Gibault, François

rozhovor beletrie zahraniční

Rozhovor s předsedou Společnosti célinovských studií Françoisem Gibaultem.

Nedůvěřovat těm, kdož správně smýšlejí, a všem ostatním
Rozhovor s předsedou Společnosti célinovských studií Françoisem Gibaultem (...)

Průměrný věk účastníků kongresu byl velmi nízký. Célinovo dílo očividně přitahuje stále nové vykladače, což je důležité i s ohledem na období let 1937 - 1941, kdy napsal tři antisemitské pamflety. Ty vyvolaly odpor i vůči jeho románovému dílu, a to nejen ve Francii. V Českoslovesnku sehrál důležitou roli také jeho antikomusnismus. Jak si vysvětlujete jeho antisemitismus vy?
Célinovy pamflety je třeba posuzovat především z literárního hlediska. Jsou to vynikající slovesná díla, chcete-li, díla neuvěřitelné energie a síly. Za druhé je třeba zařadit tyto práce do kontextu.

Historického, nebo "célinovského"?
Historického. Čteme-li je dnes, z odstupu, jsme zděšeni. Je ovšem třeba vzít v úvahu dobový kontext, v němž antisemtiské nebylo jen Německo. Před holocaustem byl antisemistismus názorem rozšířeným po celé Evropě. Ve Francii byla tradiční pravicová společnost silně antisemitská. Célinův antisemitismus ve třicátých letech ničím nepřekvapil. Mimochodem, kritika kupříkladu Bagatel o masakru nebyla kritikou idejí, nýbrž stylu. Paní Célinová dnes jejich nové vydání zakazuje, v jednadvacátém století nejsou prostě publikovatelné.
Céline v té době formuloval své názory naprosto jasně: myslel si, že Židé, kteří byli prvními oběťmi nacismu a emigrovali do demokratických států, aby unikli pronásledování, vedou logicky tyto západní státy do války proti Hitlerovi. Je třeba připomenout, že Céline byl v první světové válce zraněn a že se v důsledku války stal pacifistou. Takže se obrátil proti Židům, protože volali po válce. To je vysvětlení, které vždy podával, a je poměrně pravděpodobné. Abychom pochopili Célinův antisemitismus, je tedy třeba zařadit jej znovu do kontextu doby a přesně zkoumat Célinův záměr.

Ovšem mnoho autorů si nějakým spůsobem, byť jen zpočátku a krátce, zadalo s nacismem, fašismem či antisemitismem -- například Jakub Deml či Gottfried Benn. Nikdo však nedosáhl célinovské násilnosti, tak zrůdného sepětí formy a myšlení.
Není možné ale pominout, že jiní autoři psali podobně. Zapomnělo se na to, protože oni prostě nejsou tak významnými autory -- třeba Marcel Jouhandeau, který napsal Židovské nebezpečí, Lucien Rebattet, Drieu La Rochelle, Brasillach a další. Nemluví se o nich, protože nemají Célinova génia. A z tohoto důvodu nakonec Céline platí za všechny. I lidé, které pronásleduje hrůznost Célinových pamfletů, jsou nuceni sklonit se před jeho genialitou romanopisce.

(...)
Mnozí vykladači vyvozují Célinův život z románů, které jsou ovšem transpozicí...
(...) Jeho dílo je naprosto autobiografické, avšak silně přetavené. Myslím, že je to tím, že mu svým způsobem chyběla představivost. U mě je to podobné. Céline vždy potřeboval určité události prožít, aby je mohl vyprávět. Obrazotvornost se pak dostaví, ale pouze na základě prožitku. Navíc nepsal hned, vždy potřeboval několik let, aby se vzpomínka mohla přetvořit ve vyprávění. K "německé trilogii", popisující porážku Třetí říše, se dostal nejméně pět let po válce. Vždy potřeboval časový odstup, aby se vzpomínky defromovaly. Teprve pak dostal chuť formulovat je. Přidává vymyšlené epizody, a především skutečné události "začerňuje", zhoršuje, líčí je mnohem strašnější, než byly -- v tom spočívá jeho technika. A navíc všechno zesměšňuje, jeho románové figury jsou komické, groteskní. (...)
úryvky z rozhovoru Alice Staškové, In Literární noviny 9/8/2000 

reakce: (Opožděné glosy, Respekt)
Minulý týden vyšel v Literárních novinách rozhovor s Françoisem Gibaultem (...). Jedna z otázek se nutně musela dotknout Célinových antisemitských pamfletů, které nadrásal koncem třicátých let. Znalec je vysvětluje takto: "Célinovy pamflety je třeba posuzovat především z literárního hlediska. Jsou to vynikající slovesná díla, chcete-li, díla neuvěřitelné energie a síly. Za druhé je třeba zařadit tyto práce do historického kontextu." Onen kontext, v němž Céline své texty psal, je kontextem přípravy na holocaust a rasistických norimberských zákonů. Célinova Škola mrtvol je "vynikajícím" výtryskem patologické nenávisti, kterému není rovno, a je absurdní posuzovat ho literárními kritérii. Sám L.F. Céline za něj pykal a svého hříchu si snad byl později vědom. Naproti tomu Gibaultova omluva je neuvěřitelnou bagatelizací, pochopitelnou snad jenom mileneckým zaslepením. (...)
úryvek z článku Jiřího Peňáse, In Respekt 14-20/8/2000

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

zhlédnuto 2275x

Inzerce