."
"Neni tady někde kadeřnictví?"
"Snad si nechceš nechat zničit svoje krásný vlásky?"
"No, to je snad moje věc… proč se tak tlačíte…"
"Netlačte se!"
"Já se přece vůbec netlačim. To tam vzadu."
"Úplně mi pošlapali nohy … tak co, je tady někde to kadeřnictví?"
"Je. Sice ne přímo tady, ale je. Jak jen… bych ti to vysvětlil… musíš rovně a za támhletim blokem doprava. Je tam taková úzká ulička."
"Jak se jmenuje?"
"To nevim… prostě nějaká ulička…"
"Tak?e rovně a pak napravo?"
"Jo. A vůbec, jdem, já tě tam dovedu nebo ještě zabloudíš."
"Proč?! Já to najdu."
"Jdem."
"A co fronta?"
"Ty si myslíš, že ji necháme bejt? Zbláznila ses? Jen se podívej, kolik lidí je za náma."
"Ty brďo! Ani konec neni vidět."
"Promiňte, my si na půl hodinky vodskočíme. Můžem?"
"Jen si klidně jděte."
"Tak jdem."
"No jo… Nikomu se tu nechce stát."
"Proč taky. To víte mládež. Nuděj se."
"Copak my se nenudíme?"
"Voni si furt někam běhaj a my abysme se tu pěkně pekli na sluníčku."
"Hm. Dneska to ale nějak pálí… A to bylo celkem pod mrakem a najednou nám to pálí rovnou na palici!"
"Nevíte jakou hlásili na dnešek předpověď?"
"Třiadvacet stupňů."
"A teď je nejmíň pětadvacet."
"To ne, to je míň…"
"Ne, ne - určitě pětadvacet!"
"To se vám jenom zdá. Vůbec nefouká, a proto je takový dusno."
"To je divný. Támhle se ty topoly trochu nakláněj, ale vítr vůbec neni cejtit. A chládek taky žádnej neni."
"Jo ve městě žádnej chládek bejt ani nemůže. Na chládek musí bejt řeka a tráva. A tady neni nic jinýho než prach a asfalt..."
"Támhle vepředu, vedle toho baráku je stín…"
"No jo, ale tam musíme nejdřív postoupit… vůbec se to ale nehejbe…"
"Ne, ne, už jsme se pohli. Támhle ta popelnice je už za náma."
"Podle mýho byla vod začátku za náma."
"Ale co vás nemá."
"Pudu si asi koupit zmrzlinu… na chvilku si vodskočim."
"Koupíte mi taky? Tu za vosumadvacet kopejek… já vám dám peníze…"
"Tak jo."
"Jestli vám to teda nevadí."
"Ale nevadí, proč by mělo…"
"Na zmrzlinu je určitě taky pěkná fronta."
"To jo, ale určitě ne taková jako tady. Tam to pude rychle."
"Podívejte na tu v tom kabátě! Že jí neni vedro, to teda nechápu."
"To mi povídejte…"
"Třeba je jí zima. Existuje přece taková nemoc."
"Nevíte… nevíte náhodou jakou maj barvu?"
"Prej všelijakou."
"Říkaj ale, že hlavně světle hnědou."
"A tmavě hnědý nemaj?"
"Ty prej taky."
"To je dobře."
"Já bych chtěla spíš tmavší…"
"To záleží na tom, jaký budete mít štěstí. Maj to tam na střídačku."
"Jo. Jak jim to přijde pod ruku, tak to prodávaj…"
"Promiňte, nestál jsem za váma?"
"Ne, vy jste stál za tou paní."
"No jo, máte pravdu…"
"Vodskočej si, a potom ani nevěděj, kde stáli…"
"Co se to tam děje… neni nějak rozumět…"
"A co myslíte?"
"Támhle tu ženskou… proč tak křičí…"
"Někdo tam asi předbíhá…"
"A kdo to je…"
"Správně, jen tak na něj…"
"To je nějakej blbec…"
"Já bych ho hnala a basta…"
"Jenom tu ztrácíme čas."
"Položte si tu tašku sem. Tady je to lepší. Sem na ten vobrubník."
"Máte pravdu."
"Prej je včera měli v centru."
"Tam se ale člověk nedostane."
"Zato měli prej jenom tmavě hnědý."
"Vopravdu?"
"Prej jo."
"Vobčas je někde prodávaj, ale jeden nikdy neví kde."
"No právě, stejně jako tady, úplně zčistajasna… jen taktak, že jsem to stihla…"
"Mně to řekla sousedka už včera."
"To určitě věděla od těch prodavaček, že jo?"
"To nevim…"
"Panebože, proč to tak dlouho trvá…"
"Zase někdo předbíhá! Drzoun jeden!"
"Neměl by ho prostě nikdo pouštět."
"Takový lamželezo a předbíhá, že se nestydí."
"Něco vám teče z tašky."
"Ježíšmarjá, děkuju! To je maso… ježíš… Feďko, podrž to…"
"Tak dělej!"
"Drž to za to ucho! Co děláš…"
"Vyndej ho, je na něm chleba… dej ho sem…"
"Podrž to!"
"Voloďo!"
"Drž to rovně! Co děláš?"
"Nekřič tak..."
"Voloďo!"
"Skutečně prodávaj po třech?"
"Asi jo."
"Já jsem za váma, že jo?"
"Přesně tak. Za mnou. To jste koupil rychle."
"To jo. Tady máte nazpátek. Pozor, jenom trochu teče…"
"To nevadí. Děkuju. Jé! Jen aby to na mě nekáplo."
"Měl jsem strach, aby se na mě dostalo."
"Už docházela, jo?"
"Hm."
"Voloďo! Co tam stojíš?! Pojď sem!"
"To je ta za vosumadvacet?"
"Hm. Maj tam jenom tuhle a pak ještě jednu za deset kopejek."
"Krucinál… to je ale vedro…"
"Ještě kousek a budem ve stínu. Už je to jenom malej kousek."
"Serjožo, na, vem to…"
"Dej to sem, dám do kočárku."
"To jsou ale syčáci… Koukej jak zase předbíhá…"
"Někdo by tam měl jít a říct jim to. Nebo se tam nacpou a na nás pak nic nezbyde."
"To je pravda."
"Nestyda…"
"A ještě ta ženská, co je s nim. To bude určitě taky pěkná mrcha."
"Co to zase je…"
"Pane, kape vám to na kalhoty."
"Ksakru! Teče to spodem… kruci… celej jsem se zadělal…"
"Zino, opři se tady o tu zeď, jen se opři…"
"To je dobrý, dyť je už skoro dospělá, postojí jako všichni ostatní? Že jo? No, nemám pravdu?"
"Ano, máte."
"No tak vidíte, jak je šikovná."
"To máslo jste kupovala v mlíkárně?"
"Ne, tam ne. Támhle."
"Ale tam ho nemaj."
"Koupila jsem ho už ráno."
"Tak to jó… proto je tak měkký… rozteklo se…"
"Já se domu snad nedostanu! Z toho by se jeden zcvoknul!"
"Já to samý. Ve dvanáct jsem vyšla z domu a už jsem stála ve třech frontách."
"No konečně. Aspoň jeden milicionář se tu ukázal."
"Měli by prodávat po dvou, jinak to nevystačí."
"Ale vystačí, nemějte strach. V malym neprodávaj."
"Nevíte náhodou jakou maj podšívku?"
"Takovou fórovou."
"Takže není teplá?"
"Ani trochu."
"Tak to je špatný."
"Co je na tom špatnýho?"
"Ale nic…"
"Voloďo, neběhej tu furt! Pojede auto a…"
"Neběhej tady, chlapče. Tady je to moc nebezpečný, hnedka za tou zatáčkou."
"Tak, a stůj tady."
"Mamí, já mám žízeň."
"Stůj tady a nedělej hlouposti!"
"Ale mamí! Já chci napít."
"Jsi snad chluchej? Dej mi ruku a stůj tady!"
"Přišel a hnedka zas vodešel. To je mi teda milice…"
"Voni se dneska nepředřou, to se nebojte."
"Kdyby aspoň dohlížel na pořádek."
"Ty černý držky zase předbíhaj. Svině jedny!"
"Nesměj je tam pouštět."
"Voni se ale nacpou všude."
"Mamí! Já chci napít!"
"Buď už zticha!"
"Měla byste ho vzít napít. Kousek vodsud jsou automaty."
"Kde?"
"Tadyhle kousek, je to tam před elektrem."
"Děkuju vám. Tak já tam s nim teda skočim… Pojď, Voloďo, jdeme…"
"Mamí, a máme tři kopejky?"
"Máme, to víš že jo… jdeme… tak já jsem teda za váma…"
"Serjožo, postav to k tý zdi."
"Uf! Tady ve stínu je líp…"
"Taková fronta unaví, co?! Cha… cha…"
"Tak my jsme asi za váma, že jo?"
"No."
"Stoupni si sem Leno."
"Moc jsme se teda neposunuli…"
"Jak to že ne?! Koukej, už jsme u toho domu."
"Tady je příjemně."
"Hm. Ve stínu je líp. Tak co, už to uschlo?"
"Jo, u? je to suchý. Koukej na tu hezkou barvu."
"Já se v lacích moc nevyznám."
"Jakto?"
"Nevim."
"Copak tobě je to úplně jedno nebo co?"
"Přesně tak! Nevim proč by měl bejt jeden lak lepší než druhej."
"No jsou vošklivý barvy a barvy báječný…"
"Bůh s nima."
"Ale kadeřnictví máte dobrý."
"Líbilo se ti?"
"To jo, a lidí je tam taky málo."
"Teď už cestu znáš. Tak k nám někdy přijď."
"Teď už jo… hele, a nevíš jakou maj podrážku?"
"Prej gumovou."
"Vopravdu?!! To je teda fakt dobrý."
"Fakt jsou super, viděl jsem je na vlastní voči."
"Já jsem se k nim nedostala. To snad ani nejde."
"Já jsem je viděl u jedný ženský, která si je už koupila."
"A maj hezkou barvu?"
"Jo, pěknou. Takovou šedohnědou."
"Jako semiš?"
"Něco na ten způsob."
"Co to povídáte za hlouposti mladíku? Vždyť jsou kožený!"
"Kožený?"
"No to se ví…"
"To neni možný, dyť jsem je viděl na vlastní…"
"To možná jo. Jenže semišový byly jenom ráno, před obědem došly. A teď maj kožený, tmavě hnědý."
"Fujtajbl!"
"A my tu stojíme jako blbci. Vadime, já teda pudu…"
"Počkej… počkej přece…"
"A proč?"
