Perec, Georges: Kabinet sběratele

Perec, Georges
Kabinet sběratele

recenze beletrie zahraniční

V Perecově díle se mísí dva zásadní aspekty: na jedné straně nezměrná, téměř dětská hravost, na straně druhé extrémní racionalita v podobě předem daných omezení a nejrůznějších kombinatorických řešení.

Hluboké mělčiny Georgese Pereca 
Georges Perec
: Kabinet sběratele. Historie jednoho obrazu. Přel. Kateřina Vinšová, Paseka, Praha a Litomyšl 2001, 72 stran

Georges Perec (1936-1982) byl, jak známo, členem experimentální skupiny Oulipo. Oulipo a Perec, jenž ostatně vytvořil asi nejpamátnější oulipovská díla a který některé skupinové postupy dovedl až na samou mez možného, kladlo důraz na rozumovou složku. V Perecově díle se tak mísí dva zásadní aspekty: na jedné straně nezměrná, téměř dětská hravost, na straně druhé extrémní racionalita v podobě předem daných omezení a nejrůznějších kombinatorických řešení. Za vrcholnou ukázku této kombinace může posloužit třeba bizarní román Disparition (Zmizení, 1969), v němž nenajdeme jediné písmeno e, anebo kniha s názvem Revenentes (podle V. Jamka "doslova Navrátilky, ale správněji nejspíš Veverke nebo Děveženke", 1972), v níž je naopak e jedinou používanou samohláskou. A samozřejmě též opus magnum Život návod k použití, kde je oněch kombinací a předem určených omezení tolik, že by vystačily (a snad i byla napsána) na samostatnou knihu (…).

Perec byl naštěstí poměrně často překládán i do češtiny: už v šedesátých letech vyšly ve Světové literatuře dvě autorovy prózy, nejprve román Věci (1965, č. 1966), potom text Co je to tam na dvoře za kolo s chromavanými řídítky (1966, č. 1969), na sklonku sedmdesátých let se v češtině objevila kniha W aneb Vzpomínka z dětství (1975, č. 1979), dále Pokus o vyčerpávající popis jednoho místa v Paříži (1986, č. 1986) a pak zmíněný Život návod k použití.

Obě česky naposledy vydané knihy nemohou být výmluvnější - ale paradoxně ani podobnější. První próza o rozsahu sedmi set stran, zaplněná lidmi a jejich různými příběhy, druhá krátký, hutný text o osudech věcí. V Kabinetu sběratele autor provedl záměnu: lidé jsou zde málo podstatní, významní snad jen tím, že čas od času zasáhnou do života věcí - s jistou licencí lze prohlásit, že text má ráz kunsthistorického referátu. (…) i v tomto textu se setkáme s autorovou touhou přesně zachytit, zdokumentovat, katalogizovat, inventarizovat, ovšem vždy s bolestným vědomím, že - ačkoli takové snažení může být plodné umělecky - pokud se týká "reprezentace", bude zřejmě vždy selháním. (…) Od této silně pociťované touhy "zachytit" se dobíráme dalších charakteristických rysů Perecova psaní: důraz na popis a role, kterou v textech hrají neživé věci. Popis (kultivovaný mimojiné také "novým románem", který je Perecovi blízký časově) se stává hlavní zbraní literatury. Jde o to, jak "vyfotit" okolní svět, na okamžik jej zmrazit a přenést na stránku papíru. (…)

Kabinet sběratele můžeme číst jako hříčku (ostatně jako všechny autorovy texty), zároveň však znamená víc, anebo - lépe řečeno - čteme zde, že sama hříčka představuje víc, než to, zač jsme si uvykli ji považovat. (…) Kniha působí jako autentický referát o skutečném obrazu - Perec střídá styly, zahlcuje nás spoustou umně vymyšlených detailů, a tak na samém konci téměř máme dojem, že jsme pronikli do části skutečného světa, že jsme se cosi "dozvěděli" o nadmíru zajímavém objektu, v tomto případě obrazu. "Téměř" proto, že občas čtenáře přece jen zarazí cosi stěží definovatelného - snad vrozená čtenářská nedůvěra, v Perecově případě podezřívavost navýsost oprávněná. (…)

© Ladislav Nagy, in Literární noviny 11/4/01. Kráceno

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 201 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

63%čtenáři

zhlédnuto 4576x

katalogy

Koupit knihu

štítky k článku

Inzerce