Erpenbecková, Jenny

Jenny Erpenbecková, pocházející ze západního Berlína (nar. 1967), je označovaná za dvojí talent. Vystudovala režii hudebního divadla a působí jako režisérka především v rakouském Grazu, kde žije. Zároveň vydala v roce 1999 knihu Příběh starého dítěte (Geschichte vom alten Kind), která vyvolala nadšení kritiky a nasadila samotné autorce vysokou laťku. V roce 2001 pak vyšla sbírka povídek s názvem Treta (Tand), v níž otištěná próza Sibiř (Sibirien) získala cenu Ingeborg Bachmannové. Jenny Erpenbecková pochází ze spisovatelské rodiny (babička Hedda Zinnerová, dědeček Fritz Erpenbeck). Je také autorkou úspěšné divadelní hry Kočky mají sedm životů (Katzen haben sieben Leben, 2000).

Příběh starého dítěte vypráví o údajně čtrnáctiletém opuštěném bezejmeném děvčátku, které se dostane do dětského domova, kde je ovšem odsouzeno k outsiderství. Vztahy s dívkami na pokoji, s chlapci, kteří si ji vyberou za obět svého dětského násilí, příjemná samota nemocničního pokoje, to vše ukazuje bezbrané stvoření, které jeho podivínství vyhání na okraj společnosti. Zároveň se příběhem prolíná téměř kriminální linie pátrání po dívčině identitě, které na konci překvapí nejednoho čtenáře. Zjistí se totiž, že dívce je daleko víc než čtrnáct. Kniha, jež je založena na podobném reálném případu, je především o obtížnosti lidského soužití a odcizení. Autorka, která se chtěla seznámit s fungováním dětského kolektivu, se sama ve třiceti vydala mezi studenty gymnázia a pokoušela se před nimi sehrát roli jejich stejně staré spolužačky, aby nasbírala reálné podněty pro svůj příběh.
Lenka Housková