"Počkej… možná, že tyhle jsou taky dobrý?"
"Ale jdi ty! Co je na nich dobrýho?"
"Ale jak to můžeš…"
"Ty tady fakt budeš stát, jo?"
"A jakej je teda rozdíl mezi koženejma a semišovejma?"
"Podle mýho velkej."
"Leno, nepočkáme tu přece jenom?"
"Ne. Já jdu. Ty si tu klidně zůstaň."
"Tak se koukni, jak už jsme blízko! Proč jsme tu teda stáli?"
"To je mi úplně fuk, že blízko…"
"Tak tu zůstaň, co?"
"Ne. Já jdu. Měj se."
"Já ti zejtra zavolám, jo?"
"Jak chceš… tak zatim."
"Měj se."
"To je dneska mládež. Kožený jim nejdou pod nos."
"Jo, jo…"
"Nedal byste mi kus těch novin, budu se aspoň ovívat…"
"Vemte si je klidně celý."
"Děkuju."
"Jako bysme se hnuli z místa."
"Bylo by na čase."
"Půjdu si na chvilku sednout…"
"Vadime."
"To seš ty?"
"Jo, já jsem si to rozmyslela. Vlastně, když se to vezme kolem a kolem, tak jakej je v tom rozdíl?…"
"Zlatíčko… tady máš za odměnu…"
"Chovej se slušně… všichni se na nás dívaj…"
"Takže tu budem stát?! Sláva!"
"Nevíš co dávaj v Úderníkovi?"
"Nějakej italskej film."
"Je dobrej?"
"Netušim."
"Chtěla jsem se kouknout na plakát, abych věděla, co hrajou, ale představ si to, vůbec jsem se tam neprotlačila."
"Jak to?"
"Protože naše fronta končí až tam."
"Až u toho elektra?"
"Jo."
"To neni možný."
"Ale je."
"To je teda fakt dobrý!"
"A hlavně furt přibejvá."
"Takže má smysl tu stát."
"Já jsem si to taky uvědomila."
"A navíc jsme už celkem blízko."
"Mládeži, úplně jste mě přimáčkli ke zdi…"
"Promiňte."
"Tak a jsme tu… my jsme stáli za váma?"
"Jo, za mnou. Tak co, dala jste mu napít, raubířovi?"
"Dvě sklenice vypil. Stůj tady a nevrť se…"
"Já bych vypil ještě třetí, ale neměli jsme už drobný."
"Ale jdi ty. Dyť bys pak prasknul."
"Neprasknul!"
"Neprasknul?"
"Ne, neprasknul."
"To je ale pašák!"
"Tu blůzu jste si šila na stroji nebo v ruce?"
"V ruce."
"Je moc pěkná."
"Líbí se vám?"
"Moc. Hlavně ta vlna je moc pěkná."
"Leno, skočim pro zmrzlinu, jo?"
"Skoč."
"Předbíhat nepřestanou… to je ale hrůza…"
"Dyť voni tam stáli. Já je viděl."
"Já si je nějak nepamatuju."
"Stáli tam, určitě tam stáli."
"No já teda nevim…"
"Vopravdu tam stáli…"
"Proč jede přímo do lidí… To je ale idiot…"
"Jako kdyby nemohly zastavit vedle."
"Co je to vlastně za autobusy?"
"Nevim… Nejspíš nějakej zájezd…"
"Ježíšmarjá, to je ale lidí… vodkud se všichni vzali…"
"Přijely tři autobusy… támhle je ten třetí…"
"Aha… tak ještě třetí přijel…"
"To budou asi nějaký dělníci."
"Ale ne. Jakýpak dělníci. To je zájezd."
"Co by tu dělal zájezd? Tady přece žádný muzeum neni."
"Třeba je."
"Ale neni, já tu bydlim už čtyřicet let."
"Panebože, to je ale lidí! Že se jim chce na to sluníčko…"
"No tě bůh… co to má zas bejt?"
"Kam se to cpou? Proč se tam cpou?"
"Proč si stoupaj do tý fronty?!"
"Co je to za sprostotu?!"
"Kam se to cpete? Haló pane, křikněte tam na ně!"
"Proč se tam cpou?! Hulváti!"
"Nepouštějte je! Co jsou vůbec zač?"
"Pakáž jedna! Podívejte se, jen se na ně podívejte!"
"Co to má vůbec bejt? Zavolejte někdo milici!"
"Pani, skočte pro milici!"
"Darebáci!"
"To jsou ale drzouni!"
"A všichni se cpou najednou!"
"Milice! Zavolejte někdo milici!"
"Měli by dostat rovnou přes hubu!"
"Milice!"
"Támhle jde, zavolejte na něj!"
"Hele koukej, vidíš to? A my jsme vzduch nebo co?!"
"A co jsou voni vůbec zač?!"
"Čert ví! Asi nějaký vidláci."
"Burani vesnický! Všechny bych je nejradši postřílela!"
"To je pak jednoduchý, že jo - přijedou a stoupnou si rovnou do fronty!"
"Tak mu to někdo řekněte po lopatě! Kde je?"
"Šel támhle tim směrem."
"Hele, támhle jdou ještě dva!"
"To je dobře, jen ať je milice po ruce..."
"Je to ale přece drzost!"
"To vidim poprvý v životě!"
"A předbíhat stejnak nepřestanou!"
"Proč s tim ksakru milice něco neudělá?!"
"To tam s tim megafonem spí nebo co? To je mi taky milicionář!"
"Teď bude něco řikat."
"Vy ho vidíte?"
"Jo, vidim. Stoupnul si na bednu."
"Jo, už ho taky vidim…"
"Co má co povídat! Měli by jim dát co proto, darebákům jedněm!"
"Teď něco řekne."
"No, co má co povídat."
"OBČANÉ! ŽÁDÁM VÁS, ABYSTE ZACHOVALI KLID!"
"Dyť my jsme klidný…"
"Co se tam maj co dopředu cpát?"
"A co jsou vůbec zač, ať nám to hezky vysvětlí!"
"ŽÁDÁM VÁS, ABYSTE ZACHOVALI KLID! TITO SOUDRUZI MAJÍ PRÁVO DOSTAT ZBOŽÍ PŘEDNOSTNĚ. ZACHOVEJTE TEDY KLID A POŘÁDEK!"
"Jak je to možný?!"
"A co jsou voni zač?"
"Co je tohle za sviňárnu?!"
"A my jsme vzduch nebo co?"
"OPAKUJI. ŽÁDÁM VÁS, ABYSTE ZACHOVALI KLID A DODRŽOVALI POŘÁDEK! SOUDRUZI, KTEŘÍ PŘIJELI AUTOBUSY MAJÍ PRÁVO DOSTAT ZBOŽÍ PŘEDNOSTNĚ!"
"A my jsme vosk nebo co?!"
"Jakto že voni maj právo a my ne?"
"Já mám taky právo?!"
"Drzouni drzounský!"
"Celou dobu jsme tu stáli a najednou todle!"
"To je ale lumpárna!"
"POTŘETÍ VÁM ŘÍKÁM! MAJÍ PRÁVO NAKUPOVAT PŘEDNOSTNĚ! ŽÁDÁM VÁS, ABYSTE ZACHOVALI KLID! NEBO VÁS BUDU NUCEN VYVÉST Z FRONTY!"
"Tady to máme, vyvedou nás. Idiot jeden…"
"To je ale přece lumpárna!"
"To nemohli říct dopředu?"
"To tu máme stát jako do večera nebo co?!"
"KOLIKRÁT VÁM TO MÁM OPAKOVAT! ŽÁDÁM VÁS, ABYSTE ZACHOVALI KLID!"
"Celou dobu jsme tu stáli…"
"Zino, já asi pudu."
"Ne, já to stejnak nechápu, proč je máme vůbec pouštět?"
"Přijedou si a hnedka se cpou do předu…"
"Já taky pudu."
"USTUPTE A PUSŤTE SOUDRUHY! NA VŠECHNY SE DOSTANE! ZACHOVEJTE KLID! NEDĚLEJTE NEPOŘÁDEK! USTUPTE!"
"To jako dozadu nebo co?"
"Panebože…"
"Netlačte se přece!"
"Já se netlačim, to tam vepředu…"
"Nespěchej tak..."
"USTUPTE, USTUPTE PŘECE! VŠICHNI NARÁZ!"
"A vodkud vlatně přijeli?"
"To bude určitě nějaká odborářská konference..."
"A jsme tam kde jsme byli…"
"Dávejte přece pozor, vždyť... jste jako slon..."
"Copak za to můžu? To se tlačej voni..."
"Stála jsem za váma?"
"Asi jo."
"A kde je ta ženská?"
"Šla pryč. Už se jí nechtělo čekat."
"Hmm… chápu. A víte, že asi nebudou český?"
"A jaký teda?"
"Švédský."
"Vopravdu?!"
"Co? Švédský, jo?"
"To by bylo fajn!"
"Petře, poslouchej, jsou prej švédský."
"Tak to teda počkám."
"A to je přivezli teďka?"
"No. Před chvilkou. Byla jsem u pultu."
"A maj jich hodně?"
"Nevim. Snad jo. Prodávat budou ale po jednom."
"Vy náhodou nevíte, co jsou tamti zač?"
"Nemám ponětí. Přijeli bůhví odkud."
"Na tomhle místě jsme stáli už před hodinou..."
"Přišli tam ještě dvě nový prodavačky. Takže to teď pude rychlejc."
"Kéž by."
"Leno, slyšelas, jsou prej švédský?"
"Jó, slyšela. Stoupni si ke zdi, já se vo tebe vopřu."
"Dobře... takhle... neni ti to nepohodlný?"
"Ne, dobrý."
"Nevíte náhodou, co je to za značku?"
"Já se v tom nevyznám."
"Škoda..."
"A jakou maj barvu?"
"No jsou vobyčejný, takový tmavě modrý."
"A nevíte jestli to jde rychle?"
"Jo, celkem jo. Teď jsou tam na to čtyry."
"OBČANÉ! NESTŮJTE NA VOZOVCE! USTUPTE! USTUPTE BLÍŽE K DOMŮM!"
"Teď tady bude hulákat celej den..."
"To mu teda dali hračku."
"Nevíš, jestli s tim Kyjevem hrajem dneska?"
"Jo, dneska."
"Abysme to stihli."
"To stihnem."
"To pochybuju."
"Neboj, to stihnem."
"V GUMu před tejdnem prodávali americký."
"Ty se objevěj jen občas."
"Ale švédský jsou dokonce lepší. Jsou takový měkký a příjemný."
"Ale značka je značka."
"K čemu mi je značka. Hlavně aby byly pohodlný a hezký."
"To je jasný…"
"Můžu si od vás pučit ten časopis?"
"Prosim."
"Já vám zase pučim Večerku, nechcete?"
"Tak jo, pučte mi ji."
"Nebolí tě rameno, Atlante?"
"Jen si odpočiň, spi..."
"OBČANÉ, NESTRKEJTE SE! NEBO VÁS BUDU NUCEN VYVÉST Z FRONTY!"
"Tebe kdyby tak někdo vyved, blbečku..."
"A zase jsme na sluníčku. V tom stínu se stálo tak příjemně..."
"Teďkon to už pude rychle."
"Uáách... pane bože, jak dlouho ještě..."
"Voloďo, vem si tu kšiltovku!"
"Mně je horko, mami."
"Vem si ji nebo tě bude bolet hlava."
"Ouvej... úplně jsem usnula... to je hrůza..."
