Bergrová, Zdenka

portrét beletrie česká

Kdyby byl havran modrý/ jak pramen oblohy,/ dal by se klavír do hry/ a trojčil trojnohý...

Zdenka Bergrová
(nar. 10.3.1923)

Narodila jsem se do bytové krize. Bydleli jsme u babičky a dědečka na Vyšehradě. První vzpomínka je lustr. Měl kolmé okraje a na nich citrony. Táta mě pod ním nosil sem tam a uspával. Měli jsme balkonek, já se z něj ráda dívala na odlesky západu slunce. Taky s jiným, stísněným pocitem na pohřby, na smutečně ozdobené koně, vnímala truchlivou kapelu. Koně tudy tahali i těžké náklady, kočí je švihali. Jednomu jsem zlámala bič, když si odskočil na pivo. Táta bič zaplatil... Pamatuji se taky na požár vyšehradské citadely, viděla jsem oknem záři z něj. Pak táta našel byt v Krči. V noci nás tam budil opilý majitel a křičel: "Kdo je tady pánem, já jsem tady pánem." Máma našla byt v nástavbě blízko třetí vyšehradské brány. Začala jsem chodit do školy. Ještě v primě na Krásnohorské jsem byla první lavice, chlouba paní učitelky, v kvintě jsem dostala napínáka z němčiny a ředitelskou důtku za nápad, aby třída ztichla a extatický velebníček řekl sám a sám "Aj, já dívka páně". V septimě jsem spolu s partou mládeže "režírovala" večer Fráni Šrámka. Naše parta psala nad Hradčany na plakátech "Uchvátí-li tě, zahyneš" "My se nebojíme, my tam nebydlíme". Taky jsem nějakou dobu přechovávala součásti tajné vysílačky. Když chlapce pozatýkalo gestapo, vždycky jsme se znovu nějak zfromovali. Od šestnácti let jsem byla v Kruhu přátel D 34, který gestapo zavřelo, když mi bylo osmnáct. Kamarár Ráďa mě pak potkal a přivedl právě do party nejmladších, kteří zbyli po zatýkání v Malostranské besedě. S Janem Kopeckým tato - už trochu pozměněná - parta uvedla české barokní hry. Byli v ní žáci a žačky konzervatoře. V tajném kroužku Radko Parolka jsem se učila ruštinu. Ve skupině Jindřicha Honzla, která ilegálně připravovala Vančurovu hru Učitel a žák, představovali hlavní postavy Dáda Hrubý a Josef Pehr. Šila jsem a vodila Pehrovy maňásky, původně pro ně jsem napsala v pražském nářečí veršovanou hru Perníková chaloupka. V květnu 1945 jsem byla na barikádě. Po převratu mi Jindřich Honzl nabídl, abych s ním spolupracovala pro dramaturgii ND. Odpověděla jsem, že chci raději na KU. Tam jsem si zapsala nevídaný počet přednášek. Do literatury jsem vstoupila v červenci 1945 básničkou Žně v Mladé frontě (té původní, kterou mí kamarádi vybojovali). Perníková chaloupka dostala první cenu v soutěži mládeže. Václav Vaňátko ji nastudoval s dětskými herci. Vladimír Kovařík, který mě znal z Déčka, vydal hru u Vilímka. V semináři B. Mathesia jsem dostala za úkol přeložit Puškinova Kavkazského zajatce a pak další díla tohoto klasika. Byla jiná kulturní atmosféra, mohla jsem si překlady klasiků vybírat. Všimla jsem si odklonu KSČ od ideálu - a měla potíže. Roku 1953 jsem musela opustit redakci Odeonu. Zaměstnán byl už jen manžel Slávek, malíř, můj ilustrátor. Doktorát jsem dostala až roku 1990. Vydáno bylo mnoho mých přeložených veršů a jen málo vlastních. Roku 1990 vyšly mé sbírky Jedinému čtenáři, Leťte, ptačí noty, Praha je pečeť. Další následovaly: Slova noci, Humor má černé dno (1996). A roku 2002 vyšly pohádky Šimy a jiné opičárny a překlad J. Mráze mé sbírky Slova noci do esperanta.
Zdenka Bergrová

Ukázky z vlastní tvorby:

Není to ještě předjaří,
jen svěžest nějaká...
mráz ve skle větve vytváří
a bělí oblaka.

