Blasband, Philippe
Zapomenutá vesnička tam za horami div. představení

recenze beletrie zahraniční

Blasband v Bruselu uvádí divadelní ságu, čtyřhodinové představení pro 38 herců s názvem Zapomenutá vesnička tam za horami.

Jméno Philippe Blasband se v období posledních asi deseti letech objevuje všude: na knihách, v programech divadel, na filmových plakátech. V současné době Blasband dokončuje svůj první celovečerní film Čestný obchodník (Un honnete commerçant). A zároveň prohlašuje, že s divadlem už končí. Autor článku v deníku Le Soir, Laurent Ancion, se chytá za hlavu: "Myslí to vůbec autor tak slavných Mlsalek čokolády (Mangeuses de chocolat) a Neviditelného (L'Invisible) vážně?" A hned čtenáře utěšuje: "Rozhodně neopustí divadlo zas tak rychle..." Blasband totiž s režisérkou Véronique Dumontovou právě v divadle Varia v Bruselu uvádí divadelní ságu, čtyřhodinové představení pro 38 herců s názvem Zapomenutá vesnička tam za horami (Le village oublié d'au-dela des montagnes).
Blasband k tomu říká: "V krátkém čase jsem napsal asi deset divadelních her, kde vystupuje jedna, dvě, nejvýš čtyři postavy, děj trvá hodinu a čtvrt. Omezenou délku představení i minimální obsazení si vyžádaly finanční podmínky: v Belgii není snadné uvádět dramata s větším počtem herců. A tak jsem se rozhodl, že napíšu ještě poslední hru. A nebudu se už omezovat (...)."
Podobně jako v románu Z popela a kouře (De cendres et de fumées), za který v roce 1999 získal Rosselovu cenu, se Blasband, Belgičan po otci, i tentokrát vrací do země, odkud pochází jeho matka, do Íránu. Ovšem spíše symbolicky, vždyť, jak připomíná, sám v Íránu žil pouhé čtyři roky. Nechce v žádném případě vytvořit dokumentární záznam o této zemi. Použil jen nejčastější literární, filmovou i divadelní íránskou scenérii: děj zasadil do vesnice. Rodinné, sociální i rodové struktury tu mají zásadní význam. Blasbandův zcela fiktivní příběh má univerzální platnost, v íránských barvách popisuje věci společné různým zemím, různým kulturám. Hra mluví o válce, o klanech jednotlivých rodin, o tom, že patříme každý k určité skupině lidí a všichni sdílíme těžký úděl, ať už jsme se narodili ve vesnici, ve městě, v určitém kraji... 
jš (Le Soir, 4/12/01)

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 105 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

57%čtenáři

zhlédnuto 1955x

Inzerce
Inzerce