Stát se zlobí
Sévry, Jean

Stát se zlobí

Jean Sévry přednášel v Praze během veletrhu Svět knihy 2003 o africké literatuře a zúčastnil se panelové diskuse Africká literatura v překladech na mezinárodním setkání Dialog mezi kontinenty.

Jean Sévry přednášel v Praze během veletrhu Svět knihy 2003 o africké literatuře a zúčastnil se panelové diskuse Africká literatura v překladech na mezinárodním setkání Dialog mezi kontinenty. Při té příležitosti nám poskytl rozhovor.

afrikanistů, pracuji v současné době hodně na literatuře koloniální. A hlavně se věnuji překládání z angličtiny do francouzštiny, zaměřuji se na jihoafrické autory, ale i třeba i na dílo Džamala Madžuba, súdánského spisovatele, který píše anglicky.

Co vás k africké literatuře přivedlo? Byl to osobní výběr?
Ano. Trochu náhodný objev, je to už dávno, před 35 lety, ovlivnila mě hlavně válka v Alžírsku, všechny ty problémy, rasové problémy jsem nacházel v jihoafrické literatuře, ale i v dalších afrických literaturách, protože vztahy ke kolonistům jsou tam stěžejním námětem. Pro Francouze byla alžírská válka šokující záležitostí.

Změnilo se za tu dobu, co je jí věnujete, vnímání africké literatury?
Myslím, že přece jenom ano. Máme mnohem pozitivnější obrazy o Africe, africká kniha se ve Francii neprodává zrovna špatně, postupně se to mění a zdá se mi, že k lepšímu. Skutečně se překládá víc a víc. Nakladatelství jako Hatier, Stock, Actes Sud vydávají hodně afrických knih a vytváří se tak jistý trh. Zatímco před dvaceti lety žádný takový trh neexistoval.

Jste přesvědčen, že se čtenáři o africkou literaturu skutečně zajímají? Není to jen otázka módy, reklamy?
To je těžká otázka. Svou roli jistě hraje exotika, ta je samozřejmě nebezpečná, folklor. Přesto je ale, mnoho lidí, kteří se zajímají o problémy třetího světa, takže je tu ten aspekt politický, protože tyto literatury jsou velmi politické. A aspekt estetický, třeba u karibského spisovatele Patricka Chamoiseau nebo Ahmadou Kouroumy z Pobřeží Slonoviny - Francouzi jsou velmi citliví na jistý způsob obnovy jejich jazyka. Tihle autoři píší francouzsky, ale po svém, s obrovskou svobodou.

Není to tedy jen námět?
Ne, jde i o estetickou záležitost, o tom jsem přesvědčený. Krása té věci, to je jisté. Jako lidi čím dál víc chtějí vidět prezidenta Chiraka, zajímají se primitivní umění, oceňují různost, odlišnost.

Pro Francouze není francouzština v podání Afričana ošklivá?
Kdepak, já jsem třeba vždycky zbožňoval abidžanskou francouzštinu, velmi legrační, imaginativní. Někteří Francouzi se tomu vysmívají, považují to za hloupé, ale mnozí ne. Třeba jedete autem, dochází vám benzín, po abidžansku byste řekli "y en a manquant dans réservoir", to je přece nádherné, my se zmůžeme jen obyčejné "došel mi benzín". Takže máte nový, předělaný jazyk, nový pohled na vaši řeč, je to podobné, jako když slyšíte francouzštinu v Quebeku - mluví se tam francouzsky tak, jak se tady mluvilo v době, než došlo ke stěhování do Quebeku.

Lze si dnes představit francouzskou literaturu bez africké?
Nemyslím si, ale přesto zůstávají oddělené. K čemusi tu ale dochází, vzniká něco nového, ne francouzská literatura, ale literatura psaná francouzsky, a to je karibská literatura, literatura černé Afriky, ale i maghrebská. A ty všechny mají velký záběr.

Jsou v africké literatuře autoři, kteří nechtějí být řazeni do francouzské?
Nikdo mě nenapadá.

