Gellner, František
Vášeň, co do rána zchladne

recenze beletrie česká

František Gellner stál vždy tak trochu mimo jakýkoli básnický proud či bližší zařazení do jedné z několika literárních skupin na přelomu 19. a 20.století a dodnes se o něm dá hovořit jako o autorovi nadčasovém, neboť většina jeho veršů je stále aktuální i v "postmoderní" současnosti.

Všechny vášně básníkovy
František Gellner: Vášeň, co do rána zchladne, Dokořán, 2002

Perspektiva: "Má milá, rozmilá, neplakej, život už není jinakej. Dnes buďme ještě veselí, na naší bílé posteli. Zejtra, zejtra? Kdožpak ví. Zejtra si lehneme do rakví." Nejen tato báseň našeho "dekadentního barda" Františka Gellnera, kterou si "perspektivně" vypůjčil i Visací zámek, zlidověla.
František Gellner stál vždy tak trochu mimo jakýkoli básnický proud či bližší zařazení do jedné z několika literárních skupin na přelomu 19. a 20.století a dodnes se o něm dá hovořit jako o autorovi nadčasovém, neboť většina jeho veršů je stále aktuální i v "postmoderní" současnosti. (Jeden příklad z mnoha - "A člověk je tak sám a sám, vstříc nehostinným končinám, lhostejný k lidem a k své době a plný trpkostí sám k sobě." /Psaní/) Jeho básně dodnes vycházejí ve sbírkách či výborech - poslední, který před časem vydalo nakladatelství Dokořán, obsahuje básně ze sbírek Po nás ať přijde potopa!, Radosti života, posmrtně vydaných Nových veršů a některé básně z pozůstalosti. Dodnes jsou též velice oblíbené a populární, a to nejen díky jejich zpěvnosti, melodičnosti, a tedy i lehké zapamatovatelnosti, ale i díky tematice, kterou Gellner opěvuje či zatracuje.
Jeho básně, respektive říkadla a popěvky jsou prodchnuty a propleteny kouřem u kavárenských stolů, probesedovaným, "promarněným" mládím, nočními potulkami po městě, filosofií skeptika a agnostika, vášní a láskou, lží a přetvářkou. Tedy vším tím, co patří k bohémskému životnímu stylu zklamaného a unaveného, leč slovy bojujícího umělce. Při tom všem samozřejmě nesmíme zapomenout na trojici "víno, ženy & zpěv".
"Nečekám nic od reforem, nových zásad, nových forem, miluji jen kladivo, které bije na zdivo, na zvětralé zdivo," jako by z úst vypadlo člověku "moderního typu" počátku třetího tisíciletí... I téměř po sto letech nám básníkova slova stále mají co říci. Co více je posláním poezie?
Barbora Gregorová

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 151 čtenářů.

Diskuse

Vložil: Milan, 06.12.2016 15:05
Gellner, František: Vášeň, co do rána zchladne
Ve svém bohémském počínání se Fr .Gellner dopracoval k jistému průhledu a zahlédl budoucí děsivost reality a zachytil ji v básních a fejetonech.Narukoval do Velké války, jako můj otec a další milióny. Zahynul někde v Haliči v 9/1914.Můj otec byl ve stejném období v Haliči zraněný a zůstala mu ruská... kulka v levém rameni až do smrti.Získal jsem kopii jeho Kopfzettel/A3/ z brněnské nemocnice z Kriegsarchivu ve Vídni za 33 eur.Byl přijat 9.9.1914 a propuštěn 19 .10. Diagnóza střel.zranění ,střev .obtíže. Otcovu cestu z Haliče v san. vlaku,jako c.a k. vojáka s kulkou v rameni do Brna si nedovedu představit ani náhodou.Perfectum částečně známe,ale futurum je děsivé a budí obavy i s vírou.Bez víry jak se stylizoval Fr. Gellner je neuvěřitelné,protože jeho dílo má vypovídací hodnotu i dnes.
Vložil: kE, 04.08.2014 01:28
Gellner, František: Vášeň, co do rána zchladne
Tvorba Františka Gellnera online na webu při příležitosti stého výročí od jeho smrti.
Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

56%čtenáři

zhlédnuto 3601x

katalogy

Inzerce
Inzerce