"A co má bejt, jen se prospi."
"Nepíšou tam něco o šachách?"
"Hned se podívam... ne nic tam neni."
"Teď by měl bejt ten turnaj, ten..."
"Ten mezinárodní ve Španělsku, že jo?"
"Ve fotbale jsme to projeli, co?"
"Kdyby nehrál Dasajev, dopadlo by to ještě hůř."
"Moje řeč. Vychytal co moh."
"A viděl jste Zoffa jak chytal, když hráli s tou Brazílií?"
"Jo, to je taky pan fotbalista..."
"Veterán, ale jak panečku hraje! Asi si skočim pro zmrzlinu..."
"Už tam maj zavřeno."
"Vopravdu?"
"Jo."
"Podívej, co to tam je?..."
"Jak si zvyknul předbíhat... družstevník zkurvenej..."
"Voloďo, nechceš rajče?"
"Mami, dyť je teplý..."
"Copak ses nenapil?"
"Napil. Mami, já si pudu hrát támhle."
"Kam? Tam jezděj auta."
"Né, já pudu támhle."
"Tak si jdi. Ale jinam se nehneš!"
"Ty máš tak krásný vlasy..."
"Nech toho, přece."
"Vopravdu. Jsou jako len. Víš, Debussy má takovou předehru. Jmenuje se Dívka s vlasy barvy lnu."
"To neni ale určitě o mně."
"O tobě... je to o tobě... jsou tak jemný..."
"Vadime... co to děláš... vždyť jsou tady lidi..."
"Pojď, pudem si sednout támhle, jo?"
"Tak jo."
"Na chvilku si vodskočíme, jo?"
"Jen jděte."
"Nevíte kolik je hodin?"
"Tři čtvrtě na pět."
"To to ale letí."
"Pořád někam couraj. Nikomu se tu nechce stát."
"Zakřičel si a už jde pryč. Aby dohlížel na pořádek to ne."
"Tam u pultu jsou ještě dva."
"Proč je tam ksakru pouštěli! Kdyby všichni řekli ne, nebylo by o čem."
"To se lehko řekne."
"Stál jsem za váma, že jo?"
"Tak co, koupil jste?"
"Ale ne. Ale zato jsem si dal kvas."
"Kde?"
"Kousek vodsud. Je to hnedka za rohem, jenom pár kroků."
"Vopravdu?"
"Jo. A je tam dokonce málo lidí."
"Pudu se tam podívat."
"My bysme tam taky chtěli jít."
"Nejdřív pudem my, a pak vy."
"To zrovna! A kvas akorát tak dojde."
"Nebojte se, nedojde."
"Voni si pudou pro kvas, a my abysme tu stáli. Tak to teda ne. I takhle už všichni jenom pořád někam vodcházej. A my tu stojíme jak blbci."
"Přesně tak. Nejdřív pudem my, a pak vy. Jseš mladej, tak si počkáš."
"Ale o to nejde..."
"Počkejte, a co kdybysme tam šli všichni?"
"A jak asi?"
"No prostě najednou."
"A vzadu budou křičet."
"A pak nás určitě nepustěj nazpátek…"
"To je jasný, pak nás nepustěj. Nebo snad pustěj? To se ale nedělá..."
"A co kdybysme tam posunuli celou frontu."
"Jak?"
"Jednoduše! Vždyť je to kousek! Posunem frontu a ať se každej napije. Je to pohodlný a pořádek zůstane stejnej."
"To je ono! Ty jsi ale hlavička! Sunem se tam lidi!"
"Proč?"
"Je tam cisterna s kvasem!"
"Vopravdu?"
"Tenhle mladík tam teď byl. A nikdo tam neni. Posunem se tam a všichni se můžou napít."
"To je pravda, je to lepší než abysme tam běhali po jednom."
"Ale co ty vepředu?"
"No na každýho se samozřejmě nedostane."
"Tak co, hejbnem se?"
"Třeba je tam stín."
"Lidi, posouváme se!"
"A kde za rohem to vlastně je? Že to neni vidět?"
"Támhle, tam za tim domem."
"Tam za tim?"
"Za tim ne, za tim dalšim."
"Aú! Netlačte se přece tak!"
"Tak se hejbněte, lidi, co stojíte pořád na místě?!"
"Je to přece jenom daleko..."
"Tadyhle je stín."
"Jak utržený ze řetězu... kam běžíte?"
"Takhle se pomícháme."
"Nepomícháme."
"Voloďo, pojď sem!"
"Upadly vám noviny..."
"Sakra!... teď už je nezvednu..."
"Podél zdi, lidi, jděte podél zdi."
"Nestrkejte do mě, paninko!"
"Copak do tebe strkám? Sám strkáš!"
"Je to za timhle domem?"
"Jo, za timhle."
"Tady je chládek."
"Voloďo! Dej mi ruku!"
"Kurva! Kerej čůrák mi stoupnul na nohu?"
"Promiňte."
"Leno, neloudej se."
"Skutečně tu je cisterna."
"Jenom tak nepospíchej…"
"Tady podél tý zdi."
"Já jsem za váma."
"Jéé… to je teda pěkná fronta…"
"Tady to můžem klidně zatočit."
"Kam všichni jdete, milánkové?"
"Všichni k tobě, matinko! Napoj žíznivé."
"Jé, vás ale je! Vodkud jste se tu všichni tak najednou vzali?"
"Támhle vodtud."
"Lidi, zatočte to tady..."
"Je ten kvas studenej?"
"To se ví, že je!"
"Dejte mi velkou sklenici, matko."
"Starou frontu zrušim a budu obsluhovat jenom vás."
"Stejně tu jsou jenom dva lidi..."
"Tři litry..."
"Obejděte tu cisternu a zatočte tu frontu."
"Já jsem stála za váma?"
"Ne za mnou ne, támhle za tim."
"Šestatřicet... vosum je vašich... a vy?"
"Dvě velký."
"Dvanáct... dejte mi drobný."
"Moment, jen co je najdu... á tady...nate..."
"To je jiná. Prosim. A vy?"
"Velkou."
"Tady to je... a čtyři nazpátek..."
"Vám to tady ale cáká..."
"Jděte stranou. Vidíte přece, že je tu mokro…"
"Jednu velkou."
"Devět... vemte si to... a vy?"
"Dvě velký a jednu malou."
"Patnáct... podejte mi tu sklenici..."
"Dejte mi malou."
"Jedna malá... tady... vemte si ji..."
"Velkou..."
"Lidi, připravte si drobný..."
"Tadyhle máte deset."
"Čtyři..."
"Velkou."
"Čtyřiačtyřicet..."
"Velkou... tady máte přesně..."
"Tady to je... a vy si dáte?"
"Jednu velkou."
"Rubl. Tady máte rubl... vemte si ho..."
"Malou... tady máte akorát..."
"Poodstupte si víc doleva, a vy si dáte co?"
"Dvě malý."
"Dvě..."
"Velkou..."
"Počkejte chvilku."
"Děkuju, ten kvas je ale dobrej!"
"Podejte mi ty sklenice."
"Tady máte deset nazpátek..."
"Malou."
"Tři..."
"Jednu velkou a jednu malou."
"Dvacet... jedenáct..."
"Vem si to, Míšo..."
"Sklenice, vracejte mi ty sklenice."
"Velkou."
"Šest... nemáte kopejku?"
"Mám… tu máte..."
"Velkou. Tu největší."
"Tady je... netlačte se tak..."
"Mamí, já chci taky velkou."
"Dostaneš malou."
"Ale mamí!"
"Tady máte dvanáct nazpátek... nate..."
"Vracejte mi ty sklenice, dávejte je semhle!"
"Velkou."
"Deset. Šest."
"Malou."
"Počkejte chvilku."
"To je vaše."
"Velkou."
"Vím. Rubl je váš..."
"Malou."
"Tady to je."
"Mně taky."
"Ksakru..."
"Nic se nestalo... je to celkem příjemný..."
"Velkou."
"To je pro vás... tady máte..."
"Mě to samý."
"Sklenice!"
"Podejte to tam. Děkuju."
"A co vy?"
"Já... já..."
"Tak co?"
"Velkou."
"Tak co bude..."
"Poodstupte si támhle."
"Tady to je. To je pro vás?"
"Už si to bere."
"A vy?"
"Dvě velký."
"Ksakru.. co to... proč to teče..."
"Á, prasklá sklenice..."
"Dejte to sem. Sem mi to dejte."
"Mně taky."
"Vám taky. Devět."
"Malou."
"Ksakru!"
"To je úplnej vodotrysk..."
"Ale…"
"Děkuju."
"A co ty?"
(…)
"Já budu číst čísla a vy bude odpovídat svým příjmením."
"A kolik lidí už přišlo na řadu?"
"Hlasitěj!"
"Kolik jich už přišlo na řadu?"
"Tak tedy, teď nakupuje… číslo… šest set sedmdesát tři… jo… sedmdesát tři…"
"Teprve?"
"A já si myslel, že jsme už blízko…"
"A copak jsme snad daleko?! Už zbejvá jenom pár lidí."
"A řekněte nám, nedocházej náhodou?"
"Ne. Zboží je dost. Před chvíli přivezli ještě jeden náklaďák."
"USTUPTE OD TĚCH TURNIKETŮ! USTUPTE!"
"Jestli se někdo neozve, tak ho hned vyškrtávám… A ještě něco… Čísla, který jsme vyškrtli si už vzali nový lidi."
"To je dobře. Aspoň v tom bude pořádek…"
"Poslyšte, a co kdybyste četla jen jména a my se budem hlásit? Nebo takhle tu budem až do oběda!"
"To je dobrej nápad!"
"Čtěte jenom jména!"
"I tak tady už stojíme pěkně dlouho…"
"Čtěte jenom jména. Kdo neodpoví, toho vyškrtnem."
"To se rozumí…"
"Tak to bude lepší."
"Kurva, Vasjo, poď jsem!"
"Tak teda mám číst jenom jména?"
"Čtěte jenom jména!"
"Jenom ty jména!"
"Tak dobře… Tak teda, ty čísla, který jsou už za hrazením číst nebudu … ty už budou za chvilku na řadě… začnu teda vod čísla… jaký máte číslo? Pani!"
"Sedm set dvacet. Kuzminová."
"Tak teda sedm set dvacet. Každej si teda vodečte svoje číslo od tohohle a všichni budou vědět kolikátý jsou… Mikljajev!"
"Tady!"
"Korablevová!"
"Tady!"
"Vikentěv!"
"Tady!"
"Zolotarev!"
"Tady!"
"Burkinová!"
"Tady jsme!"
"Kočetovová!"
"Tady!"
"Laskarževskij!"
"Tady!"
"Burmistrová!"
"Tady!"
"Fjodorovová!"
"Tady!"
"Stolbovová!"
"Tady!"
"Smekalinová!"
"Tady!"
"Rybakov!"

