Mailer, Norman

Mailer, Norman

portrét

Za druhé světové války se jako voják zúčastnil válečných operací v Pacifiku a z této zkušenosti čerpal látku pro svůj první román Nazí a mrtví, "podobenství o pohybu člověka dějinami". Kniha zapůsobila svým šokujícím naturalismem a byla americkou kritikou označena za nejlepší román o druhé světové válce.

Norman Kingsley Mailer

stále více ztrácí víru v to, že člověk je schopen pochopit a ovlivnit svět kolem sebe. Za druhé světové války se jako voják zúčastnil válečných operací v Pacifiku a z této zkušenosti čerpal látku pro svůj první román Nazí a mrtví (The Naked and the Dead, 1948, č. SNKLHU 1957, Mustang 1994), slovy samotného autora "podobenství o pohybu člověka dějinami". Kniha zapůsobila svým šokujícím naturalismem a byla americkou kritikou označena za nejlepší román o druhé světové válce, což platilo až do doby, než se objevila Hellerova Hlava XXII. V následujících dílech už Mailer tak naturalistický nebyl: román Barbarské pobřeží (Barbary Shore, 1951) pojednával o období mccarthyismu a autor se v něm pokusil vytvořit novou, marxisticko-freudovskou politickou ideologii. V románu Obora (The Deer Park, 1955, č. Mustang 1996) zase použil Hollywood a jeho nevázanou sexualitu pro pokus o vytvoření nového člověka, beroucího na sebe po vzoru Williama Faulknera svědomí celé generace. Tento rámec použil Norman Mailer i ve svém nejslavnějším eseji "Bílý černoch" (The White Negro, 1957), v němž popsal nového hrdinu, "hipstera", kterého doba potřebovala, pokud nechtěla podlehnout politické a kulturní totalitě ("člověk je buď pro, nebo proti... je buď rebel, nebo konformista"). Kdo je nejvhodnějším kandidátem na tuto pozici, ukázal Mailer v dalším eseji Reklamy na vlastní osobu (Advertisements for Myself, 1959): totiž on sám.

V šedesátých letech napsal Mailer dva romány: Americký sen (An American Dream, 1965, č. Melantrich 1990) a Co děláme ve Vietnamu? (Why are We in Vietnam?, 1967, č. Mustang 1995), v němž zajímavě přirovnává lov medvědů na Aljašce k vietnamské válce. Čím dál více se však věnoval beletrizovanému žurnalismu. Za reportáž o slavném pochodu na Pentagon Armády noci (The Armies of the Night, 1968, č. Světová literatura 1971, Mustang 1995) s podtitulem " historie jako román / román jako historie" dostal dvě nejprestižnější ocenění udělované v USA: Národní knižní cenu i Pulitzerovu cenu. V následujících letech vydával Mailer jednu reportáž za druhou, za zmínku však stojí už jen Katova píseň (The Executioner's Song, 1979), více než tisícistránková rekonstrukce dvou vražd, soudního procesu a popravy pachatele Garyho Gilmora. I za tuto knihu byl oceněn Pulitzerovou cenou. V osmdesátých letech i devadesátých letech se až na skromné výjimky (román Dávné večery (Ancient Evenings, 1983, č. Mustang 1995) či krimi Ostří hoši netančí (Tough Guys Don't Dance, 1984)) Norman Mailer příliš autorsky neprojevoval, v posledních letech se snaží spíše bilancovat - antologie Doba naší doby (Time of Our time, 1998) a memoáry Špionážní umění (The Spooky Art, 2003), Mailerova v pořadí již dvaatřicátá kniha.

 

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

zhlédnuto 5677x

Inzerce