Brel, Jacques

portrét beletrie zahraniční

Jacques Brel - zřejmě nejslavnější belgický šansoniér, ale také filmař, herec, dobrodruh a v neposlední řadě básník.

Jacques Brel: Smět tak snít
výstava Brel, le Droit de Rever, Brusel
Olivier Todd: Jacques Brel, jeden život (Jacques Brel, une vie, nakl. R. Laffont, 2003)

"Zkusil jsem dělat písničky hlavně proto, že jsem měl chuť něco vyprávět. Vlastně jsem měl chuť něco vyprávět jako puberťák."
Jacques Brel en chansons - 13/06/1962

Je tomu letos dvacet pět let, co zemřel Jacques Brel. Belgie na svého zřejmě nejslavnějšího šansoniéra, ale také filmaře, herce, dobrodruha a v neposlední řadě básníka rozhodně nezapomněla. Ba naopak, památku tohoto nespoutaného a kontroverzního rodáka z Bruselu (*1929) si Belgičané letos připomínají tisíci způsoby. Mimo jiné je od 22. března 2003 v samém srdci Bruselu, pár minut chůze od Grand Place otevřena rozsáhlá stálá výstava s podtitulem Smět tak snít (Brel, le Droit de Rever). Pokud ještě mezi Brelovy obdivovatele nepatříte, po shlédnutí této veskrze originální, nápadité a výjimečně působivé výstavy-projekce-představení se jimi s největší pravděpodobností stanete.

Brel nacházel inspiraci v kolejišti tramvají, na věčně mokrých chodnících, v kornoutech smažených brambůrků s majonézou a zakouřených bruselských kavárničkách. Jeho texty jsou obdařeny výrazovou hutností, srdcervoucím patosem, ale také něhou, humorem a lidským teplem.
Nebyl však jednoznačně pozitivním idolem, vystřiženým podle mustru na budoucí "star". Jaký tedy Brel ve skutečnosti byl…právě takovou otázku si položil Olivier Todd, autor knihy Jacques Brel, jeden život (Jacques Brel, une vie). Nabídku sepsat Brelův životopis dostal od nakladatelství Robert Laffont už v roce 1982. A právě u příležitosti Brelova úmrtí (v pařížském Bobigny na plicní embolii) byl tento životopis znovu vydán.
Todd se do psaní Brelova životopisu vrhl s nadšením, s odhodláním říci pravdu, i kdyby na konci jeho pátrání měl stát "ošklivý, hloupý a zlý" Brel, jak řekl hned na začátku Brelově ženě Miche. Dnes tvrdí, že nikdy nezapomene na hodiny strávené v přítomnosti Brela, Camuse, či André Malrauxe, hodiny "jedinečné, uchvacující a dráždivé - po jejich smrti". I po dokončení Brelova životopisu poslouchá jeho písně s radostí, Brelovu píseň chtěl by "slyšet" i na svém pohřbu. "Přežil jsem", prohlašuje. "Čtenáři to možná nevědí, ale ten, koho se životopis týká, může autora životopisu zabít, nebo alespoň jednou provždy umrtvit, vypěstovat v něm velmi silnou alergii na jeho dílo," tvrdí Todd, který má na svém kontě už životopis André Malrauxe, Alberta Camuse nebo Boba Dylana.
To však není ani v nejmenším Toddův případ. "Domnívám se, že je někdy dost riskantní vynášet předčasné soudy, ať už se jedná o zpěváka, herce, malíře, filmaře či spisovatele." Dodává ale, že po pětadvaceti letech stále můžete na Brela vsadit.

Brel vedl několik profesionálních a soukromých životů. Se zázračnou a horečnatou energií pracoval na tom, aby prosadil svou výjimečnou osobnost. Díky médiím se stal legendou. Todd však nechce z Brela učinit odlidštěný mýtus. Rozepisuje se, jak krušná byla první setkání s Brelem, který odmítal odhalit, jaký člověk se skrývá za touto maskou mnoha tváří. "Rozpaloval mě do ruda," vzpomíná Todd. Nakonec ale ledy prolomil. Tedy téměř: "Naše rozhovory byly prosté, přímé, živé, chvílemi vřelé - což Brelovi nijak nezabránilo, aby mě několikrát lišácky svedl ze stopy." Snažil se ho například přesvědčit, že má vysokoškolské vzdělání. "Byl to nedostatek sebevědomí, nebo pouze následoval francouzského precedentu? André Malraux ostatně také přesvědčil Georgese Pompidoua a mnoho dalších, že úspěšně absolvoval studium na Ústavu orientálních jazyků," upřesňuje Todd.

Brel byl hvězdou show-businessu, pohyboval se v prostředí nabitém stresem. Do značné míry mu unikl. Neustrnul ani v roli filmového herce. Chtěl se stát filmařem, což se mu zcela nepodařilo, a tak prchnul na ostrov v Pacifiku. Přes svá libertinská prohlášení nepřestal nikdy cizelovat své hodnoty a mravní zásady, často překvapivě tradicionalistické. Času, který mu byl odměřen, využil vrchovatě. Nikdy se nepřestal pídit po svém dětství, které je ostatně jedním z oblíbených témat jeho písní, vydával se za ním letadlem i lodí.

V jenom rozhovoru říká:
"Byl jsem dokonale osamělý, ve světě, který jsem si utvářel, jsem tudíž musel být králem i otrokem. A sen, o který jsem se chtěl podělit s ostatními, narážel na čísla a státní zájmy, zájmy, které nebyly mými. Musel jsem se z toho dostat zcela sám. Ne, to není ani trochu smutné! Je to otravné, a já jsem naprosto šťastný, že jsem měl otravné dětství. Mít báječné dětství musí být příšerné, protože to, co přijde pak, je opravdu příšerné…"
Entretiens avec Dominique Arban - 27/07/1967

Do nekonečna se opíjel přátelstvím, láskou i sebou samým. Svůj život si režíroval sám. Nadšený a skeptický, štědrý a nesnesitelný Brel byl mistrem kamufláže. Spíš než prohnaně působil však upřímně. "Nechci podvádět," opakoval tento hráč, který byl především Člověkem.

Anna Sukupová, částečně podle Le Soir, 19/03/O3

Diskuse

Vložil: albert kovalik, 30.11.2004 12:57
Brel, Jacques
Jsem velky fanda do francouzskeho sansonu Brel a Aznavour mi jsou velmi blizci a pritom ani jeden neni Francouz.Ptam se a predem dekuji za odpoved jestli vyjde autobiografie Brela i v ceskem jazyce.A nebo jestli me muzete nekam odkazat na nejake starsi antikvariatni publikace.Take si nekdy zabrnkam... na piano Francii,takze i not(partitur s textem)je hodne malo.Jestli vite,poradte mi. DEKUJI Albert
Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

zhlédnuto 2697x

Inzerce
Inzerce
Inzerce