Frisch, Max: Montauk

Frisch, Max
Montauk

recenze beletrie zahraniční

Někdy se stane, že dílo stáří předčí všechno, co předtím autor vytvořil. I přesto, že není čtenářsky nejúspěšnější. Takovým dílem je Montauk Maxe Frische.

Zestárnout skrze ženy

Někdy se stane, že dílo stáří předčí všechno, co předtím autor vytvořil. I přesto, že není čtenářsky nejúspěšnější. Takovým dílem je Montauk Maxe Frische, jehož letošní vydání je další velkou zásluhou nakladatelsví Mladá fronta. Montauk vychází ve velmi povedeném překladu Bohumila Černíka. Žánrový podtitul originálu (Montauk, 1975) zní Povídka (v českém překladu chybí, opomenutí redakce?), který upozorňuje na fiktivnost tohoto autobiografického vyprávění.

Rámec vyprávění tvoří společně strávený víkend stárnoucího spisovatele Maxe Frische a o více než třicet let mladší Američanky Lynn v malém letovisku s indiánským názvem Montauk na severním výběžku Long Islandu. Přítomnost s Lynn dává spisovateli nahlédnout nejen jejich krátký vztah a události jeho pobytu ve Spojených státech, kam byl jako úspěšný spisovatel pozván na přednášky a k rozhovorům, ale především vlastní minulost. Spisovatelovy vzpomínky jsou silně autobiografické, zmiňované události skutečně patří autoru Maxi Frischovi. Text má místy pro svou otevřenost a proklamovanou upřímnost deníkový charakter. Max Frisch popisuje svou dráhu literáta, vzpomíná na práci novináře pro Neue Zürcher Zeitung a na profesi architekta, kterou zvolil jako protiváhu psaní, která ho ale od psaní stejně neodvedla. Neustálé reflexe svého postavení jako spisovatele ale napovídají, že nejde ani o deník, ani o memoáry, ani o zpověď, ale o další literární obraz, tentokrát sebe sama.

Podobenství jako vyprávění příběhů je estetickým principem Frischova díla jako celku, v podstatě monotematického, pokaždé se rozbíhajícího do stran skutečnosti a fikce, literatury a života, pravdy a fabulace. Autor je neustále variuje. Zkouším příběhy jako šaty je známý citát z románu Mé jméno budiž Gantenbein (1957, česky 1967), který se příznačně objevuje i v Montauku, před úvahou o postavení mezi dílem a životem: Děsí mě vlastně jen tenhle objev: Zamlčoval jsem si svůj život. Obsluhoval jsem jakousi veřejnost příběhy. V těchto příbězích jsem se obnažoval k nepoznání. Kritika hodnotí velmi příznivě tento obrat k "autentičnosti", Montauk jako "esteticko-morální důsledek" Frischova literárního díla. Velký fabulátor Frisch - kromě Mé jméno budiž Gantenbein je třeba ještě jmenovat Stillera (1954, česky 1970) - se podle kritiků konečně propracoval sám k sobě a obnažil se až k poznání. Což Frisch naštěstí nedělá.

Vytvoření si obrazu o sobě je ve Frischových románech spojeno s vinou, v Homo Faber například (1957, česky 1967 a 1996) zcela výrazně s prohřeškem proti starému řádu, který je podle zákonů antické tragédie krutě potrestán. Čtenářský zážitek z Montauku je dán také tím, že autor svou vinu přiznává - ačkoliv z ní dále literárně těží. Kdepak mě dostihnou Erynie?, ptá se leitmotivisticky spisovatel na několika místech textu a činí tak Erynie, bohyně pomsty, stálými průvodkyněmi svého psaní. Asociace s Homo Faber není náhodná: copak nejsou štíhlá a živá Lynn s dlouhými světlými vlasy, které si neustále upravuje, a stárnoucí spisovatel přetransformovanou podobou Fabera a jeho nepoznané dcery Sabeth? (Lynn je navíc přesně ve věku Frischovy dcery.) Montauk prostupují nejenom citáty z Homo Faber, ale i narážky na výroky Ingeborg Bachmannové. Frisch v nich skrytě polemizuje s jejím dílem. Reflexe pětiletého vztahu s touto rakouskou spisovatelkou, ještě po letech protknutá bolestí, patří k nejkrásnějším pasážím knihy. Erynie provázející spisovatele zastupují mytickou moc trestající povýšenost a zaujatou sebestřednost já, které Frisch ve svých předcházejících dílech hledal a zpochybňoval a v Montauku možná našel. Je to ovšem já mučené vzpomínkami na krize a konflikty minulých vztahů, na rozvod, nevěru, zklamání a vlastní selhání. Erynie-vzpomínky vyvolává vědomí viny na ženách, které vypravěč znal. Přítomnost s Lynn je dokonalá tehdy, jestliže je bez paměti, jestliže nic nepřipomíná selhání doma.

Ženy hrají u Frische zásadní roli. Protože psaní je neoddělitelně spjato s jeho životem jako muž. V Montauku spisovatel mnohokrát zmiňuje titul knihy My Life as a Man, kterou mu do hotelu přinese Philip Roth. Ačkoliv se od takového pojetí autobiografie distancuje (Rád bych věděl, co bych se dověděl o svém životě jako muž, kdybych musel psát pod tlakem umění.), přece jsou Stiller, Homo Faber, Montauk, nebo i hra Don Juan aneb Láska ke geometrii svým způsobem historiemi jeho "života jako muž". Údělem života jako muž je provinění na ženách: Čtyři potraty u tří žen, které jsem miloval. Třikrát bez pochyby o tom, že to bylo správné. Nikdy bez pocitu strachu. Do Montauku se zajímavým způsobem promítá i tematika Frischova Dona Juana, který před ženami prchá: u Lynn spisovatel hledá cizotu, odloučení (budeme mít dobrý rozchod). Přítomnost skze ženy (Zůstává ta šílená potřeba přítomnosti dané ženou) je předzvěstí smrti (Jedna žena musí být ta poslední, chtěl bych, aby to byla Lynn). Složitě strukturovaný příběh drží stárnoucí Frisch pevně v rukou proto, že je jako spisovatel a muž tolik suverénní - nezáleží na tom, když tělo "selže", i tento zážitek se dá literárně zpracovat. Pokud se nám zdá, že někdy zoufale chybí pohled z druhé strany, nelze se s tím než smířit jako s oblastí, kam Frischovo psaní nemůže a nehodlá zasáhnout. Zůstává ale Frischova poctivost, se kterou své limity přece jenom reflektuje - nenechává jeho vtažení Ingeborg Bachmannové do díla, zámlky a striktně vlastní úhel pohledu, otevřený prostor pro "napravení"?

Veronika Jičínská, vyšlo ve Tvaru 17/2000

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 201 čtenářů.

Diskuse

Vložil: Daniela Fochova, 18.04.2004 13:28
Frisch, Max: Montauk
Také mě hned napadla ta paralela s Homo Faber.DF
Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

60%čtenáři

zhlédnuto 5344x

katalogy

štítky k článku

Inzerce
Inzerce
Inzerce