"Vyškrtávám… Zverevová!"
"Tady!"
"Semjonovová!"
"Tady!"
"Sedakov!"
"Tady!"
"Gluzman!"
"Tady jsme!"
"Čistjakovová!"
"To jsem já!"
"Prikamskovová!"
"Tady!"
"Razorvajev!"
"Tady!"
"Trupicynová!"
"Tady!"
"Karamyševová!"
"Tady!"
"Kostěnko!"
"Tady!"
"Matvějevskij!"
"Tady!"
"Zajcevová!"
"Tady!"
"Fain!"
"Tady!"
"Čabánek!"
"Tady!"
"Feldman!"
"Tady!"
"Oděsskij!"
"Tady!"
"Bolotovová!"
"Tady!"
"Nikolajev!"
"Tady!"
"Romko!"
"Tady!"
"Žukov!"
"Tady!"
"Noginskij!"
"Tady!"
"Brigitte!"

"Vyškrtávám… Jegorov!"
"Tady!"
"Petrovskij!"
"Tady!"
"Chabalovová!"
"Tady!"
"Prochoroněko!"
"Tady!"
"Krivopalcev!"
"Tady!"
"Asaulenko!"
"Tady!"
"Kravčenko!"
"Tady!"
"Asmolovová!"
"Tady!"
"Kabakovová!"
"Tady!"
"Goroděcká!"
"Tady!"
"Mastěrkov!"
"Tady!"
"Davydov!"
"Tady"
"Jurkin!"
"Tady!"
"Sušilinová!"
"Tady!"
"Fedotovová!"
"Tady!"
"Kolondyrevskij!"
"Tady!"
"Sorokovoj!"
"Tady!"
"Lužin!"
"Tady!"
"Podberezovikovová!"
"Tady!"
"Znamenská!"
"Tady!"
"Titovová!"

