Angot, Christine
Pourquoi le Brésil?

recenze beletrie zahraniční

Nový román Christine Angotové je podle kritických ohlasů krásné, silné dílo, v němž se autorka dívá pod kůži jednomu milostnému příběhu a pokouší se o anatomii vztahu.

Christine Angotová, Proč Brazílie? (Pourquoi le Brésil?, Stock, 2002, 228 s.)

Nový román Christine Angotové je podle kritických ohlasů krásné, silné dílo, v němž se autorka dívá pod kůži jednomu milostnému příběhu a pokouší se o anatomii vztahu. Vydání předchozích knih Angotové vždy doprovázel velký rumraj, ne-li přímo skandál. Incest (L'Inceste) a Odjet z města (Quitter la ville) byly tituly, v nichž se autorka nezvykle odhalovala, zpovídala zejména o všem negativním, špatném ze svého života, zároveň si i prostřednictvím literatury vyřizovala své účty.

I tentokrát jde s kůží na trh, dává nahlédnout do nitra jednoho svého vztahu. Začne to tak, že potká Pierra-Louise Rozynese, redaktora odborného literárního periodika. Počáteční oblouznění brzy následuje neustávající pochybování: stojí tu proti sobě dvě osoby s jejich slovy, ranami, samotou, neurózami, odoláváním. Říkají, že se milují, avšak často zapomínají na význam takového vyjádření. Angotová dokáže zblízka zachytit náhodné okamžiky, kdy se kontakt ztrácí, pak jako kouzlem navrací, a tak pořád dokola. Nelehko najít spisovatele, který by jako Angotová dokázal mluvit o únavě z drobného každodenního ubližování, o vztazích založených na síle a moci, o tvrdém světě, jenž tak jak se standardizuje, odlidšťuje se. Ale i třeba o únavě z prázdných tváří přátel, kolegů. Angotová se v tomto díle potýká s jednou ze základních otázek uměleckého přístupu k realitě: jak "mluvit" v literatuře o příběhu lásky, aniž by člověk zradil to, co prožil - změnit historku, postavy, mystifikací svůj zážitek obrátit naruby? Angotová si jako obvykle pravá jména střeží, mění data, místa. Sleduje tok svých myšlenek, dramatické okamžiky posunuje do groteskních poloh, nikoho nešetří, zejména sebe ne. Věrohodnosti textu dosahuje odvoláváním se na slova druhých: přátel, matky, bývalých milenců. Cituje Deleuze, připomíná Guiberta, Durasovou. Použije i sedm dopisů svého otce. Kritika autorce vyčítá jistá laciná gesta, zakomponování nepatřičných pasáží (holocaust), avšak celkově je kniha hodnocena velmi kladně.
jš 29/9/2002

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 140 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

54%čtenáři

zhlédnuto 2921x

Inzerce
Inzerce