Saramago, José: Baltasar a Blimunda 1

Saramago, José
Baltasar a Blimunda 1

ukázka beletrie zahraniční

Král Jan, pátý v pořadí stejného jména, půjde dnešní noci do komnaty své manželky, Marie Anny Josefy, kterážto přibyla do země před více než dvěma lety z Rakous, aby dala portugalské koruně infanty, dodnes však neotěhotněla.

José Saramago: Baltasar a Blimunda, přeložila Marie Havlíková, vydalo nakladatelství Euromedia pod značkou Odeon, 368 stran

Baltasar a Blimunda
Kapitoly I - XIII - XIV - XV - XVI - XIX

I

Král Jan, pátý v pořadí stejného jména, půjde dnešní noci do komnaty své manželky, Marie Anny Josefy, kterážto přibyla do země před více než dvěma lety z Rakous, aby dala portugalské koruně infanty, dodnes však neotěhotněla. Přes úzkostlivou snahu utajit před udavačskýma ušima i ústy podezření svěřované pouze důvěrníkům se na dvoře, v paláci i za jeho zdmi šušká, že má královna zřejmě vyschlou dělohu. To, že by vina mohla být na králově straně, nepřipadá v úvahu, jednak proto, že neplodnost nepostihuje muže, nýbrž ženy, a ty jsou kvůli tomu také mnohdy zavrženy, a zadruhé, kdyby bylo zapotřebí důkazu, ten existuje, a to ve hmatatelné podobě, v podobě levobočků vzešlých z královského semene, jimiž již nyní království oplývá a jichž bude nepochybně přibývat. Ostatně nikoliv král, nýbrž královna si ve dne v noci vyprošuje na nebi, aby jí dalo potomka, a to rovněž ze dvou důvodů. Prvním z nich je, že král, jenž je navíc králem Portugalska, neprosí o něco, co může dát jen on sám, druhým pak to, že jelikož žena je od přírody receptakulum, musí být pochopitelně prosebnicí jak při novénách, tak při příležitostných modlitbách. Avšak ani vytrvalé úsilí krále, jenž, pokud mu v tom nezabrání překážky panovnické či fyziologické povahy, plní svoji manželskou povinnost zdatně dvakrát týdně, ani trpělivost a pokora královny - jež se kromě modliteb projevují nehybností, v níž setrvává poté, co její manžel sleze z ní a posléze i z jejího lože, aby nebyla narušena plodná síla společných tekutin, jichž je z její strany pro nedostatek podnětů a času, jakož i z důvodů křesťanské mravní zdrženlivosti poskrovnu, zatímco královy šťávy jsou rozmařile štědré, jak lze předpokládat u mladíka, jenž ještě nedosáhl dvaadvaceti let - ani to, ani ono dosud nevzedmulo život královny Marie Anny. Avšak Bůh je velký.
Skoro stejně tak velký jako Bůh je bazilika sv. Petra v Římě, kterou král buduje, stavba bez základů, lehká maketa baziliky spočívající na zbytečně masivní stolní desce, sestavovaná z dílů, jež do sebe zapadají podle starého systému samec samice a které vybírají pro ctihodnou ruku vždy čtyři komorníci, kteří mají právě službu. Vytahují je z truhly vonící kadidlem a vybalují ze sametových obalů karmínové barvy, v nichž je každý zabalen zvlášť, aby se třeba obličej sochy neotloukl o ostrou hranu, a jež se duhově třpytí ve světle obrovských loučí. Stavba postupuje. Všechny zdi jsou již pevně zasazené ve svých drážkách, sloupy se tyčí pod římsou popsanou latinskými nápisy, v nichž se opakuje jméno a titul Pavla V. z rodu Borghese a jež už král dávno nečte, přesto však jeho oči vždy znovu a znovu zálibně spočívají na papežově pořadovém čísle, neboť se shoduje s jeho. U krále by skromnost byla nedostatkem. Monarcha nyní opatrně zasazuje do příslušných otvorů na sloupcích balustrády sošky proroků a světců. Komorník nejprve každou z nich vybalí s uctivou poklonou ze sametu a na jeho dlani světec pak třeba leží na břiše nebo hlavou dolů a nohama nahoru. Podobných neúmyslných neuctivostí si však nikdo nevšímá, tím spíše, že král dá vzápětí věci do pořádku a oněm posvátným předmětům navrátí patřičnou úctu. Sošky všech strážců narovná a postaví je na místo, jež jim náleží. Místo na náměstí Svatého Petra však tito shlížejí seshora ze simy na krále Portugalska a jeho služebníky, hledí na podlahu tribuny, na žaluzie vedoucí do královské