Americká žid. lit. - Jazyk amerických židovských autorů a jeho rozlišovací rysy

přehled beletrie zahraniční

Skutečnost, že srdce amerických židovských spisovatelů byla často rozdělena mezi ulici a rodinu, se odráží i v jejich stylu.

Skutečnost, že srdce amerických židovských spisovatelů byla často rozdělena mezi ulici a rodinu, se odráží i v jejich stylu. Básník a prozaik Delmore Schwartz to shrnul následovně:

„Být dítětem imigrantů z východní Evropy je už samo o sobě zvláštní zkušenost, a pro spisovatele velice důležitá. V dětství nasloucháte dvěma jazykům, jednomu, kterým se plynně hovoří doma, a druhému, kterým se plynně hovoří na ulici, avšak doma jen bídně…. Pro spisovatele a zejména pro básníka tato dvojí zkušenost s jazykem znamená zvýšenou citlivost na slovo, zvýšený smysl pro ustálená rčení a vědomí, kolik se toho dá vyjádřit hovorově. Na druhé straně se však mnozí bojí špatné výslovnosti, mají strach z odmlk v řeči a zostřeně tak vnímají své rodiče.“

Pokud jde o jazyk, kritik Irving Howe vytýčil pro židovskou americkou literaturu pět rozlišovacích rysů:

1) Míšení energie z ulice s rétorikou vyspělé kultury. Jelikož židé tradičně chovají v úctě vědění, vzdělání a psané slovo, mnohdy se chtějí vyjádřit velice květnatě a velice přesně zároveň. Fakt, že nejedna literární postava nehovoří úplně plynně anglicky, pak způsobuje zvláštní napětí mezi tím, co se říká, a tím, jak se to říká, tj. napětí mezi obsahem a formou.

2) Vliv jidiš, který se neprojevuje příležitostným užitím jidiš slova nebo fráze, ale spíše ironickými podtóny, které dané texty podkopávají a posléze transformují, talmudickou strukturou argumentů a typickým židovským, tj. smutným a moudrým humorem.

3) Rychlé tempo dialogů, monologů i autorské řeči, připomínající spěch obchodníka, který se pokouší přesvědčit zákazníka – spisovatel jako by chtěl říci vše najednou.

4) Úmyslné uvolnění syntaxe. Jelikož první generace přistěhovalců neměla čas na americké školy a naučila se anglicky doslova „za pochodu“, předpokládala, že podobně jako v jidiš nefungují ani v anglickém slovosledu žádná přísná pravidla. Pokud se navíc tito lidé chtěli vyjádřit rychle, nemohli nad pořádkem slov ve větě příliš přemýšlet.

(převzato ze sborníku Americká židovská literatura, vydaného Vzdělávacím a kulturním střediskem Židovského muzea)

© Hana Ulmanová

Diskuse

Vložil: jp, 03.07.2003 16:44
Americká žid. lit. - Jazyk amerických židovských autorů a jeho rozlišovací rysy
Dobry den, tesil jsem se na detailni a podrobny clanek, ale toto mi prijde jako okopirovany text z nejake encyklopedie... Zadne detaily, neprehledne, zmatene...
Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

zhlédnuto 3312x

Inzerce
Inzerce