"Popov!"
"Tady!"
"Krivošejnovová!"
"Tady!"
"Žilin!"
"Tady!"
"Kurjerskij!"
"Tady!"
"Ivanov!"
"Tady!"
"Samojlov!"
"Tady!"
"Bendarská!"
"Tady!"
"Kučinová!"

"Tak… Volobujevová!"
"Tady!"
"Kullam!"
"Tady!"
"Ilmesov!"
"Tady!"
"Kokčatajev!"
"Tady!"
"Chajamov!"
"Tady!"
"Ursunbalijev!"
"Tady!"
"Abajev!"
"Tady!"
"Burdjukovová!"
"Tady!"
"Fokinová!"
"Tady!"
"Kalevas!"
"Tady!"
"Suponěvová!"
"Tady!"
"Někrasovová!"
"Tady!"
"Skurtul!"
"Tady!"
"Chochrjakovová!"
"Tady!"
"Burmistrová!"
"Tady!"
"Kolbasko!"
"Tady!"
"Kurganov!"
"Tady!"
"Kuzněcov!"
"Tady!"
"Aristakesjan!"
"Tady!"
"Smolkovová!"
"Tady!"
"Basaněc!"
"Tady!"
"Bolotnikovová!"
"Tady!"
"Dzeržin!"
"Tady!"
"Batalov!"

