Bon, François
Mechanika

ukázka beletrie zahraniční

Hlas: něco jako Bolinder šest válců vedle sebe, prostě slovo Bolinder. Dům: to odpoledne před třemi lety, při minulém pohřbu...

François Bon: Mechanika

Hlas: něco jako Bolinder šest válců vedle sebe, prostě slovo Bolinder.
Dům: to odpoledne před třemi lety, při minulém pohřbu (tentokrát je to doslova pohřeb: nést tělo do země, spustit je tam, proto i shluk lidí), po cestě ze hřbitova, měli jsme se totiž sejít v baru na náměstí u radnice, na bílé víno a briošku, trochu se opozdíme, ne moc. Šlo se z pohřbu, roztroušeně, zas už jsme byli na náměstí před kostelem, hned naproti autoopravně, stará železně modrá vrata se nezměnila, a protože byla otevřená, vešel jsem dovnitř, kde teď už byl jen prázdný beton, místo k ničemu: k parkování aut, ale auta tu žádná nebyla, šel jsem až tam, kde jsem věděl, že jsou dvířka a schod. Jen tady kosočtverec špatně zasazené tvárnice na staré zdi nabílené vápnem...
Lamento: protože jsme prostě zabloudili, protože jsme z dálnice kroužící kolem města sjeli o křižovatku později, narazili na kruhový objezd (a také: vyjeli za silného deště a hledali cestu na umělohmotné mapě na zastávce autobusu), snažit se svého bratra, který řídí, správně navést, přijet k vysokému a mohutnému bloku budov o několika patrech a s pravidelným okny, na místě ale zjistit, že to není nemocnice, nýbrž nové administrativní centrum, pak to konečně najít, hledat místo aspoň našikmo, na přeplněném parkovišti auto napůl na chodníku, informovat se u vchodu, pustit se dlouhou chodbou pro urgentní příjmy a dojít až nakonec do haly tentokrát šedé a s automaticky se otvírajícími dveřmi, kudy přímo vjíždějí sanitky a vozidla první pomoci, do místnosti, kde vás nechají sedět, židle převážně modré, zdi bílé, telefonní budka a samozřejmě vývěska se služebními vzkazy o tom a onom, které si neodepřeš dojít přečíst, nervozita tvého bratra, konečně pro vás přišli, ptají se, kdo jste.
Hlas: další jednotlivá slova, nejasná, třeba Citroen B2, motor Bettus Loire, nebo CLM.
Dům: zahrada ti teď samosebou připadá maličká, ale zanedbaná, kvůli lékařské ordinaci sídlící ve všech čtyřech místnostech: nynější lékař (ten starý, s kterým jste mívali co do činění, bydlí ještě pořád ve velkém domě za farou a kostelem, porostlém psím vínem a s uzavřenou zahradou, s tmavou a nezúčastněně studenou chodbou, kde vás nechávali čekat, než jste mohli projít polstrovanými dveřmi), nynější mladý lékař a jeho společník už na štěrkové cesty a neudržovaný záhon za domkem docela kašlou. Jdu po cestě doprava, jen osm kroků, dvířka garáže, ty dveře, jejichž železně šedá barva mluví sama za sebe, vždyť dřevo se tehdy natřelo zbytkem barvy na auta, od vašeho odchodu odsud se tedy nic nezměnilo, zamčené. Garáž jsem chtěl vidět: budova se tehdy také zdála být daleko větší. Vyšel jsem ze zahrady (ordinace lékaře byla zavřená, rolety stažené), šel jsem podél staré mříže s vistárií do uličky bez asfaltu stáčející se a sestupující až k farmě, kam se chodilo pro mléko, pak k Macaudovým, než se došlo k hlavní ulici zadem od pekařství. Garáž ústí do téhle stáčející se uličky vraty z vlnitého plechu s namalovaným rohovým rámem: ve tvarech nebo materiálech žádná neurčitost, vzpomínka na plech a na rám je přesná, na denní světlo, jež prosvítalo otvory, někdy i celými dveřmi otevřenými dokořán samozřejmě, ale když jste sem přišli s bratrem, všude šero a ticho. Míval tu čtyři vozidla a všechna čtyři místa byla pořád obsazená, protože tehdy by nikdo nenechal auto nocovat venku. (...)
Orientační body: dva kluci dva roky od sebe a třetí deset let po prvním, ne že by se bratři po pětačtyřiceti letech spolu vídali často, přesto pro matku, z níž se stala babička, udělali fotku jedenácti vnoučat (teď už dokonce dvanácti) u ní doma na schodech, ne že bychom se vídali často, přesto je tu to tiché a okamžité porozumnění, dokonalé i beze slov, ačkoli jsme se dva roky neviděli. A tak tu neděli ráno po onom telefonátu přejímáme štafetu, vzít auto a odjet za bratrem, pokračovat ve dvou, zatímco třetí, nejmladší, protože bydlí nejdál, tomu řekneme, ať zatím nejezdí, dáme mu vědět, zavoláme, jak to půjde: tak to je. (...)
Úžas: jen při slově Panhard, jednotlivé modely postupně od Dyna Z až po elegantní PL 17, pak konečně Panhard 24, vnitřní prostor snížený, interiér jemná kůže a vůně, kulaté ciferníky na palubní desce a chromované nárazníky, sám zvuk motoru zvaného výkyvný - čtyři válce naplocho chlazené vzduchem, upevněný na silent-blocích.
Pohřeb: před třemi roky průvod vedl on, nepravidelné trvání generací od smrti ke smrti a náhlý pocit stále navazující spojovací čárky. Už dlouho jsem ve vesnici nebyl. Potom se z falešné kontinuity času vynořují přesnější obrazy: průvod se na chvilku zastaví a schází se před velkou branou hřbitova otevřenou dokořán, šedé železo se suříkovým nátěrem proti rzi, pak bílý štěrk, nakonec zející hrobka a blyštící se lakované dřevo, stojí venku na černých nosítkách, nehybné na pozadí bílých kamínků, vy všichni kolem. A pak ten rituál, kdy vás nechají projít kolem dřevěné rakve a dlaní se dotknout lesklého víka, ptáte se k čemu to všechno, ano, v hlavě pořád tu chvíli mnohem dřív po ránu, už je to tedy tři roky, když zavřeli, nechali vás tam chvíli o samotě, vás vaši rodinu, s tou, jejíž tvář přetrvává - ta barva mrtvých a to ticho, když si takhle řeknete pár slov, pak ji pronesli dveřmi s matovým sklem, naložili do vozu, všimli jste si, že dveře vedou do chodby podobné jako ta, kterou jste odcházeli, ale tam do té jste neměli přístup, tam návštěvníci nesmějí. A v den pohřbu náhle to širé nebe jak moře, návrat po malých roztroušených skupinkách až na náměstí u radnice, kde bylo v baru objednané bílé víno a brioška, zastávka u bývalé autoopravny, a protože vrata byla otevřená, vy a ještě pár ostatních jste vešli dovnitř, zastavili se před těmi dveřmi, které tehdy bývaly tak často otevřené, zjistili jste, že jsou zazděné, vrátili jste se obejít si prázdnou garáž.

ukázky z románu Mechanika (Mécanique, Verdier, 2001) přeložila jš

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

zhlédnuto 2452x

Inzerce
Inzerce