Makine, Andréï
La musique d´une vie

recenze beletrie zahraniční

Stařík, jehož potkáváme v noci na promrzlém sibiřském nádraží, vypráví, jak se stalo, že hned při prvním koncertě jako mladý pianista se slibnou skvělou budoucností musel v květnu 1941 utéct z Moskvy, skrývat se na Ukrajině, přijmout totožnost mrtvého vojáka a jít do války...

Andréï Makine: Hudba jednoho života (La musique d´une vie, Seuil, 2001)

Dětství Makine (*1957) prožil na Sibiři, doléhaly k němu dozvuky války a gulagů. Setkává se s Francouzkou, jež ho uvede do západní kultury. Z Francie si vybere jazyk a zvolí si ji za azyl. Z Ruska si zachoval schopnost domlouvat se s dušemi i lidmi. Drží se zpříma jak trní v tundře, snaží se vyjadřovat co nejjasněji, spíš než by se chtěl zalíbit. Andreï Makine přišel z daleka: ze Sibiře, od stalinismu, literatury pojímané jako askeze. Do Paříže přijel roku 1987, nějaký čas bydlel v hrobce na hřbitově Père-Lachaise, psal romány, které vydával za překlady z ruštiny, neboť nikdo z nakladatelů nechtěl přijmout, že by jakýsi mužik mohl psát rovnou francouzsky. A v roce 1995, za svůj čtvrtý román, Francouzský testament, dostal tři ceny: cenu bří Goncourtů, cenu Medicis a "Goncourta" lyceistů.
Andreï Makine je muž na pomezí, jenž zná krajní lidské situace, literát zaujatý klasickou kulturou, člověk vykořeněný, který nemá svůj oheň ani území, které by bránil; ve francouzské literatuře je jedním z nejzapálenějších zpochybňovatelů ustálených hodnot. Přebývá-li v Paříži, pak v bytečku na Montmartru. A když Makine nezvedá telefon, nejspíš odjel do Vendée, kde si pronajímá domeček: z nádraží tam došlape na kole. Pokud ovšem zrovna nejezdí po světě - přednášet a diskutovat se svými čtenáři. Jeho romány byly přeloženy do třiceti jazyků. V tom posledním, Hudba jednoho života (La musique d´une vie, Seuil, 2001), stařík, jehož potkáváme v noci na promrzlém sibiřském nádraží, vypráví, jak se stalo, že hned při prvním koncertě jako mladý pianista se slibnou skvělou budoucností musel v květnu 1941 utéct z Moskvy, skrývat se na Ukrajině, přijmout totožnost mrtvého vojáka a jít do války. Jak žil ve strachu, že bude jeho identita prozrazena, jak ho na zasněženém hřbitově zachránila nějaká žena, jak se po návratu do Moskvy snažil najít své blízké a znovu mohl otevřít křídlo klavíru, jako otvíráme dojemný, vzrušující román, příběh jako andantino člověka, Alexeje Berga, donuceného stát se někým jiným a sebou samým. Příběh všech lidí. Tady i jinde, jindy a teď.
jš (Lire, únor 2001)


Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 133 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

57%čtenáři

zhlédnuto 3040x

Inzerce
Inzerce