"Max!"
"Tady!"
"Simakovová!"
"Tady!"
"Kazakovová!"
"Tady!"
"Tokmakov!"
"Tady"
"Tak… chviličku… Marčenko!"
"Tady!"
"Alexejevová!"
"Tady!"
"Suponěvová!"
"Tady!"
"Brittenová!"
"Na chvilku si vodskočila… tady."
"Talubějevová!"
"Tady!"
"Spasskij!"
"Tady!"
"Gulak!"
"Tady!"
"Rubinčik!"
"Tady!"
"Ponědělnik!"
"Tady!"
"Petrov!"
"Tady!"
"Bančenko!"
"Tady!"
"Gerasimov!"
"Tady!"
"Jakovlevová!"
"Tady!"
"Niščajev!"
"Tady!"
"Pechstein!"
"Tady!"
"Volinová!"
"Tady!"
"Majakovská!"
"Tady!"
"Cup!"
"Tady!"
"Charlamovová!"
"Tady!"
"Vasiljev!"
"Tady!"
"Babadžanovová!"
"Tady!"
"Senin!"
"Tady!"
"Šichlarov!"
"Tady!"
"Megreladze!"
"Tady!"
"Baskakovová!"
"Tady!"
"Vorošilin!"
"Tady!"
"Potkov!"
"Tady!"
"Tarchanov!"
"Tady!"
"Nagimbekov!"
"Tady!"
"Kantarija!"
"Tady!"
"Kopěnkin!"
"Tady!"
"Posoškovová!"
"Tady!"
"Baltermanc!"
"Tady!"
"Davilinová!"
"Tady!"
"Plotnikovová!"
"Tady!"
"Vinogradovová!"
"Tady!"
"Samostinovová!"
"Tady!"
"Čudarov!"
"Tady!"
"Šchmuc!"
"Tady!"
"Majorov!"
"Tady!"
"Golinská!"

"Lein!"

"Taky neni… Petrov!"
"Tady!"
"Cava!"
"Tady!"
"Čakovskij!"
"Tady!"
"Popovová!"
"Tady!"
"Baranovskij!"
"Tady!"
"Žuravlevová!"
"Tady!"
"Karasevová!"
"Tady!"
"Vichrevová!"
"Tady!"
"Lukutkin!"
"Tady!"
"Sacharovová!"
"Tady!"
"Ženěvskij!"
"Tady!"
"Kaširinovová!"
"Tady!"
"Petuchov!"
"Tady!"
"Potěnko!"
"Tady!"
"Jaščenko!"
"Tady!"
"Zamoskvoreckij!"
"Tady!"
"Krogius!"
"Tady!"
"Stěpanov!"
"Tady!"
"Sinij!"
"Tady!"
"Srubov!"
"Tady!"
"Močalov!"

"Tak… hned to bude… Kolomijcev!"
"Tady!"
"Babuškinová!"
"Tady!"
"Malinovskij!"
"Tady!"
"Bokstein!"
"Tady!"
"Alpatov!"
"Zde!"
"Nožkinová!"
"Tady!"
"Semjonov!"
"Tady!"
"Kruglovová!"
"Tady!"
"Rotenberg!"
"Tady!"
"Dal!"
"Tady!"
"Zavodnoj!"
"Tady!"
"Dvořák!"

"Vyškrtávám…"
"Tady, tady jsem!"
"Proč se nehlásíte… Ivanov!"
"Tady!"
"Fidlerová!"
"Tady!"
"Charlampijevová!"
"Tady!"
"Komzolov!"
"Tady!"
"Panovskij!"
"Tady!"
"Dmitrijev!"
"Tady!"
"Kočerginová!"
"Tady!"
"Pavlenko!"
"Tady!"
"Vipper!"
"Tady!"
"Melentěv!"
"Tady!"
"Ikonnikov!"

"Neni… Galčinskij!"
"Tady!"
"Petrov!"
"Tady!"
"Giacintov!"
"Tady!"
"Klimovová!"
"Tady!"
"Pozdnjakovová!"
"Tady!"
"Favorin!"
"Tady!"
"Petrovová!"
"Tady!"
"Gurvič!"
"Tady!"
"Lazarevová!"
"Tady!"
"Michajlovová!"
"Tady!"
"Gačev!"
"Tady!"
"Orlov!"
"Tady!"
"Juvalovová!"
"Tady!"
"Epstein!"
"Tady!"
"Narimanov!"
"Tady!"
"Rjabušin!"
"Tady!"
"Gropius!"
"Tady!"
"Kirillovová!"
"Tady!"
"Lebeděvová!"
"Tady!"
"Chochlovová!"
"Tady!"
"Rosenberg!"
"Tady!"
"Lichanov!"
"Tady!"
"Michajlovová!"
"Tady!"
"Danjuševskij!"
"Tady!"
"Kurlykovová!"

"Vyškrtávám… Viktorovová!"
"Tady!"
"Tange!"
"Tady!"
"Keržencevová!"
"Tady"
"Kiričenko!"
"Tady!"
"Pustovojt!"
"Tady!"
"Chlebnikovová!"
"Tady!"
"Chazanovová!"
"Tady!"
"Mežirovová!"
"Tady!"
"Jelistratovová!"
"Tady!"
"Dobronravová!"
"Tady!"
"Bankin!"
"Tady!"
"Kazakevič!"
"Tady!"
"Volkov!"
"Tady!"
"Krivopalcevová!"
"Tady!"
"Rjabininová!"
"Tady!"
"Sotnikovová!"
"Tady!"
"Rabinovič!"
"Tady!"
"Afinogenov!"
"Tady!"
"Protkin!"
"Tady!"
"Kostylevová!"
"Tady!"
"Nězabudkinová!"
"Tady!"
"Lipaj!"
"Tady!"
"Larkin!"
"Tady!"
"Duchnin!"
"Tady!"
"Nizametdinov!"
"Tady!"
"Miťjukljajev!"
"Tady!"
"Volšaninová!"
"Tady!"
"Šrejbr!"
"Tady!"
"Izmajlov!"
"Tady!"
"Bumažkinová!"
"Tady!"
"Knut!"
"Tady!"
"Dobrovová!"
"Tady!"
"Světonosnyj!"
"Tady!"
"Jaroslavcevová!"
"Tady!"
"Lesjučevskij!"
"Tady!"
"Banščikov!"
"Tady!"
"Chaldějevová!"
"Tady!"
"Lichterman!"
"Tady!"
"Rozenbljum!"
"Tady!"
"Kaširin!"
"Tady!"
"Sidorovová!"
"Tady!"
"Taločkin!"
"Tady!"
"Mironěnko!"
"Tady!"
"Sumaškov!"
"Tady!"
"Chljupin!"
"Tady!"
"Gurinovič!"
"Tady!"
"Jagajlovová!"
"Tady!"
"Erdman!"
"Tady!"
"Arbuzovová!"
"Tady!"
"Mravinskij!"
"Tady!"
"Kolesovová!"
"Tady!"
"Ogněv!"