A jsou takoví, kteří zásadně nepíšou francouzsky?
Ti co píší v místních dialektech - to jistě. Občas je něco přeloženo.

A jsou to dobří autoři?
Ano. A v anglofonním světě je to podobné, jsou tam autoři, kteří píší v dialektu, něco málo je z nich přeloženo, velká část ne. A je otázka, zda se vůbec kdy přeloží. Například básník Mazi Sikule má rozsáhlé dílo v jazyce zulu, které nebylo přeloženo do angličtiny, proto ani do francouzštiny.

Jazyková otázka má tedy na africkou literaturu velký vliv?
Ano, samozřejmě. To je zásadní otázka, zásadní volba spisovatele. Psát francouzsky - akademickým jazykem, nebo vybrat si francouzštinu poafričtělou, to samé jako v anglofonní oblasti, i tam jsou autoři, jejichž jazyk je velmi poafričtělý, to už není angličtina Jejího Veličenstva, ale "african english". Africká francouzština existuje stejně jako ta francouzská, a spisovatel si musí vybrat. Anebo psát ve svahilštině, v některém z dialektů… Pak je to ale jiná dimenze, autor se obrací k jinému publiku.

Dokáže francouzština obsáhnout a vyjádřit všechny nuance afrického myšlení, představivosti, konotací?
Proto právě afričtí spisovatelé poafričťují jazyk, máte třeba KouroumuLes Soleils des Indépendances, on tam říká, že nemůže všechno vyjádřit v jazyce těch druhých, navíc jde o jazyk kolonistů, on je přitom kolonizovaný, proto bere svůj jazyk, malinké, a roubuje ho na francouzštinu. Vzniká pak nová francouzština. V anglofonní oblasti je to Gabriel Okara, ten takto postupoval v díle The Voice, vzal nigerijský dialekt a udělal s ním to samé, co Kourouma, ale s angličtinou. Já jsem to dílo překládal a rval jsem si vlasy. Musel jsem si obstarat gramatiku jazyka idžo, protože on vzal syntax idžo a podřídil jí anglický jazyk. Vnutil angličtině syntaktický systém po vzoru svého rodného jazyka, ale výsledek je nádherný, fascinující. Takové lingvistické dueto, vícehlasý román.

Je pravda, že někteří afričtí autoři, protože studovali v Evropě, se naučili přizpůsobovat výběr témat a motivů evropskému čtenáři, a právě ti jsou pak v Evropě úspěšní?
Je, ale ne vždy. Otázka je: pro koho Afričané píšou? Pro Evropu, pro staré kolonisty, kteří jimi v jistém smyslu zůstávají i nadále, anebo pro své africké bratry? Nelze se na to dívat tak striktně. V jejich situaci, kdy nakladatelé v Africe skoro neexistují, vzdělávání je nedostatečné, přetrvává vysoká míra analfabetismu, nelze jinak. Až se tohle vyrovná, pak se bude moci srovnávat i literatura. A není možné ani vyčítat jen Francouzům, odpovědnost je i na afrických státech. Když vidíte, jak málo financí se tam věnuje na vzdělávání dětí, je to skandální. Jak mohou afričtí autoři psát pro Afričany, když ti neumějí číst?
Jsou autoři, kteří píší v místních dialektech. Třeba napíšou hru, odehrají ji někde ve vesnici a hned se dostanou do vězení. Stát nemá rád, když někdo hovoří s vesničany jejich jazykem. Stát se pak zlobí. Nevidí rád, když někdo píše jazykem obyčejných lidí a snaží se s nimi komunikovat. Piště si anglicky, pánové, a vydávejte si v Evropě. Taková je situace, tohle je typický příklad.

Přijel jste do Prahy vlastně popularizovat africkou literaturu. Cestujete takhle pracovně často?
Už moc ne. Ale možná ještě přijedu do Prahy přednášet, něco jsem si tu dnes domlouval…

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse