Stasiuk, Andrzej: Mury Hebronu

Stasiuk, Andrzej
Mury Hebronu

recenze beletrie zahraniční

Andrzej Stasiuk je ve svých povídkách (česky vyšel výbor pod názvem Haličské povídky), stylisticky a jazykově vypulírovaných do podoby těch nejčistších mořských perel, přesný a výstižný. Tato vlastnost mu zůstává i v Murach Hebronu, s tím rozdílem, že gramatické prostředky, kterými obratně a se vším umem vládne, mění za obyčejný jazyk ulice - jakákoli metaforická a okrasná přirovnání zde nepřicházejí v úvahu.

Naše malé zdi - TADY nebo TAM
Andrzej Stasiuk: Mury Hebronu, Wydawnictwo czarne 2001, Walowiec

"Tady nebo tam. Nedokážu ti to vysvětlit, ale je to tak, jako by v tom nebyl rozdíl. Žádný. Lidi na svobodě si myslej, že svět je rozpůlenej na polovinu. Tady vězení, tam svoboda. Taková píčovina. Do vězení se de jen jednou... Jen poprvé. Potom už není vězení. Svoboda taky není. Všechno je jedno. Chápeš? Jasně, že nechápeš. Jak to můžeš chápat, kdyžs ještě nikdy nebyl na svobodě. Ale pochopíš to. Máš hodně času...," vypráví hrdina Stasiukovy povídky Příběh jedné noci svému spoluvězni v cele. Jeho celonočním, nikde a nikdy nekončícím monologem (přestože ho třeba jen zdánlivě přeruší ranní spánek) jsou řečeny nejen pocity lásky a nenávisti, nebo pozice jednou naprostého loosera a podruhé kinga všech zlodějů... Ale i zklamání, prohra, zrada, lež, a čím dá více mizející naděje. A také přirozená ztráta kontaktu s vnějším okolím a začátek hermeneutického kruhu svoboda - vězení, jakési podvědomé drogy, koloběhu, z něhož, vzato do důsledku, není úniku.

Andrzej Stasiuk je ve svých povídkách (česky vyšel výbor pod názvem Haličské povídky), stylisticky a jazykově vypulírovaných do podoby těch nejčistších mořských perel, přesný a výstižný. Tato vlastnost mu zůstává i v Murach Hebronu, s tím rozdílem, že gramatické prostředky, kterými obratně a se vším umem vládne, mění za obyčejný jazyk ulice - jakákoli metaforická a okrasná přirovnání zde nepřicházejí v úvahu. Přesto zůstává zajímavý, autenticky se totiž vžívá do prostředí, které jsme my, obyčejní a "slušní" smrtelníci, předem odepsali. Jeho kniha se čte (s četnými pauzami na hledání ve slovníku slangu) jedním dechem. Je jako ta nejtemnější, nejčernější noc, se vším krásným i nebezpečným. Noc, kterou si jednotlivé minuty mezi sebou přelévají, že ani na jedinou chvíli nezůstává stejná.

"Jsem tady od pradávna. Kolik kroků bych musel napočítat, abych dorazil až na počátek. Na kolik kroků bych si musel vzpomenout. Oni to chtějí. Neustále a znovu přeměřovat vše, co už zmizelo a nevrátí se. Jejich zájem tkví v mých návratech, mém klopýtání v těžkém povětří klecí. Všechen uplynulý čas násobený přítomnou minutou. To chtějí. Nekonečnost minut. Nekonečná muka..... Jsem od procitnutí do usnutí. Lidé, co žijí, jsou mrtví. Nejsou. Jsou zabití. V sebeobraně. Nepřemýšlím o vzkříšeních. Čeká mě válka. Data na stěnách. Musím je zabít."
Začátek kompozice nebo její konec? Tady nebo Tam?
Kruh se uzavírá.

Bára Gregorová, 1/10/2002

 

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 160 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

69%čtenáři

zhlédnuto 3540x

katalogy

štítky k článku

Inzerce
Inzerce