Delerm, Philippe: Pršelo celou neděli

Delerm, Philippe
Pršelo celou neděli

ukázka beletrie zahraniční

Pan Spitzweg nemá u svého starého telefonu záznamník. Nikdo mu nevolá. Co ho to tedy popadlo, že si koupil mobil? Učaroval mu, jen co se v pařížských ulicích objevil.

Philippe Delerm: Pršelo celou neděli

 

Pan Spitzweg nemá u svého starého telefonu záznamník. Nikdo mu nevolá. Co ho to tedy popadlo, že si koupil mobil? Učaroval mu, jen co se v pařížských ulicích objevil. Stalo se mu jednou, že těsně vedle něho jakýsi golden boy vytáhl s vypočítanou nenuceností takový aparát z kapsy. Vysoukal anténku, vyťukal číslo, dal se do řeči. Pan Spitzweg hned propadl trudnomyslnosti. Je to možné? Uprostřed ulice de Rennes, dva kroky od prodejny Fnac, najednou si takhle vzlétnout, tvářit se, jako že pokračujete v chůzi v uspěchaném davu, a přitom mluvit s kýmsi, kdo stojí někde v zahradě nebo třeba u moře?

Pan Spitzweg si hned vzpomněl na Hélène Neckerovou, což se mu nestalo už dlouho - ano, zavolal by Hélène. Překvapil by ji samotnou ve vesnici, v tichém počínajícím odpoledni, děti by měla ještě ve škole, ten její starý trouba Wolheber určitě poprašuje vinici sírou.

"Promiň, Hélène, teď tě špatně slyším. To asi kvůli Montparnasské věži."

Jeho přitažlivost jako Pařížana by byla najednou hmatatelnější a skoro fantastická, jako kdyby zrovna vyšel ze základní školy v Kinzheimu a konečně dokázal udělat dojem na tu malou holku s dlouhými copy, která posouvala kotouč po panákovi na nebe-peklo-ráj a na něho se ani nepodívala. Jakou to má souvislost? Panu Spitzwegovi se zdálo, jako by z mobilu toho golden boy zaslechl syčení vody na záchodcích při přestávce v pozdním odpoledni.

Tři dny na to si pan Spitzweg nadělil mobil. Na poště v ulici des Saints-Pères o tom nikomu neřekl. Jednou dokonce trochu zbaběle pranýřoval před svými kolegy všechny ty podnikatele, kteří se "předvádějí" na chodnících v hlavním městě. Od té doby móda přešla, sláva pěšáků s mobilem poklesla. Pro pana Spitzwega ale kouzlo nezmizelo. "Nepředvádí se". Má pocit, že je. Domů chodí pěšky. Když přijde na náměstí Svornosti, anebo na Madeleine, požitkářsky vytáhne svůj přístroj a hned si připadá, jako že mu patří celý svět. 08 36 68 02 75, volá na počasí. Pan Spitzweg má rád, když ví, jaké ho čeká počasí.

Zažili spolu hezké dny... Jednou v neděli v poledne, na trhu v Chatou, kde se prodávalo staré železo i šunka, když poodešli od těch davů a zobali ve dvou z jedné mističky pomfritů, kráčejíce podél Seiny. Anebo tenkrát v sobotu na hřbitově Père-Lachaise. Clémence by nikdy nevěřila, že by hrob Johna Morrisona mohlo navštěvovat víc lidí než Chopinův. A pak to nové společné tajemství, v kanceláři v ulici des Saints-Pères. Clémence a Arnold kolegům nic neřekli. Nepřicházeli nikdy společně, s oblibou se zdravili s roztomilou odměřeností, a co teprve ty skryté úsměvy... V tom spočíval svět, v krásném pokrytectví v kantýně, v mlčení ve dvou v kavárně na rohu, na bulváru Saint-Michel.

"Myslíte, že něco tuší?"

Pořád ještě si totiž vykali, ale to stejně nic neznamená. Jejich "vy" bylo den ode dne těžkopádnější pro další sdílená tajemství, pro míru zachovávaného odstupu. I "oni" byli důležití. Pan Spitzweg a Clémence Dufourová neměli moc před kým se schovávat. Lachaume, Dumontier ani paní Corvalová netušili, jakou roli dostali v trochu naivní hře na schovávanou - nikdo ovšem neusiloval o to, aby slídil, snažil se je nachytat.

V dubnu strávil pan Spitzweg celý týden v Bécon-les-Bruyères. Milovali se, ačkoli se toho tolik obávali. Pan Spitzweg zůstal v tomto ohledu značně nedospělý, s návyky, které přesto, že žijeme v dobách značně liberálních, považoval za poněkud potupné. Projevili však oba dobrou vůli, trpělivost, jako by měli co do činění s choulostivým problémem. Vzájemně se dotýkali s hezkou důvěrou, bez pýchy, a moc je potěšilo, že nebyli úplně zklamaní. Potom se napili šampaňského, jako by složili nějakou zkoušku.