"Chmelnoj!"
"Tady!"
"Zagožin!"
"Tady!"
"Dachis!"
"Tady!"
"Borisov!"
"Tady!"
"Narumbekov!"
"Tady!"
"Chochmačev!"
"Tady"
"Jermolajev"
"Tady!"
"Kizjakovová!"
"Tady!"
"Oksanovová!"
"Tady!"
"Pružanskij!"
"Tady!"
"Semjonovová!"
"Tady!"
"Vladimirovová!"
"Tady!"
"Gulčenko!"
"Tady!"
"Poschit!"
"Tady!"
"Vikentjevová!"
"Tady!"
"Rabin!"
"Tady!"
"Brajninová!"
"Tady!"
"Něčasovová!"
"Tady!"
"Zabežin!"
"Tady!"
"Ivanovová!"
"Tady!"
"Zubová!"
"Tady!"
"Lukomská!"
"Tady!"
"Začatjev!"
"Tady!"
"Lomov!"
"Tady!"
"Jusupov!"
"Tady!"
"Ilmetěv!"
"Tady!"
"Zaliznjak!"
"Tady!"
"Voronin!"
"Tady!"
"Geleskul!"
"Tady!"
"Cholinová!"
"Tady!"
"Vorožjevová!"
"Tady!"
"Nedopjuskin!"
"Tady!"
"Molčanová!"
"Tady!"
"Glikman!"
"Tady!"
"Tamm!"
"Zde…"
"Vachromejevová!"
"Tady!"
"Rebrov!"
"Tady, tady…"
"Zolotarevskij!"
"Tady!"
"Grinberg!"
"Tady!"
"Tolstoj!"
"Tady!"
"Ašajev!"
"Tady!"
"To máme Ašajev… Ašajev… Levitinová!"
"Tady!"
"Travnikov!"
"Tady!"
"Fedakov!"
"Tady!"
"Lidi, ustupte trochu… Alexejev!"
"Tady!"
"Moněnkov!"
"Tady!"
"Ryžkovová!"
"Tady!"
"Sorokinová!"
"Tady!"
"Kosmačev!"
"Tady!"
"Ključinová!"
"Tady!"
"Ester!"
"Tady!"
"Zvonkovová!"
"Tady!"
"Troščenko!"
"Neni… Fazlejevová!"
"Tady!"
"Rjabušinská!"
"Tady!"
"Němilovič!"
"Tady!"
"Korzun!"
"Tady!"
"Vasněcov!"
"Tady!"
"Solomin!"
"Tady!"
"Miťjajevová!"
"Tady!"
"Kotominová!"
"Tady!"
"Znacharcevová!"
"Tady!"
"Lidi, no tak prosim vás, ustupte přece! Takhle nemůžu číst!"
"Ustupte přece, co se tak tlačíte!"
"Pane, pro vás to taky platí!"
"Zdržujete sami sebe!"
"Stoupnul si tu a nikam se nehne!"
"To se tlačej zezadu…"
"Brustman!"
"Tady!"
"Charitonov!"
"Tady!"
"Bjalik!"
"Tady!"
"Nasedkinová!"
"Tady!"
"Rybnikovová!"
"Tady!"
"Litvinov!"
"Tady!"
"Kazancev!"
"Tady!"
"Klopov!"
"Tady!"
"Zacharovová!"
"Tady!"
"Ravnickij!"
"Tady!"
"Sluckij!"
"Tady!"
"Voroncovová!"
"Tady!"
"Gorčaková!"
"Tady!"
"Ljubetkinová!"
"Tady!"
"Novomoskovskij!"
"Tady!"
"Prišvin!"
"Tady!"
"Savostin!"
"Tady!"
"Feldman!"
"Tady!"
"Korotajev!"


"Kapustinová!"
"Tady!"
"Starcev!"
"Tady!"
"Karapetjan!"
"Tady!"
"Oganasjev!"
"Tady!"
"Lputnja!"
"Tady!"
"Petrosjanc!"
"Tady!"
"Bovin!"
"Tady!"
"Starostinová!"
"Tady!"
"Meged!"
"Tady!"
"Pozdnjakovič!"
"Tady!"
"Carevová!"
"Tady!"
"Bubnovová!"
"Tady!"
"Baninová!"
"Tady!"
"Nikodimov!"
"Tady!"
"Okťjabrskij!"
"Tady!"
"Vsjaškin!"
"Tady!"
"Žmuď!"
"Tady!"
"Kropotkinová!"
"Tady!"
"Artamanová!"
"Tady!"
"Vasinová!"
"Tady!"
"Ivanovová!"
"Tady!"
"Markov!"
"Tady!"
"Ljublinskij!"
"Tady!"
"Baturin!"
"Tady!"
"Karpovová!"
"Tady!"
"Volopasová!"
"Tady!"
"Perlovskij!"

"Vyškrtávám… Saninová!"
"Tady!"
"Ber… Berbutullin!"
"Zde!"
"Timofejevskij!"
"Tady!"
"Izrail!"
"Tady!"
"Kušnir!"
"Tady!"
"Maximov!"
"Tady!"
"Litinská!"
"Tady!"
"Kuzkinová!"
"Tady!"
"Vološinová!"
"Tady!"
"Veselija!"

"Krupenko!"
"Tady!"
"Dymov!"
"Tady!"
"Zajcevskij!"
"Tady!"
"Bobrin!"
"Tady!"
"Kuzovlevová!"
"Tady!"
"Nikolajev!"
"Tady!"
"Marinová!"
"Tady!"
"Kočubinskij!"
"Tady!"
"Vikentěvová!"
"Tady!"
"Steinbok!"
"Tady!"
"Valerijus!"
"Tady!"
"Arbuzová!"
"Tady!"
"Kiprenskij!"
"Tady!"
"Zamusovič!"

"Vyškrtávám… Vlasinová!"
"Tady!"
"Mamedov!"
"Tady!"
"Kruzenstern!"
"Tady!"
"Travčenko!"
"Tady!"
"Kazakovová!"
"Tady!"
"Blinová!"
"Tady!"
"Gorská!"

"Tak tedy… to bychom měli… teď… Baženovová!"
"Tady!"
"Tregubskij!"
"Tady!"
"Starkevič!"
"Tady!"
"Kaněvskij!"
"Tady!"
"Rochlinová!"
"Tady!"
"Berberov!"
"Ne Berberov, ale Berbetov. Tady jsem."
"Dobře… Savostin!"
"Tady!"
"Pinchus!"
"Tady!"
"Kologrivová!"
"Tady!"
"Tropaněc!"
"Tady!"
"Djukovová!"
"Tady!"
"Voskresenská!"
"Tady!"
"Gitovič!"
"Tady!"
"Kobrinová!"
"Tady!"
"Šapkin!"
"Tady!"
"Muchanov!"
"Tady!"
"Kotko!"
"Tady!"
"Izvekovová!"
"Tady!"
"Šeršeněvskij!"
"Tady!"
"Isakovová!"
"Tady!"
"Jabločkinová!"
"Tady!"
"Jusarov!"
"Tady!"
"Kiri… Kiribejev nebo Kirejev!"
"Kirejev!"
"Ambarcumjan!"
"Tady!"
"Děvuškinová!"
"Tady!"
"Makarkenko!"
"Tady!"
"Tolstikov!"
"Tady!"
"Iljašenko!"

