Portugalská próza u nás, 2002

přehled beletrie zahraniční

Širšímu čtenářstvu je portugalská literatura zatím hodně vzdálená, a to přesto, že od padesátých let minulého století vycházejí v hojném nákladu překlady největších portugalských klasiků, jakými jsou například Luís de Camoes, Eça de Queirós či Fernando Pessoa. Důležitým počinem byla i publikace Pět portugalských novel, vydaná v Odeonu na sklonku osmdesátých let...

Krátce o portugalské próze u nás

Na českém knižním trhu se čas od času objeví pozoruhodná publikace, kterou však zpravidla ocení pouze zasvěcenec. Širšímu čtenářstvu je totiž tato malá literatura z finis terrae zatím hodně vzdálená, a to přesto, že od padesátých let minulého století vycházejí v hojném nákladu překlady největších portugalských klasiků, jakými jsou například Luís de Camoes, Eça de Queirós či Fernando Pessoa. Důležitým osvětovým počinem byla i publikace Pět portugalských novel, vydaná v Odeonu na sklonku osmdesátých let.

V letech devadesátých titulů značně přibylo. Zmíníme alespoň ty nejdůležitější. Například Fernando Pessoa (1888 - 1935), neslavnější moderní portugalský autor, který byl u nás dlouho znám převážně jako "heteronymní" básník, se nám v roce 1992 poprvé představuje prvním svazkem próz Knihy neklidu (Livro do Desassossego). Jde o originální fragmentální dílo plné různorodých úvah, aforismů, záznamů duševních stavů, jež autor psal prakticky po celý svůj život. Druhý svazek vyšel v roce 1995. Z dalších přeložených knih jmenujme například krátkou prózu Bankéř anarchista (O Banqueiro Anarquista) či povídkový soubor pod názvem Testament sebevraha barona de Teive, Ďáblova hodina. Pessoa se dokonce u nás objevuje jako literární hrdina v kratičké fikci Šarlatová žena (A Mulher Escarlate), jejím autorem je současný spisovatel Nuno Júdice.

Z dalších význačných autorů vycházejících u nás je nutné připomenout Vergília Ferreiru, který se až do své smrti v roce 1996 těšil velké pozornosti ze strany literární kritiky. Ta zesílila převážně v devadesátých letech. Během své spisovatelské dráhy prošel tento autor jistým vývojem: od raných neorealistických fikcí, přes existencialisticky laděný román až k reflexivní próze, a to na samém sklonku své kariéry. Tvůrčí zralost Ferreira prokázal například v románu Navždycky (Para Sempre), vydaném před dvěma lety v krásném a také oceněném překladu Šárky Grauové. Ve stejném roce vychází překlad povídek dalšího portugalského klasika, exulanta José Rodriguese Miguéise, pod názvem Šestnáct hodin s tajným posláním. Je nasnadě, že jedním z hlavních témat zde bude vykořeněnost, nostalgie a zároveň hledání identity v cizím světě, ve kterém spisovatel zůstal až do své smrti v roce 1980.
V loňském roce se někteří překladatelé znovu soustředili na klasická díla portugalské literatury. Po letech vychází další překlad nejvýznačnějšího portugalského realisty Eçy de Queiróse pod názvem Kráčej a čti (A Cidade e as Serras). Ne však již ve stotisícovém nákladu, v jakém na konci padesátých let vyšel Zločin pátera Amara (Crime do Páter Amaro), román, který můžeme spatřit prakticky v každém antikvariátu. Českému čtenáři jsou známy i další Eçovy prózy, například výbor povídek Pan hrabě a spol. nebo román Bratranec Basílio (Primo Basílio) atd. Nabízí se otázka, zda je tedy dnes ještě nutné pro překlad vybírat již dostatečně známého autora, který navíc v evropském kontextu nedosahoval ve své době takových kvalit, jako jeho slavní ruští či francouzští současníci. Jeho romány zdaleka nejsou tak propracované, jde-li například o charakteristiku postav. Také nepříliš originální filozofické úvahy, kterými jsou knihy protkané, podporují přílišný sklon k didaktičnosti. Dokonce zde nalezneme ještě mnoho prvků v Portugalsku opožděně doznívajícího romantismu.

Milovníci portugalské literatury nemohli přehlédnout nedávno publikovaný, žel nezdařený, překlad slavného románu José Saramaga (1922) pod titulem Baltasar a Blimunda (Memorial do Convento). Saramago je v současnosti nejznámějším a nejprodávanějším portugalským autorem, zvláště od roku 1998, kdy jako první portugalsky píšící spisovatel získává Nobelovu cenu. Během své dlouhé literární kariéry Saramago významněji zaujal kritiku až v roce 1980 románem Z půdy vzešlý (Levantado do Chao), kterým si poprvé získal mnohé čtenáře doma i v zahraničí. Jiným jeho pozoruhodným románem je Evangelium podle Ježíše Krista (Evangelho Segundo Jesus Cristo), za který si vysloužil ostrou kritiku ze strany konzervativních portugalských kruhů a dokonce i papežského stolce. Tyto romány však na český překlad ještě čekají. Doufejme jen, že bude již zdařilejší.
Poslední novinkou na českém knižním trhu je román Jidášova díra (právě vychází v Mladé frontě), jehož autorem je další v Portugalsku velmi oblíbený autor António Lobo Antunes. Rádi bychom také uvítali překlad z tvorby dalších významných současných spisovatelů, jako jsou Augusto Abelaira, Maria Velho da Costa, Almeida Faria, Mário Cláudio a další.

© Daniel Nemrava, 2002

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

zhlédnuto 3710x

Inzerce