kaple, a pokud se mezitím nenavrátí do sametu a do truhly, spatří nepochybně zítra při první ranní mši krále zbožně doprovázejícího nejsvětější svátost a doprovázeného svojí suitou, jejíž součástí však již nebudou zde přítomní šlechtici, neboť týden končí, a službu nastoupí jiní. Pod tribunou, na níž stojíme, se nachází jiná, na té se ale žádná stavba nestaví. Za jejími žaluziemi se skrývá kaple nebo možná cela, v níž se královna účastní bohoslužeb v ústraní, jelikož ani posvátnost tohoto místa jí dosud nedopomohla k těhotenství. Nyní již zbývá jen dosadit Michelangelovu kupoli, onen zázrak architektury, v tomto případě pouhou napodobeninu, jež je nicméně tak rozměrná, že je uložena ve zvláštní truhle. A jelikož je to vrcholný bod stavby, proběhne zvláště okázale, za ohlušujícího rachotu přiloží všichni ruku k dílu a pomohou dosadit čepy do příslušných drážek, a dílo je hotové. Pokud hřmot rozléhající se po celé kapli dolehl přes sály a dlouhé chodby paláce do komnaty či alkovny, v níž čeká královna, dozví se tak, že její manžel za ní vzápětí přijde.
Ještě chvíli ale bude čekat, neboť král se zatím připravuje na noc. Komorníci ho svlékli a oblékli ho do jiného oděvu, jaký vyžaduje úkol a okolnosti, předávajíce si jednotlivé kusy s takovou uctivostí, jako by šlo o ostatky světic, jež zemřely jako panny, a celý ten obřad se odehrává za asistence dalších sloužících a pážat, tenhle otevírá velkou zásuvku, tamhleten rozhrnuje záclonu, jeden zvedá svítilnu, druhý usměrňuje její světlo, dva stojí bez hnutí a další dva jakbysmet, nepočítaje několik dalších, kteří tu jsou bůhvíproč a dělají bůhvíco. Konečně je král díky spojenému úsilí všech těchto připraven, jeden ze šlechticů mu ještě urovná poslední záhyb, jiný králi upraví vyšívaný límec, a o minutu později se již Jan V. odebírá do královniny komnaty. Džbán čeká u pramene.
V tu chvíli však vchází don Nuno da Cunha, biskup a inkvizitor, v doprovodu starého františkána. Mezi okamžikem, kdy se objevil, a okamžikem, kdy sdělil cíl své návštěvy, se odehrály složité poklony, přibližování samá fioritura, pauzy a couvání, jež odpovídají pravidlům, která musí být dodržována v králově přítomnosti, my jsme je však museli kvůli spěchu, jímž je poháněn biskup, a uchvácení, jež rozechvívá mnicha, všechny přeskočit. Král Jan V. a inkvizitor se uchýlí do jednoho kouta a biskup řekne, Tamhleten muž je mnich Antonín od sv. Josefa, jemuž jsem jednou pověděl, jak je Vaše Veličenstvo smutné, protože mu naše paní královna dosud nepovila děti, a požádal jsem ho, aby se ve svých modlitbách přimluvil za Vaše Veličenstvo, aby vám Bůh dal potomky, načež on odvětil, že Vaše Veličenstvo bude mít děti, jestli si je přeje. I zeptal jsem se ho, co těmi tajemnými slovy míní, neboť každý ví, že si Vaše Veličenstvo přeje děti, pročež on mi konečně dal jasnou odpověď řka, že jestliže Vaše Veličenstvo slíbí vybudovat klášter ve vesnici Mafře, Bůh vám dá potomstvo. Po tomto prohlášení se don Nuno odmlčel a pokynul františkánovi.
I zeptal se král, Je pravda, co mi Jeho Eminence právě řekla, že jestliže dám slib a postavím klášter v Mafře, budu mít děti, a mnich odpověděl, Pravda, Vaše Veličenstvo, ale jen když to bude klášter františkánský, na což král opáčil, Jak to víte, Vím to, ale nevím, jak jsem to zvěděl, jsem jen ústa, jimiž promlouvá pravda, a víře přísluší už jen ji podpořit, pokud dá Vaše Veličenstvo vybudovat klášter, dočká se brzy potomka, pokud ho nedá postavit, Bůh rozhodne. Král pokynul mnichovi z Arrábidy, aby se vzdálil, a potom se zeptal Nuna da Cunha, Je to ctnostný mnich, a biskup na to odpověděl, Jako žádný jiný z jeho řádu. A tu král Jan, pátý toho jména, ujištěn o smyslu budoucího úsilí, pozvedl hlas, aby ho jasně slyšeli všichni přítomní a aby to zítra vědělo celé město i království, Slibuji a dávám své královské slovo, že pokud mi královna do roka a do dne povije potomka, dám postavit ve vesnici Mafře františkánský klášter, načež všichni pravili, Kéž Bůh vyslyší Vaše Veličenstvo, ale nikdo z nich nevěděl, kdo či co bude podrobeno zkoušce, zda sám Bůh nebo ctnost mnicha Antonína, králova mužnost anebo obtížná oplodnitelnost královny.
