Balabanov, Alexej
Bratr, Bratr II, diskuse o filmech

studie film

Přeložený a okomentovaný úryvek ze stati Benjamina Rifkina o pojetí kategorií "my" a "oni" v ruských filmech, zvláště Bratr II Alexeje Balabanova.

Are you gangsters? No, we are Russians…

Balabanov, Alexej: Bratr, Bratr II  
Rifkin, Benjamin: Vývoj pojetí "My" a "Oni" v ruském filmu od perestrojky do Putina. // Ab Imperio  

K nejpopulárnějším ruským filmům posledních pěti let patří Bratr (Brat, 1997) a Bratr II (Brat 2, 2000) režiséra Alexeje BalabanovaBrat sklidil úspěch především pro herecký výkon Sergeje Bodrova mladšího (v roli Danily Bodrova) a Viktora Suchorukova (v roli Viktora Bodrova). Představují se v něm dva bratři vyřizující si účty s petrohradskou mafií. Jednomu z nich to jde lépe, druhému hůř. Do děje významně zasahuje hudební složka - skladby ruské skupiny Nautilus Pompilus.
S bratry Bodrovovými se setkáváme i ve volném pokračování nazvaném Bratr II, které se odehrává v moskevském a v americkém prostředí. Film se stal v Rusku nejen kasovním trhákem, ale přímo kultovním filmem nového století. V kritikách se opět oceňují herecké výkony, film je však především chápán jako ruský příběh o "novém hrdinovi, nových mladých lidech a novém vztahu k životu" (Izvestija). Objevuje se zde současný Hrdina naší doby, který je - i když kráčí s nabitou zbraní v ruce - podobně romantizující jako Pečorin v románu M. J. Lermontova.

Mimořádný úspěch měla hudba k filmu. Vytvořily ji nejznámější skupiny současného Ruska, například Zemfira, Čičerina, Okean Elzy, Bi-2, Akvarium, Smyslovyje galucinaciji aj. Soundtrack sponzorovala populární rádiová stanice Naše radio, písně obsadily během několika týdnů první příčky ruských hitparád a dodnes patří k největším hitům ruské rockové a popové scény.

K filmu se vyjádřil i přispěvatel prestižního kulturologického, historiského a politologického časopisu Ab Imperio Benjamin Rifkin. Ve své stati se nad Bratrem II zamýšlí z pohledu opozice "my" ("svůj", "vlastní", "náš") a "oni" ("cizí", "jejich"). Zkoumá proměny ve vnímání čehosi "vlastního" či "cizího" v ruské společnosti na filmech od doby perestrojky po dobu Putina, konkrétně na filmech: Malá Věra (1988), Taxi Blues (1990), Okno do Paříže (1995) a Bratr II (2000).
K překladu jsem vybrala část, pojednávající o Bratru II, především proto, že upozorňuje na změny ve vnímání ruské společnosti, na změny v její sebeidentifikaci a v životních postojích.
Radka Bzonková, duben 2003


Stránky o filmu Bratr II:

http://www.aquarium.ru:8080/discography/pbrat2.html 

http://kinoclub.by.ru/frames/brat_2/index.shtml?098

 

Benjamin Rifkin: Vývoj pojetí "My" a "Oni" v ruském filmu od perestrojky do Putina, úryvek

Bratr II
Zeď mezi Ruskem a Západem se drolí ve filmu Bratr II Alexeje Balabanova. Jedná se o mimořádně populární film začátku nového století, ve kterém se hlavní hrdina Danila Bodrov, žijící v Moskvě, vydává se svým bratrem Viktorem do Ameriky. Chce tam prosadit práva přítele Dmitrije, který pracuje v hokejovém týmu v Chicagu a stal se obětí nekompromisního a nečestného amerického podnikatele. Během svého pobytu v Americe se Danila spřátelí s dvěma Američany: řidičem náklaďáku Benem Johnsonem a televizní reportérkou Lisou Jeffreyovou. Danila také odvede z života na ulici ruskou prostitutku Dášu.
Film se stal tak oblíbeným pravděpodobně kvůli "pohlavkům", které v něm Amerika dostává: Viktor pronáší zlehčující poznámky o amerických autoritách, jež rozhodují naivně, a tudíž často v jeho prospěch. Danila zase na své cestě k nečestnému americkému podnikateli zabíjí desítky Američanů v nočním klubu i kancelářích.

Síla filmu spočívá i v soundtracku. Většina děje odehrává v Americe, ale ve filmu zní jen ruská a ukrajinská hudba. I přes ruské a ukrajinské texty se však jedná o hudbu značně amerikanizovanou, ovlivněnou americkou populární hudbou (The Cure, The Talking Heads, či Grunge), částečně i hudbou střední Asie. Písně znějí rusky, ale jejich kořeny tak úplně ruské nejsou.