"Vyškrtávám…"
"Dolmatov! Dolmatov a ne Iljašenko. Iljašenko je až po něm!"
"Jak po něm? Jo, jasně. Dolmatov. Je tady?"
"Jo."
"A Iljašenko?"
"Je tady?"
"Ne. Ten vodešel."
"Dobře. Cholodnyj!"
"Tady!"
"Šnajdr!"
"Tady!"
"Borisovová!"
"Tady!"
"Kostalskij!"
"Tady!"
"Palcevová!"
"Tady!"
"Družnikovová!"
"Tady!"
"Korablev!"
"Tady!"
"Rjuminová!"
"Tady!"
"Postyševová!"
"Tady!"
"Rjabčenko!"
"Tady!"
"Trusovová!"
"Ne Trusovová, ale Turusovová."
"Dobře… Keržinskij!"
"Tady!"
"Vožakovová!"
"Tady!"
"Modelchajev!"
"Tady!"
"Vaskinová!"
"Tady!"
"Pak!"
"Tady!"
"Čanov!"

"Pana Čanova vyškrtávám… Dergabuzov!"
"Tady!"
"Samostijnyj!"
"Tady!"
"Bugajec!"
"Tady!"
"Zlobinskij!"
"Tady!"
"Tělpugová!"
"Tady!"
"Salamatinová!"
"Tady!"
"Žom!"
"Tady!"
"Trjapkinová!"
"Tady!"
"Puljasová!"

"Zamarajkinová!"

"Taky není? Djubinová!"
"Tady!"
"Sergejevová!"
"Tady!"
"Fmin!"
"Tady!"
"Tyšlenko!"
"Tady!"
"Sokolskij!"
"Tady!"
"Izrajilov!"
"Tady!"
"Keržačovová!"
"Tady!"
"Nogtěvová!"
"Tady!"
"Opanasenko!"
"Tady!"
"Ivašov!"
"Tady!"
"Krolcev!"
"Tady!"
"Solodovnikov!"
"Tady!"
"Goldenwaiser!"
"Tady!"
"Trepaková!"
"Tady!"
"Vosk!"
"Ne Vosk, ale Volk!"
"Omlouvám se… Komarovová!"
"Tady!"
"Vitkjaučus!"
"Tady!"
"Prygunov!"
"Tady!"
"Tylovik!"
"Tady!"
"Kramer!"
"Tady!"
"Světlanová!"
"Tady!"
"Muravjev!"
"Tady!"
"Voronjanská!"

"Neni… Dubinová!"

"Keržejev!"

"Tak… Vyškrtneme… Los!"
"Tady!"
"Brondukov!"
"Tady!"
"Ikanov!"
"Tady!"
"Zeljonyj!"
"Tady!"
"Toporov!"
"Tady!"
"Sajušenko!"
"Tady!"
"Medvedkinová!"
"Tady!"
"Boldyrevová!"
"Tady!"
"Klubová!"
"Tady!"
"Rogačevová!"
"Tady!"
"Pozdnjak!"
"Tady!"
"Osetrov!"
"Tady!"
"Popovič!"
"Tady!"
"Burlajevskij!"
"Tady!"
"Kogotkovová!"
"Tady!"
"Šuchovskoj!"
"Tady!"
"Koranová!"
"Tady!"
"Pečnikov!"
"Tady!"
"Sretěnskij!"
"Tady!"
"Děribasov!"
"Tady!"
"Barybinová!"
"Tady!"
"Mordatěnko!"
"Tady!"
"Kunicynová!"

"Loktěv!"
"Tady!"
"Vozněsenskij!"
"Tady!"
"Barvichinová!"
"Tady!"
"Zverko!"
"Tady!"
"Mukomolovová!"
"Tady!"
"Šejninová!"
"Tady!"
"Lebedinskij!"
"Tady!"
"Knipovič!"
"Tady!"
"Jelenskij!"
"Tady!"
"Lopatin!"
"Tady!"
"Fridkinová!"
"Tady!"
"Ivolginovová!"
"Tady!"
"Pazochinová!"
"Tady!"
"Večtomovová!"
"Tady!"
"Darol."
"Tady!"
"Vanin!"
"Tady!"
"Lepkin!"
"Tady!"
"Orechovová!"
"Tady!"
"Zagladinová!"
"Tady!"
"Trupakov!"
"Tady!"
"Tak to máme… Trupakov… hned to bude… Trupakov… Volodin!"
"Tady!"
"Kaněvyj!"
"Tady!"
"Doroš!"
"Tady!"
"Petrovová!"
"Tady!"
"Lisuněvič!"
"Tady!"
"Chvastunová!"
"Tady!"
"Izmyžlavinová!"
"Tady!"
"Valcevič!"
"Tady!"
"Novikovová!"
"Tady!"
"Basovová!"
"Tady!"
"Venělis!"
"Tady!"
"Kortyžnyj!"
"Tady!"
"Abasovová!"
"Tady!"
"Jurčenkov!"
"Tady!"
"Menasjan!"
"Tady!"
"Odalesjan!"
"Tady!"
"Gazanjan!"
"Tady!"
"Achmedov!"
"Tady!"
"Mekevonjan!"
"Tady!"
"Karapetjan!"
"Tady!"
"Babadžanová!"
"Tady!"
"Kobrjan!"
"Tady!"
"Ivaněsjan!"
"Tady!"
"Pižamin!"
"Tady!"
"Žluktovová!"
"Tady!"
"Norovistyj!"
"Tady!"
"Vichrenko!"
"Tady!"
"Burakovskij!"
"Tady!"
"Kolomin!"
"Tady!"
"Korotkovová!"
"Tady!"
"Jarčenko!"
"Tady!"
"Serďjukovová!"
"Tady!"
"Danilinová!"
"Tady!"
"Machotkin!"
"Tady!"
"Dostigajevová!"

"Vyškrtávám…"
"Tady, já jsem tady!"
"Copak neslyšíte?! Jako děti… Averčenko!"
"Dobrynin!"
"Tady!"
"Kamskij!"
"Tady!"
"Bolšov!"
"Tady!"
"Chitrov!"
"Tady!"
"Osokin!"
"Tady!"
"Korčmarevová!"
"Tady!"
"Drobilin!"
"Tady!"
"Gluško!"
"Tady!"
"Pivovarovová!"
"Tady!"
"Vantrusov!"
"Tady!"
"Kočijev!"
"Tady!"
"Dubinská!"
"Tady!"
"Schmit!"
"Tady!"
"Čerpakov!"
"Tady!"
"Doluchanová!"
"Tady!"
"Kropotov!"
"Tady!"
"Sajuševová!"
"Tady!"
"Pokrevskij!"
"Tady!"
"Zimjanin!"
"Není… Borodinová!"
"Tady!"
"Sochněnko!"
"Tady!"
"Boldyrev!"
"Tady!"
"Gerasimová!"
"Tady!"
"Nikolajenko!"
"Tady!"
"Gutman!"
"Tady!"
"Alexejev!"
"Tady!"
"Trošinová!"
"Tady stojí! Na chvilku si vodskočila…"
"Zaborovskij!"
"Tady!"
"Lokonov!"
"Tady!"
(…)

Z ruštiny přeložil Jakub Šedivý

Diskuse

Vložil: Vladislava Neterdová, 05.01.2010 12:01
Sorokin, Vladimir: Fronta
Neuvěřitelně autentické a geniální využití dialogů. Přesně vystihuje dobu "sovětského blahobytu".Kdo ji nezažil, těžko pochopí !!!
Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

zhlédnuto 5501x

Inzerce
Inzerce