Velmi brzy si přeci jen začali jít na nervy. Clémence každé ráno říkala:

"Tak já jdu umýt nádobí po snídani."

Její "nádobí po snídani" panu Spitzwegovi nahánělo husí kůži. Pokud přijmeme, že je nějaké "nádobí po snídani", pak v životě brzo nebude nic než samá nádobí.

Možná krapet přeháněl, samozřejmě. Ale v životě Clémence Dufourové bylo přeci jen nějak moc nádobí, přezouvání se v obýváku, takového toho "mělo by se poklidit na stole", než se prostře. Na druhé straně ona viděla na panu Spitzwegovi příliš mnoho roztroušeného popela od Nińas, stop po zubní pastě na tváři, odložených novin, co zašpiní voskované plátno na stole.

Trochu moc maličkostí, které se bezpochyby neříkají v opojení prvních dní. Ale maličkostí nahromaděných za celých dvacet uplynulých let, bez jakýchkoli námitek, v strašlivé beztrestnosti samoty. Brzy zavrhli myšlenku, že by spolu žili nastálo. Mnohem lepší bylo vídat se jen ve výsadních okamžicích.

"Sdílet každodennost je oproti tomu, co by si každý mohl myslet, nejtěžší," pronesl pan Spitzweg, když namáčel kávovou lžičku do sklenice se zavařeninou, a Clémence Dufourová netušila, kde takovou moudrost vzal.

Na pořádek a uklízení měli Arnold a Clémence zcela rozdílné nátury. Pan Spitzweg uklízel po povrchu, zastrkoval náhodně do skříní, co se kde povalovalo, poštu, účty, načaté lahve. Clémence Dufourová naopak ráda třídila do hloubky, měla ráda věci neviditelně zotročené v přihrádkách, krabicích, skříních. Uměla ostatně i něco vyhodit, příležitostně, tam, kde Arnold všechno schovával. Jablkem sváru se staly videokazety nakupené v jídelně v ulici Marcadet. Že Clémence rozčilovaly? Slabé slovo. Že na na nich Arnold trval? Slabé slovo.

"Celé hodiny Bennyho Hilla! No neříkejte mi přece..."

Arnold musel před svou společnicí uznat, že některé nahrávky nestojí za nic. Přiznání však bylo bolestné (vždyť to znamenalo prohlásit za nevalné i něco ze své minulosti. Clémence mu jistě přinášela nové radosti (ale každý ten záblesk světla vrhal stín na nějaký jeho milý zvyk, předmět -- opravdu je ta sklenička na porto se zlatým lemem tolik směšná? A tak zůstali jen u výsadních okamžiků, čím dál tím víc šlo jen o momentky, čím dál tím méně výsadní. Už se jeden druhého nedotýkali. Jednou večer v červnu, u chladných fontán na náměstí Trocadéro dlouze hovořili o přátelství, jež přichází po lásce. Nakonec se shodli, že něco takového je těžké. Pan Spitzweg přišel domů, vložil do přehrávače disk s koncertem pro klavír No 21 od Mozarta, pomalá věta. Na dvorku si ještě hrály děti. Bylo mu moc dobře, velmi smutně. O něco později si do zlacené skleničky nalil pár kapek portského.

Kaštanovníky na náměstí Carpeaux jsou jen trochu bledší. Pořád ještě je moc hezky, moc teplo. Ale pan Spitzweg už to cítí. Takové nasládlé jánevímco ve slunci v pozdním odpoledni. Chladnější mlhu v hukotu města po ránu. Blíží se podzim. Jako v Kinzheimu to tu samozřejmě není. V křoví se nebudou sbírat ostružiny, ani hříbky ve vogézských lesích, světlé hrozny v nachýlených vinicích. Ale takhle je to možná ještě lepší. V Paříži vám podzim projde nejdřív hlavou...

Pan Spitzweg za oblečení utrácí vskutku málo. Ale skoro každý rok si na podzim koupí nový svetr.

"Pane Spitzweg, vy už máte svetr?"

Ano, Arnold si rád svetr navlékne akorát trošku dřív, někdy přes košili s krátkým rukávem - a že ho kouše po předloktí, je mu příjemné. Hnědý, čokoládový, bodlákově zelený, irská zeleň: odstíny svetru vybírá tlumené, do téže barvy, pořád stejné, zdánlivě. Pro Arnolda je to ale pokaždé, jako by si kupoval nový les. Les pro duši, aby se měl kam schovat v samém srdci Paříže.

Pořídí si i novou gumu, pero. Labužnicky dělá nákupy na nový školní rok, mezi dětmi a jejich uspěchanými matkami, které nazdařbůh skupují věci podle školních seznamů. Venku, v zářijovém světle, se modrají nábřeží. Ale pan Spitzweg je jinde. Oblékl se do nového a začíná končit.

(Il avait plu tout le dimanche, Mercure de France, 1998)
Překlad Jovanka Šotolová
12.10.1999
In Literární noviny č.45, 10/11/1999

© Jovanka Šotolová

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

zhlédnuto 1732x

Inzerce
Inzerce