Montero, Mayra
Poslední noc s tebou

recenze beletrie zahraniční

V rámci českých překladů hispanoamerické literatury Monterová narušuje monopol, který si vybudovali autoři proslulého latinskoamerického "boomu" jako např. Márquez, Llosa a Cortázar, a převádí pozornost na opomíjenou generaci mladých latinskoamerických spisovatelů.

Mnohostranně objevná poslední noc
Mayra Monterová: Poslední noc s tebou, Mladá fronta, Praha 2001

Nakladatelství Mladá fronta nabírá druhý dech. Nejenže připravilo pro tento podzim hned čtyři nové edičních řady (Erotika, Myšlenky, Fakta a Román), ale rovněž začalo ve větší míře představovat českým čtenářům nové tváře. Portorická autorka Mayra Monterová (nar.1952 na Kubě) a její kniha Poslední noc s tebou, kterou nakladatelství uvedlo svůj erotický soubor, jsou objevné hned v několika ohledech.
V rámci českých překladů hispanoamerické literatury Monterová narušuje monopol, který si vybudovali autoři proslulého latinskoamerického "boomu" jako např. García Márquez, Vargas Llosa a Cortázar uměním nového románu. Monterová tak převádí pozornost na opomíjenou generaci mladých latinskoamerických spisovatelů, kteří na český trh pronikli jen v omezeném počtu, přestože jsou v zahraničí vydáváni s takovým zápalem jako jejich předchůdci v sedmdesátých letech. Překlad Monterové je též přínosný v užším kontextu karibské, potažmo kubánské literatury, s jejíž imaginativostí, smyslovostí a smyslností se měla česká čtenářská obec možnost seznámit například již v díle Aleja Carpentiera. Po autobiografii Reinalda Arenase Než se setmí, vydané roku 1994, je totiž Poslední noc s tebou pouze druhým kubánským titulem přeloženým do češtiny. Monterová vyniká i jako jedna z mála ženských hispanoamerických spisovatelek, které u nás dokázaly konkurovat vydávaným mužským autorům, a v neposlední řadě obohatila českou knižní kulturu o kvalitní ženskou erotickou literaturu: opomineme-li legendární Clarissu Jany Krejcarové a huráerotické pokusy Věry Chase nebo Evy Frantinové, toto pole zeje prázdnotou.

Klasifikovat dílo Monterové je obtížné nejen díky jeho žánrové rozmanitosti, nýbrž také proto, že jeho tvůrkyně představuje jakési enfant terrible jak soudobé ženské latinskoamerické prózy, tak kubánského exilového proudu. Monterová se stylisticky rozešla se spisovatelkami, které s až stereotypní pravidelností halily erotiku do roucha kulinářských výjevů (ukazkové je Koření vášně Laury Esquivelové, kouzlu receptů však načas propadla i Isabel Allendeová), a namísto kuchařských afrodiziak navázala na postupy tropického surrealismu založeném na snech, vzpomínkách a pudovosti. S kubánskými autory, kteří - pronásledováni frustrací z exilu - se cyklicky navracejí k motivu rodného ostrova, se Monterová rozloučila tématicky. Jak sama říká, její vnímaní světa je čistě pankaribské a všechny ostrovy, objevující se v jejím díle, jsou replikami téhož. V knihách Monterové se tak setkávají haitští utečenci se zbloudilými Evropany, aby všichni hledali svůj "locus amoenus" a nacházeli jej na jednom z utopických ostrovů Karibiku.

Možná, že právě tato místní nezakotvenost a nadčasovost v Poslední noci s tebou vysloužily Monterové umístění ve finále soutěže Svislý úsměv o nejlepší erotické literární dílo roku 1991. Cenu, kterou každoročně vypisuje barcelonské vydavatelství Tusquets, nakonec autorka získala o devět let později za knihu nazvanou Hluboký purpur (Púrpura profundo) o hudebním publicistovi a jeho milostných peripetiích s interprety vážné hudby. Až na rafinovanou hru s identitami postav, které autorka odkrývá na posledních stranách knihy, zápletka Poslední noci s tebou nevyniká přílišnou náročností - ostatně tak tomu bývá u erotické literatury zvykem. Stárnoucí manželé se vydávají na výletní plavbu Karibským mořem, aby opustili jednu z životních etap, kterou právě završilo provdání dcery, a oživili monotónnost svého vztahu. Podmanivá síla Karibiku a hlavně setkání se záhadnou harfenistkou Julietou však ve Fernandovi a Celii rozněcuje zasuté vzpomínky a dávné touhy, které dvojici strhávají na samé dno vášně. Plavba se stává dantovským sestupem do inferna vlastního nitra, objevováním zapomenutého a utajovaného, které dává volnost bezuzdnému fantazírování a hledání těch nejsyrovějších erotických prožitků. Fernanda se zmocňují rozmanité desadeovské libertinské pudy a obsesní touha po Julietě, zatímco Celie, vzpomínajíc na byvší animální vztah se svým milencem, nachází pramen věčného mládí v náručí guadeloupského černocha. Dříve než by však milostné šílenství mohlo dojít fatálního naplnění, je završeno platonicky vysněnou poslední nocí, která není ničím jiným než "poslední nocí bez tebe".