Na chvíli země zmlhaví,
když unavený mráz
zatáhne drápky ze slávy
a dá se na pospas.

není to ještě petrklíč,
jen žlutí taje sníh,
nadýchni, vyběhni a křič,
vítr mě švih.

• • •

Kdyby byl havran modrý
jak pramen oblohy,
dal by se klavír do hry
a trojčil trojnohý,
měsíc by sálal žhavě
na běloskvoucí led
a mamuti by v trávě
tančili menuet.
Pak by se daly najít
ztracené korálky,
zakleté do podhájí,
do vln a do dálky,
pak by i ti, co vlastní
poslední košili,
na světě byli šťastní
alespoň na chvíli.
Kdyby byl havran modrý
jak pramen oblohy,
neměl by klavír prohry,
zaťaté do touhy.

 

Válka a jaro

V zdupaných polích dávných válek
se útok tvářil nábožně
a po letech se zánik zalek,
nastaly blahodárné žně.

I z bláta propasti se žene,
vláhou a teplem začíná
od zrna, klíčku, od kořene
má země, živá květina.

 

Bouří se slovo

Bouří se slovo, zanikají činy.
Slovo nás neklame?
Potopa vyvřela a svět je jiný.
Kdy se dočkáme?
Vyběhne slunce, vysuší zemi,
vzbouří se zrna pod hládí,
slovo je živé nadějemi,
jaro zem omladí.

 

Unikám ještě?

Unikám ještě?
Jak táhnou holomrazy,
louže, okapy a deště,
při rouhání České zemi,
jak je vlastní lidé razí
proměnami všemi -
v ptorisměru k tomu dění
s odřenýma ušima se prodírám,
žiju.
Kdekdo ksme sám a sám
jak Pucciniho Liu.
Jen falsešně se lháři přátelí.
Mám přátel málo, ale věrných,
jak pahýl stromu, kořen omšelý,
svítící matně za večerních
a nočních temnot láskou
k bloudícím.
Unikám ještě? Copak já to vím?

Z překladové tvorby Z. Bergrové:

Boris Pasternak
Život, můj bratr
(překlad Z. Bergrová)

Život, můj bratr, dnes povodní přetek,
na všechno jarním lijákem pad,
lidé jsou nevrlí v zátěži tretek,
uštknou tě uctivě jak v trávě had.

Těm starším důvod sám lijáček dává.
K tomu je kouzla tvé komiky nevedou,
že v bouři jsou lila oči i tráva,
že obzor čpí ovlhlou rezedou,

že jízdní řád jedné lokálky stepní,
čteš-li ho v máji za jízdy,
se vydává za bibli, ruce prý sepni,
nečti, co z četby se zahnízdí,

že jen západ ozáří venkovské ženy,
shluklé sem na peron z okolí,
volá se zatávka, ta má to není,
a ztěžklý západ mě rozbolí.

Po třetí zaklinká zvonek a pluje
- zde ne - se omlouvá - a klepy klep,
pod stórkou ožehlá noc dovnitř duje,
od schůdků ubíhá ke hvězdám step.

Mihnou se, bliknou, však dřímají sladce,
spí fata morgánou někde ta má,
zatím co do plošin pleská mé srdce,
na step se z vagonu rozsypává.

 

 

Diskuse

Vložil: Ludwig Jordan, 09.10.2004 13:18
Bergrová, Zdenka
ten pocit neumím popsat racionálně ale něco se ve mně hnulo snad její dítě v její hrudi básnířky jíž něhu, lásku, naději, vize zakřikl život snad prosakuje do slov jako krev zpod gázy a intuice ve mně zvířetem je které větří snad... poetor www.bloguje.cz/blogy/agjordan
Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

zhlédnuto 1639x

štítky k článku

Inzerce
Inzerce