Opozicí "svého" a "cizího", jíž je tato stať věnována, se film přímo otevírá: V prvních záběrech vidíme "nového Rusa", stojícího před vojenským autem a deklamujícího Lermontovovu báseň: "Ne, nejsem Byron, jsem jiný…" Scéna i postavy přitom vystupují v ironickém protikladu k básni - ruské romantické proklamaci nezávislosti na známém anglickém básníkovi. Při recitaci zní Čajkovskij - hudba typicky ruská, přitom však do značné míry neruská - ovlivněná tehdejší západoevropskou hudební tradicí.

Hlavní hrdina Danila se ve filmu zamiluje do ruské ženy Iriny Saltykovové. Ta zpívá písně podle západní popové módy a klipů stanice MTV, žije v bytě zařízeném na západní způsob. Její domov silně kontrastuje s domovem Danilovy matky, kde v čistě ruském stylu matka popíjí čaj a bratr Viktor vodku. Danila odmítá Irininu hudbu a životní styl, ona mu na to zcela jednoduše odpovídá: "Já pracuji takhle, to jsem já - přijmi mě, nebo odtud vypadni". Danila se s ní nerozejde. Irina je v mnoha ohledech ztělesněním západní kultury v současném Rusku a Danila ji miluje, podvede ji ve filmu jen s afroamerickou ženou v Chicagu.
Danila se nejdříve snaží situaci svého kamaráda vyřešit s ruským podnikatelem, spolupracovníkem amerického bosse, ředitelem Nikolajevské banky Valentinem Edgarovičem Bělkinem. Ten má zajímavé jméno: na jedné straně velmi ruské - Bělkin je slavná postava Puškinových povídek, ale na straně druhé velmi cizí, protože jeho rodná jména neodkazují k ruským předkům. Danila jde získat informace od Bělkina na školní besídku, kde právě recituje Bělkinův syn Báseň školáka:

Teď už vím,
že mám velikou rodinu:
cestičku i les,
v poli - každý klásek,
větvičku a modré nebe,
to vše je mé, naše.
To je má vlast!
Všechny na světě mám rád.

Nepodařilo se mi vypátrat, odkud je tato báseň, pravděpodobně se jedná o stylizovanou variaci na Michalkova. Je možné, že báseň byla napsána jen pro film, ale nese v sobě cosi známého a blízkého všem, kteří prožili mládí v sovětské základní škole. Recitace básně nebo snad vzpomínka, již báseň vzbuzuje, má na Danilu silný účinek, protože si ji ve filmu přeříkává u několika příležitostí, například při výstupu po venkovním schodišti mrakodrapu ke kanceláři amerického podnikatele Mannise. S každým krokem opakuje Danila stále víc bez dechu s větší a větší jistotou svou oddanost Rusku.

Protiklady "svého" a "cizího" se ve filmu objevují dál, jejich polarita je však nejasná. Příprava na Danilův odjezd do Ameriky probíhá v bytě kamaráda Ilji, který pracuje a bydlí v Historickém muzeu na Rudém náměstí v Moskvě. Přímo v Iljově místnosti vidíme portréty Lenina a Stalina a z okna je výhled na Leninovo mauzoleum. Danila s Iljou pak jdou nakoupit zbraně k muži, jehož přezdívka je "fašista". Místnost, do které hrdiny přivádí, je plná nacistických zbraní a on sám má na sobě německou uniformu z druhé světové války. "Fašista" přitom odmítá národnostní spojitost s němci, je Rus. Je "Fašista" Rus? Nebo je nacista? Může být Rus nacistou a zůstat Rusem? Tyto otázky film pokládá, ale nezodpovídá. Všechny zbraně, které si Danila odváží do Ameriky, se ideologicky pojí s nejhorším nepřítelem, jemuž Rusko v minulém století čelilo - s Hitlerem. "Fašista", který jim zbraně prodává, odmítá německé kořeny, nevysvětluje svou přezdívku, ani vztah k nacismu, považuje se za Rusa. A Danila se ho dál nevyptává: jednoduše přijímá situaci, patří to k jeho povaze.

Před odjezdem z Moskvy si dá Danila s Irinou schůzku na jednom z moskevských mostů. Dívka se ho ptá, proč se setkali zrovna na tomto místě. Danila odpovídá: "Protože je tady hezky." A vskutku, za nimi se rozevírá nádherné panorama noční Moskvy. To je další příležitost pro režiséra, jak zdůraznit rozdílnost "svého" a "cizího". Obraz noční Moskvy je překrásný a něco podobného se neobjevuje v žádné z amerických scén: s narůstajícími dobrodružstvími Danily v New Yorku a Chicagu se na plátně neobjevují záběry na mrakodrapy, které by se svou krásou jistě Moskvě vyrovnaly.