Více než dějové zvraty je pro dílo stěžejní jazyk, jež se vymyká typickému dokumentárnímu stylu Monterové, ovlivněném roky novinářské praxe. Autorka se naopak přibližuje karibské jazykové baroknosti, jejíž šťavnatost zpodobňuje jak množstvím poetických figur, tak jazykem redukovaným na nejzákladnější (a nejvulgárnější) projevy tělesného chtíče. Souhra výrazové poetičnosti a expresivity působí v díle Monterové jako útok na všechny smysly. Spisovatelčino obrazové mistrovství dosahuje vrcholu v pasáži, kde postavy večeří v japonské restauraci. Zpočátku nevinný stolovací obřad prochází metamorfózou a nabývá podoby nespoutaného milostného aktu:

"'Aojagi je pro tebe', a podala mi sousto mrtvolného vzhledu; byla to narůžovělá pochva s hřebínkem poštěváčku vystupujícím z rýžového polštářku, která silně pulzovala pod tajemným práškem, jakýmsi hnědým kořením, které mi opět připomnělo skořici."

Kromě jazykové bohatosti vyniká v Poslední noci s tebou i nápaditá kolážovitá struktura, založená na střídání vypravěčů a časoprostorové nelineárnosti. Spojovacím článkem mezi obrazy milostných představ a skutků jsou navíc písně bolera, jejichž názvy pojmenovávají nejen každou z kapitol, ale také samotné dílo. Monterová se při použití bolera jako konstruktivního prvku inspirovala jak svým hudebním vzděláním, tak latinskoamerickou literární tradicí. Provázanost hudby a literatury je charakteristickým rysem nejen karibských autorů, jako velkého literárního vzoru Monterové, Aleja Carpentiera, či Cabrery Infanteho, nýbrž také Argentince Puiga. Monterová se však zcela nově zaměřila na opomíjený rys tohoto hudebního žánru a s neskrývanou ironií využila jeho sentimentality a romantičnosti k odlehčení živočišně erotických scén. Rovněž osvěžujícím prvkem jsou intermezza v podobě tragikomické korespondence mezi dvěma milenci, které sužuje stejná animální touha, žárlivost a vědomí o nenaplnitelnosti lásky jako milostný trojúhelník Fernanda, Celie a Juliety. Monterová svou nadlehčující koláží poskytla čtenářům návod, jak číst Poslední noc s tebou jako parodii na popovou kulturu červených knihoven, pornografických sešitků a dojímavých písní. Detabuizací erotiky a odhalením identity a naturelu postav však zároveň nastínila i vážnější vyznění své knihy. Katarze, formální hravost a jazyková brilantnost Poslední noci s tebou zcela jasně ukázala, kde leží dělící linie mezi literární pornografií a erotikou.
Až na drobné gramatické chyby a překladatelské nepřesnosti (španělský výraz andar de novios znamená obecně chodit s někým, ne nutně být s někým zasnouben, podobně un hombre de palabra je muž, který dostojí svému slovu a ne "muž jaksepatří") působí překlad Adély Bílé stylisticky uceleně. Překladatelka si šikovně poradila s výrazovou bohatostí španělštiny zvláště v překladech erotických synonym, na které je čeština poněkud chudší. Mayra Monterová je proto obrodnou nejen v kontextu hispanoamerických překladů, ale české literatury obecně.
Klára Schirová, Tvar 22/11/2001 (pod názvem "Enfant terrible ženské hispanoamerické prózy")

 


Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 87 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

56%čtenáři

zhlédnuto 2960x

štítky k článku

Inzerce
Inzerce