Despentes, Virginie: Teen Spirit

Despentes, Virginie
Teen Spirit

recenze beletrie zahraniční

Despentesová se proslavila knihou Baise-moi, jež byla i zfilmována: film jsme pod názvem Fuck me měli možnost vidět i u nás.

Virginie Despentes: Teen Spirit, Grasset, 2002, 224 s.

Virginie Despentesová se proslavila knihou Baise-moi, jež byla i zfilmována: film jsme pod názvem Fuck me měli možnost vidět i u nás. Philippe Lançon v Libération (18/4/02) upozorňuje na dnešní nesnadný autorčin úděl: "Těžko stárnout, zejména těm, kdo mají v popisu práce zůstat mladými..."

Despentesová prorazila jako velmi nekonformní umělkyně, stala se profesionální mluvčí věčně popuzené mládeže. Teď jí už ale bude třiatřicet let. Vydává knihy v nakladatelství Grasset, což je renomovaná pařížská firma. Dostala cenu Flore. Účastní se společenského života pařížské smetánky. A stojí před problémem, jak to zařídit, aby si udržela postavení šokující rebelky a zároveň kvalitní spisovatelky. Profesionální prostředí, kam se zařadila, jí, zdá se, příliš nesedí, což nám prozrazuje ústy svého nejnovějšího hrdiny Bruna. A nejen to. Její čtvrtý román Teen Spirit (Grasset, 2002, 224 s.; název se odvolává na píseň, v níž Kurt Cobain ze skupiny Nirvana pěje o depresivní apatii a umělém pekle jedné generace) se totiž zaobírá otázkou stárnutí.

Vypravěč Bruno, třicátník, povaleč a budižkničemu, už dva roky nevychází z domu, chtěl by napsat román. Ovšem zatím ani nezačal. Přítelkyně s ním navíc vyrazila dveře. Když tu potká Alice, se kterou kdysi na gymnáziu chodil. Ta je svobodná, velice aktivní. A má třináctiletou dceru Nancy: brzy vyjde najevo, že jejím otcem není nikdo jiný než… Bruno. Ten se nové, tatínkovské role chopí nečekaně razantně: pohled na adolescentku s vlasy nabarvenými namodro ho přiměje k lítému boji s cynickou reklamou, průmyslem klipů a podvrhy marketingu - všechny viní z toho, že společnost nedokáže nikoho učinit šťastným.

Rázná změna v Brunově životě silně připomíná epizodu z televizního seriálu, možná Despentesová chtěla napsat něco ve stylu slavného románu F. Saganové Dobrý den, smutku - podezírá ji Lançon ve zmíněné recenzi. Přesto ale někteří kritici román označují za nejpozoruhodnější dílko Virginie Despentesové, jež si lebedí v literárním zpracovávání mládežnické mluvy. I v Teen Spirit autorka stylizuje postavy především prostřednictvím jazyka, přičemž se nevyhýbá žádným ze slůvek, které letí, ani těm nejvulgárnějším. Je ale znát, že se snaží vyladit text na novou notu. Je úsečný, nijak složitý, prošpikovaný aktuálními narážkami, ovlivněný tím, co píše Houellebecq. Kritika oceňuje, že se spisovatelce podařilo věrohodně zachytit nervozitu děje, dokázala, že umí velmi jemně vnímat a literárně zpracovávat srdeční záležitosti, plynutí času, nedorozumění zrozená ze sobeckosti, nepříjemnou sebelásku. Možná, že její příští cesta povede k psychologickému románu v tradičnějším hávu.

© Jovanka Šotolová, 1/6/02 (Libération 18/4/02, Le Monde 2/5/02)

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 163 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

54%čtenáři

zhlédnuto 5042x

Inzerce
Inzerce