Královna Marie Anna rozmlouvá se svojí první dvorní dámou, portugalskou hraběnkou z Unhao. Již pohovořily o pobožnostech toho dne, o své návštěvě kláštera bosých karmelitek Početí v Cardais a o novéně za svatého Františka Xaverského, která začne zítra u sv. Rocha, královnino klábosení s markýzou zvroucní a je proléváno slzami, když vyslovují jména svatých, a stane se srdceryvné v okamžiku, kdy se zmíní o mučednictví nebo o zvláštních obětech řeholníků a řeholnic, třebas jde jen o umrtvování těla půstem a tajné bičování důtkami. Ale to se již ohlašuje král, přichází v extázi, roznícen vědomím mystického spojení tělesného úkonu, jejž má před sebou, a slibu, jejž dal Bohu prostřednictvím služebníka mnicha Antonína od sv. Josefa. S králem vstoupili dva komorníci, kteří ho osvobodili od nadbytečného oděvu, a stejně posloužila markýza královně jako žena ženě s pomocí další a neméně vznešené první dvorní dámy, komtesy, jež je královninou krajankou, a tak je v komnatě hotové shromáždění, obě veličenstva se vzájemně uklánějí v nekonečném ceremoniálu, až konečně komorníci odejdou jedněmi dveřmi a dámy druhými, aby čekali v předpokojích, až král dokončí své poslání a odebere se s doprovodem do své komnaty, která patřila za dob jeho otce jeho matce a královně, a do této komnaty vstupují dvorní dámy, aby královnu Marii Annu uložily pod péřovou duchnu, rovněž dovezenou z Rakouska, a bez níž nemůže spát, ať je zima nebo léto. Právě kvůli té peřině, pod níž vždy lapá po dechu i v nejchladnějším měsíci únoru, nesetrvává již král Jan V. celou noc s královnou. Zpočátku, když ještě zájem o novinku potlačoval pocit nepohodlí, jež bylo nezanedbatelné, tak činil, znamenalo to totiž ležet vedle královny, zavrtané pod duchnou až po uši, koupaje se ve vlastním i cizím potu a dusit se v pachu a v sekretech. Královna sice nepřijela z teplých krajů, ale nesnáší podnebí této země. Každý večer na sebe nandá tu bachratou peřinu a zůstává pod ní schoulená jako krtek, když narazí na kámen a než se rozhodne, jakým směrem má dál hloubit chodbičku.
Král i královna mají na sobě dlouhé košile, sahající až na zem, králova vyšívaným okrajem, královnina sahá ještě dobře o půl pídě níž, aby jí nebyly vidět ani špičky nohou, ani palec či jiný prst chodidla, neboť to by zřejmě byla ze všech známých necudností ta nejnestydatější. Král Jan V. vede Marii Annu k loži za ruku jako na plese pán svoji dámu, a předtím, než na ně každý na své straně vylezou po schůdcích, pokleknou a odříkají, pro případ, že by třeba v okamžiku tělesného aktu zemřeli bez zpovědi, nezbytné modlitby za to, aby z tohoto dalšího pokusu vzešel plod. A v tomto bodě má král Jan V. dvojí důvod k naději: důvěru v Boha a ve svoji vlastní sílu, proto nyní prosí Boha s dvojnásobnou horlivostí, aby mu dal potomka. Lze předpokládat, že královna Marie Anna prosí o stejnou milost, alespoň pokud nemá nějaké zvláštní důvody, jež jí v tom brání a jež by byly zpovědním tajemstvím.
Oba již ulehli na lože. Postel pochází z Holandska, stála krále pětasedmdesát tisíc cruzadů a on ji dal zhotovit tam, protože v Portugalsku nejsou tak zruční řemeslníci, ale i kdyby byli stejně zruční, je nepochybné, že jejich odměna by byla méně tučná. Oko laika těžko rozpozná, jestli je tento kus nábytku ze dřeva, neboť je celá pokryta vzácnou tkaninou, lemovanou fleurony a zlatými reliéfy, nemluvě o nebesích, pod nimi by mohl spát i sám papež. Když sem tu postel přinesli a když ji postavili, když voněla novotou, nehostila ještě štěnice. Ale časté používání, teplo těl, pohyb uvnitř paláce a z města do paláce, nikdo neví, odkud se ty bestie berou, a jelikož je postel