Orsenna, Erik
Madame Bâ

recenze beletrie zahraniční

Kniha se snaží připomenout, že Afrika existuje a že je nemocná...

Erik Orsenna: Madame Bâ

Patnáct let poté, co vydal román L'Exposition coloniale (česky Koloniální výstava, Volvox Globator, 2000), přišel letos Erik Orsenna s knihou Madame Bâ (2003).
Inspiroval se reálnou postavou a sepsal příběh, který hovoří o jisté africké ženě: jeho paní Marguerite Bâ se narodila roku 1947 v Médine (Mali), u řeky Sénégal. Vydává se hledat vnuka, jenž zmizel kdesi ve Francii, pohltil ho moloch fotbalu. Požádá o vízum, ale nedostane ho. A tak se obrátí na prezidenta Francouzské republiky. Pečlivě odpovídá na otázky předepsané v oficiálním formuláři – jméno, příjmení, míst narození, stav, počet dětí - striktní kolonky ale jen spouštějí stavidla její výmluvnosti, vzpomínek, asociací: pohodové dětství u řeky, milující otec, poznávání přírody, sňatek s krásným mužem, osm dětí, které to táhne pryč z rodného hnízda…

V knize Madame Bâ se Orsenna zaměřuje na Afriku, jež vzhlíží k samolibé Francii a Evropě. Kniha se snaží připomenout, že Afrika existuje a že je nemocná, jelikož 80 % mladých odchází, protože ve vlastní zemi nevěří. Orsenna říká, že podobně jako G. G. Márquez dal v románu Sto roků samoty každému možnost pochopit Latinskou Ameriku, on chtěl napsat takovou knihu o Africe. Madame Bâ není žádný pamflet, jak konstatuje autor, román jen vypráví, jak to v Africe chodí. Někteří z prvních čtenářů se prý skutečně vyjádřili ve smyslu, že konečně začínají chápat, oč v Africe běží. Ne všude je však kniha přijímána kladně. Orsenna se setkal i s výhrůžkami: „Někteří lidé mě napadají. Například kvůli tomu, co jsem napsal o přidělování víz, nebo o letištích. Ale já mám podobného materiálu na dalších pět knih! Naštěstí mě chrání mé šediny, přece jen mi dodávají úctyhodnosti. V Africe se ke starým chovají s respektem. V Africe člověk nemůžete zůstat opuštěný ani ve stáří, proto tam nepotřebují domovy důchodců. Ten kontinent stojí na soudržnosti. Odejít ze společenství znamená zemřít. Proto ostatně například ženy nechávají své dcery obřezat. A proto je i bolestné být africkým spisovatelem. Psaní znamená osamocení, odděluje vás od skupiny. Lidé se vás ptají, proč se neúčastníte palábrů, tradičního vyprávění příběhů, proč píšete knihy, které tu nikdo nebude číst…“

A protože z Afriky většina mužů odchází pryč, vybral si autor jako vypravěčku ženu. „Stát se africkou ženou bylo těžké, a to i přesto, že jsem pravidelně četl magazín Elle a o ženy i módu se zajímám od dospívání. Po dva roky jsem se nad knihou trápil, neměl jsem odvahu zajít tak daleko, jak bylo potřeba. Nedokázal jsem psát v první osobě, ztotožnit se s Madame Bâ, myslet jako žena, dokonce i užívat ženské slovesné tvary. Naštěstí jsem na tu přeměnu měl dost času, literatura mě neživí…“ uvádí Orsenna v rozhovoru Catherine Argandové, uveřejněného v květnovém čísle časopisu Lire.

Další podrobnosti o románu i autorovi nabízí web http://www.erik-orsenna.com.

Jovanka Šotolová, srpen 2003 (psáno pro časopis Host)

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 104 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

57%čtenáři

zhlédnuto 2954x

Inzerce
Inzerce