Danila na moskevském mostě vysvětluje Irině, že bude mít spoustu práce, že bude ale kousek za hlavním městem a ona mu může kdykoliv zavolat na mobilní telefon (který má roaming, takže na něj lze volat stejně jako do Moskvy). Irina si celou dobu myslí, že Danila je v Moskvě, a on si přeje, aby to tak bylo i dál, i v době, kdy se potlouká Amerikou. V tomto smyslu je Danila fyzicky v Americe, ale pro Irinu stále v Rusku. Tato zeměpisná dislokace se stává kulturní dislokací nejen pro Irinu, ale i pro Danilu a diváka. Danila vnímá všechny události v Americe, jako kdyby byl v Rusku, a divák si jen stěží uvědomuje, že je Danila v Americe. Film ukazuje jen zřídka známá americká místa, která by rozpoznal běžný Rus (mrakodrapy v Chicagu a New Yorku, městkou krajinu New Yorku). Ani hudba se v novém prostředí nemění na americkou. Všude, kam Danila jde, ho doprovází hudba ruská, dokonce i v nočním baru v Chicagu, kde zrovna hostuje ruské rocková kapela. Když Danila přiletí do New Yorku, veze ho do Brighton Beach ruský taxikář, který je téměř totožný s jedním moskevským řidičem taxíku. Řidič si stěžuje, že Rusové přijíždějí jen proto, aby se podívali na Spojené státy, ale neudělají nic proto, aby zde pak zůstali. Když mu na to Danila namítá, že miluje sovu zemi, řidič se rozčilí: "Aha, patriot! Kde máš svou vlast? Gorbačov ji prodal Americe, aby si mohl víc užívat! Krym poslal k čertu, zradil Srby a Bulhary. Vlast je tam, kde je zadek v teple…"

Proti tomuto názoru se Danila vyhraňuje v průběhu celého filmu. Danila nemá rád moc blahobytu, na které podle takového pohledu Amerika stojí. Naopak jeho bratr Viktor ho přijímá a v závěru se nechá zatknout policií, aby mohl zůstal v Americe.
V Brighton Beach Danila prochází ulicemi, prohlíží si lidi, obchody, nápisy a cítí se velice podobně jako v současné Moskvě. Přitom hraje píseň Hledala jsem, konkrétně tato část:
Hledala jsem tě dlouho,
hledala jsem tě po tmavých dvorech,
v časopisech, ve filmech, mezi přáteli,
Když jsem tě pak našla, ztratila jsem rozum.

Refrén:
Ty jsi jak ve snu,
Jak z deníku,
do kterého jsem si tě kreslila
vodovými barvami.

Tato vertikální montáž ve filmu, kdy sledujeme scény z ruského New Yorku v kombinaci s písní dlouhého hledání a očekávání, vytváří představu, že hrdina (a snad i divák) si dlouho přál vidět Ameriku, ale přitom je to tak, že Amerika už dávno dorazila do Ruska.
V Brighton Beach se Danila setkává s ruským Židem, jehož židovství je lehce rozeznatelné podle typického přízvuku a kupuje si od něj auto. Danila si myslí, že auto není v dobrém technickém stavu a do Chicaga nedojede, ale je prodejcem ujištěn: "Poslouchej, my, Rusové, se navzájem nepodvádíme!" Samozřejmě, že ho prodejce podvedl a auto se porouchalo. A Danilu podvádějí i další Rusové. Mafiáni v Moskvě, kteří zabili jeho kamaráda Kosťu Gromova, a Bělkinovi nájemní vrazi, kteří se ho snaží odstranit. Danilovi naopak nejvíce pomáhají dva američtí přátelé Ben Johnson a Lisa Jeffreyová. Ti sehrají roli, která se ukáže být zásadní pro úspěch Danilova plánu pomoci Dmitriji. Danila se dokonce pomiluje s Lisou - afroamerickou ženou, která v sobě nese silnější prvek "cizího" než evropští Američané, a podvádí s ní ruskou ženu Irinu Saltykovovou.