drahocenný a bohatě zdobený kus, nelze k ní přiblížit hořící hadr a spálit je naráz, a i když ani to není účinný prostředek, nezbývá v tomto případě než platit ročně padesát reálů svatému Alexiovi, aby uchránil královnu a nás všechny před tou pohromou a před tím hrozným svěděním. Za nocí, kdy sem král přichází na návštěvu, začínají štěnice díky pohybu slamníků dorážet později, neboť tyto bestie mají rády klid a spící lidi. V králově posteli jiné štěnice čekají na svoji dávku krve, kterou neshledávají ani horší, ani chutnější, než jaká teče v žilách ostatních obyvatel města, modrá jako červená.
Královna Marie Anna natáhne ke králi svoji malou, vlhkou a studenou ručku, která se sice před chvílí ohřála pod peřinou, avšak vzápětí, po vytažení zpod duchny v ledové komnatě opět zchladla, a král, který již splnil svůj úkol a slibuje si mnoho od přesvědčení a tvůrčího elánu, s nímž ho provedl, vtiskne na ručku polibek. Pokud ten mnich Antonín od sv. Josefa nebyl příliš domýšlivý, líbá nyní ruku královně a budoucí matce. Královna zatahá za šňůru zvonku, z jedné strany vstoupí královi komorníci, z druhé dvorní dámy, těžký vzduch je prosycen různými pachy, mezi nimiž převládá jeden, který snadno identifikují, neboť bez této substance, jejíž závan lze nyní v komnatě zachytit, nejsou možné zázraky jako ten, který je očekáván, jiný druh oplodnění, ono tak slavné oplodnění netělesné, se událo pouze jednou a nikdy více, a to z toho prostého důvodu, aby bylo zřejmé, že pokud se Bůh takto rozhodne, obejde se bez mužů, bez žen však nikoliv.
Ač je královna Marie Anna opakovaně uklidňována svým zpovědníkem, trýzní ji v těchto chvílích velké výčitky. Poté, co král s komorníky odejdou a ulehly již i dámy, jež jí slouží a bdí nad jejím spánkem, si královna vyčítá, že by měla vstát a oddat se posledním modlitbám, jelikož však na radu lékařů v sobě musí udržet královské semeno, spokojí se s tím, že se donekonečna modlí šeptem vleže, přičemž přebírá kuličky svého růžence stále pomaleji, až usne uprostřed Zdrávas Maria, milosti plná, ta to aspoň měla všechno snadné, buď požehnán plod Vašeho života, ona ale přitom myslí na vytoužený plod svého vlastního života, alespoň jedno dítě, Pane, dej mi alespoň jedno dítě. Z této bezděčné pýchy se nikdy nezpovídala, protože je vzdálená a nevědomá, kdyby však musela předstoupit před soud, mohla by po pravdě přísahat, že se vždy obracela k Panně Marii a k jejímu životu. Taková jsou zákoutí královského nevědomí, stejně jako jiné sny, které královna Marie Anna kdovíproč mívá vždycky, když ji má navštívit král, a v nichž se vidí, jak přechází Palácové náměstí po té straně, kde jsou masné krámy, nadzvedá si vepředu sukni a čvachtá se v řídkém lepkavém bahně, páchnoucím po tom, čím páchnou muži, když se vybijí, a pak její švagr, infant František, jehož bývalý pokoj, v němž jako by nadále pobýval jeho přízrak, ona nyní obývá, kolem ní krouží na chůdách jako černý čáp. Ani tento sen nikdy neprozradila svému zpovědníkovi, avšak jaká pokání by jí mohl uložit, když tento sen není obsažen v příručce dokonalé zpovědi. Nechť královna Marie Anna pokojně spí, neviditelná pod péřovou horou, zatímco stěnice začínají vylézat ze skulin a štěrbin a jiné padají z nebes postele, čímž si značně zkracují cestu.
Rovněž král Jan V. bude mít této noci sen. Spatří v něm, jak mu z pohlaví vyrůstá rodokmen Jesseův v podobě stromu, košatý a zabydlený Kristovými předky až po samotného Krista, dědice všech korun, potom strom zmizí a namísto něho se v králově snu budou pnout k nebi vysoké sloupy, zvonice, kupole a věže kláštera fratiškánů, jak lze poznat podle hábitu mnicha Antónia od sv. Josefa, který právě otvírá dokořán dveře kostela. Podobný temperament není u králů obvyklý, ale Portugalsko takovými vždy oplývalo.
(...)


Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

zhlédnuto 2504x

katalogy

Koupit knihu

Inzerce
Inzerce