Delaume, Chloé: Le Cri du sablier

Delaume, Chloé
Le Cri du sablier

anotace beletrie zahraniční

Autorka se v osmadvaceti letech vydala nazpět časem a vypráví o dětství - bolestném, trpném. Bylo jí devět, když na vlastní oči viděla, jak otec ubil její matku a vzal život i sobě.

Křik přesýpacích hodin
Chloé DelaumeLe Cri du sablier, Farrago/Léo Scheer, 2001, 136 s.

Chloé Delaumeová (*1973) vydala letos svůj druhý román, Křik přesýpacích hodin (Le Cri du sablier, Farrago/Léo Scheer, 136 s.). Autorka se v osmadvaceti letech vydala nazpět časem a vypráví o dětství - bolestném, trpném. Bylo jí devět, když na vlastní oči viděla, jak otec ubil její matku a vzal život i sobě. Otec, tyranský, brutální chlap, neznamenal pro dítě nic dobrého. Přála si otcovu smrt, a tužba se jí splnila. Strašná scéna slouží jako výchozí bod, od něhož se odvíjí postupně skládaná historie, jak nám ji vypravěčka předkládá. Potřebuje se zbavit všeho, co v ní po otci, živém i mrtvém, zbylo: nejen vzpomínky, ale i nenávist, vzpoura, záchvěvy těla, ten dotek smrti. Řečeno zjednodušeně, kniha vypovídá o jednom nešťastném dětství, dále popisuje nesmírné trauma ze smrti rodičů, včetně toho, že vypravěčka ztratí schopnost mluvit. A pak pomalé osvobozování, ožívání, návrat do života. Ovšem kniha má i jiné roviny, pozoruhodná je tím, jak Delaumeová dovede zachytit jak krutost, neštěstí, bolest, tak ticho nebo něhu.

Text sestává z fragmentů, zachycuje proměnu hlavní postavy, postupně ji dokresluje. Střídá se tu několik hlasů, ten dospělý se třeba vyptává na otcovo násilnictví, jež dítě nechápalo. Styl Delaumeové je zároveň klasický i nesmírně nový. Úsečné, torzovité věty v šestistopém metru, ačkoli pro francouzštinu je typický dvanáctistopý verš, působí násilně, až nepříjemně, což je spisovatelčin záměr. Rukopis tak v sobě nese otisk švihání otcových důtek, jehož se dívka tak bála. ("...Věta v sobě nese metaforou přesýpacích hodin," upozorňuje kritik B. Leclair). Je z něho cítit velká naléhavost, potřeba očistit se psaním. Kritika se shoduje, že Delaumeová se zařadila mezi dobré autory. Ostatně už v minulém roce na sebe upozornila výraznou knihou ("hvízdl jak facka," zhodnotil román B. Leclair v Quinzaine littéraire: Les Mouflettes d'Atropos, nakl. Farrago/Léo Scheer).


jš 22/12/01(Inrockuptibles 9/01, Mglitt. 9/01, Qlitt. 15/11/01)

© Jovanka Šotolová

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

zhlédnuto 1711x

Inzerce
Inzerce