Snad nejvýraznější scéna, týkající se problematiky "vlastního" a "cizího", se odehrává v afroamerickém baru, kde Danila hledá ruskou prostitutku Dášu, americkým jménem Marylin. V baru je plno, samé afroamerické tváře. Přichází Danila, který je poměrně výrazný kavkazský typ Rusa a ptá se všech lámanou angličtinou po ruské prostitutce. Když to pronese, v celém baru se rozhostí ticho: pocit cizosti je absolutní, Danila je jasně mimo "vlastní" a jemu pochopitelné prostředí. Překonává tuto propast tím, že se pomiluje s Lisou Jeffreyovou, afroamerickou ženou, která mu pomůže ve dvou kritických místech filmu. V tomto smyslu má význam stejný jako ruská milenka Irina Saltykovová, protože mu pomáhá překonat hranice mezi "námi" a "jimi" v americkém prostředí, podobně jako Irina v Rusku.

Ve scénách, které představují kulturní rozštěpení Ameriky a Ruska, se ptá Danila Dáši, proč mu Američani pořád říkají "How are you". Je rozpačitý, jelikož má pocit, že je jim ve skutečnosti lhostejný. Dáša mu vysvětluje, že jim opravdu je lhostejný, jde jen o způsob vyjadřování. "Všechno je tady," říká, "způsob vyjadřování, kromě peněz." Jsme vedeni k tomu, abychom uvěřili, že peníze jsou jediné, na čem Američanům záleží, a přesto celý film ukazuje, že peníze hrají nejdůležitější roli i pro nové Rusy (Bělkin). Danila o roli peněz diskutuje s bratrem Viktorem i s americkým podnikatelem Mannisem. Zdůrazňuje přitom víru v pravdu, to je idea procházející celým filmem. V tomto smyslu se film nezakládá ani tak na "pohlavkování Ameriky" jako spíše na rozbíjení klasických představ průměrného Rusa o Americe, tedy zemi, kde jsou největší hodnotou peníze. Režisér se ve filmu snaží rozbíjet ideál peněz. V jednom momentu se Danila pře se svým bratrem o to, co je důležitější - peníze, nebo pravda. Viktor je pro peníze, Danila pro pravdu. Danila se ptá, co by Viktor dělal, kdyby měl spoustu peněz. - "Koupil bych si všechno kolem," odpovídá. A Danila nedůvěřivě dodává: "Mne by sis taky koupil?" Danila je přesvědčen, že pravda je důležitější než peníze, a v této filosofické rovině (podle mého názoru v Balabanově nejdůležitějším poselství) se odkrývá pozice, pro kterou je otázka "svého" a "cizího" irelevantní. Ve filmu Bratr II jsou penězi zkaženy postavy americké, ruské i ukrajinské. Ale jiné americké i ruské postavy v sobě zároveň odkrývají smysl pro přátelství a pravdu.

Balabanov artikuluje nové pojetí "svého" a "cizího" jeho generace v Rusku. Mladí lidé ve filmu Malá Věra (1988) vnímají všechno západní jako zakázané ovoce a vše západní je totemizováno jako část jejich vzpoury proti generaci rodičů. Ve filmu Taxi blues (1990) se hrdinové ocitají ve zmatku z vlastní definice "svého" a "cizího". V Balabanově filmu Bratr II dospívají postavy k jemnějšímu a přitom jistějšímu rozlišení "svého" a "cizího". I když to vypadá, že Balabanovi hrdinové "pohlavkují" Američany na každém kroku, jsou v mnoha věcech amerikanizovaní. Používají americkou technologii, poslouchají hudbu, která může být považována za americkou, i když je zpívaná v ruštině. Oblékají se podle amerického stylu a jsou zkorumpovaní stejně jako Američani, kterými tak pohrdají. I film sám o sobě je v americkém stylu, připomíná Pulp Fiction, obzvláště role Danily Bodrova, kterého hraje Sergej Bodrov mladší, je velmi podobná roli, kterou obsadil John Travolta. Obě postavy přijímají s klidem to, co by je mohlo postihnout, a oba, přestože chladnokrevní zabijáci, mají půvab nevinnosti a dětskosti, který nepřísluší postavě vraha.

Ještě jedna příhoda vystihuje amerikanizaci ruského "svého". Ke konci filmu se Viktor skrývá v chicagské budově obklíčené policisty. Vypadá to, že ho nakonec dostali. Rusky mluvící policista megafonem volá, ať se vzdá, ale Viktor na něj křičí: "Rusové se nevzdávají, copak ses nedíval na filmy?" Jen pár okamžiků poté se vzdává a v policejním obklíčení si přiznává, že chce zůstat a žít v Americe. Zamiloval si tuto zemi. Obklopen americkou policií se vzdává své ruské identity.
V další pasáži filmu, když Danila a Dáša konečně nasednou do letadla Aeroflotu, které je odváží z Ameriky domů, Dáša požádá stewarda, aby jim přinesl vodku. Ten odmítá a vysvětluje, že během vzlétání a přistávání nesmějí podávat alkoholické nápoje. Dáša si sundává paruku, odhaluje vyholenou hlavu a vysvětluje: "Chlape, ty jsi nerozuměl. My jedeme domů." Vyholená hlava ji identifikuje okamžitě s vězněm: Dáša byla vězněm celou dobu, co byla v Americe; nyní se vrací domů, i když neví, jak tam bude přijata a ani netuší, co tam bude dělat.

Paradigma vnímání "nás" a "jich" se ve filmu Bratr II kompletně změnilo, jeho dva póly se prolínají. Zeď, která stála mezi Západem a Východem ve filmu Okno do Paříže (1995), se definitivně rozpadla. Když se Danila potuluje po Brighton Beach nebo Chicagu, v podstatě je pořád doma. Rusko je všude a Rusové jsou všude. Rozlišení čistých kategorií na "my" a "oni" už neexistuje. Možná právě tento aspekt zdůrazňovalo nejvíce ruských diváků. Ruští diváci, tak dlouho oddělení od zbytku světa, se nyní mohou podílet na globální kultuře, ať už přes internet nebo cestováním. Ať jdou kamkoliv, nedělá jim potíže cítit se blízko svému domu: ve společnosti Rusů, se kterými mohou pít vodku a naříkat nad ztrátou duchovních hodnot v celém světě snad kromě Ruska, zatímco doma Rusové mohou naříkat stejně jen nad ztrátou duchovních hodnot v Rusku.


Překlad © Radka Bzonková

Diskuse

Vložil: josef koudelka, 19.03.2011 17:21
Balabanov, Alexej: Bratr, Bratr II, diskuse o filmech
prosim kde se da stahnou víc takových filmu mam na mysli ruských
Vložil: farokh, 24.09.2007 15:26
Balabanov, Alexej: Bratr, Bratr II, diskuse o filmech
www.okeanelzy.com To je ostuda!Rikat, ze skupina Okean Elzy je ruská je pro mě stejnej trn v oku, jako kdyz nekdo rekne, ze boršč je ruské národní jídlo! :-O
Vložil: petr, 08.12.2005 09:14
Balabanov, Alexej: Bratr, Bratr II, diskuse o filmech
dost dobrá kolekce ruské hudby je na WWW.delit.net, skoro všechno. Bratr I je rozhodně lepší, protože II už na něco navazuje a zavazuje.Škoda Bodrova ml., protože měl dalších pár dobrých slibných věcí. Mohu poskytnout.p.
Vložil: , 03.12.2005 12:44
Balabanov, Alexej: Bratr, Bratr II, diskuse o filmech
Soundtrack i jednotlivé skupiny je možné stáhnout z www.zvuki.ru
Vložil: Tusja, 07.11.2005 13:28
Balabanov, Alexej: Bratr, Bratr II, diskuse o filmech
Jen tak okolně Okean Elzy jsou z Ukrajiny a Jen se chci zeptat,nevíte kde se najde modernhí hudba ukrajiny na Internetu????
Vložil: ivanek, 24.10.2005 22:35
Balabanov, Alexej: Bratr, Bratr II, diskuse o filmech
Ahoj. Oba filmy jsem viděl, dokonce jsem si je v Rusku i koupil. Myslím si, že ale Brat 1 je lepší. Jen muzika je v dvojce pestřejší. A taky jsem si sehnal nějaké alba jak od Nautilus Pmpilius (24), Okean Elzy (2),Zemfira (7 alb). Ale rád bych sehnal Irinu Saltykovu a Bi-2.
Vložil: trdlo, 21.09.2005 18:03
Balabanov, Alexej: Bratr, Bratr II, diskuse o filmech
No, jenom taková poznámka. Okean Elzy NENÍ ruská kapela, ale UKRAJINSKÁ....To jen tak na upřesnění..
Vložil: zafo, 19.10.2004 22:21
Balabanov, Alexej: Bratr, Bratr II, diskuse o filmech
Bratr 2 je o dost lepší než jednička. Težko bych se rozhodoval, který je lepší!
Vložil: Lapin, 11.04.2004 00:12
Balabanov, Alexej: Bratr, Bratr II, diskuse o filmech
Brat 2 je ubohej vodvar jedničky. Tyto filmy se vůbec nedaj srovnávat. Jediný co je poutavý, je hudba. Bi-2, Okean El'zy patřej mezi mý oblíbence. Nesouhlasíte? Tak mi napište, v čem se mýlím.
Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

zhlédnuto 5001x

štítky k článku

Inzerce
Inzerce