Africká čítanka

Africká čítanka

recenze beletrie zahraniční

Sbírka je pozoruhodná tím, že zahrnuje překlady z deseti jazyků, z toho šesti afrických. Tím nabízí trochu jiný pohled na africkou literaturu...

 

Reprezentativní, nebo jen reprezentující?
Africká čítanka, Gutenbergova čítanka moderní africké prózy, editor Petr Komers, Gutenberg, 2003, 335 s.

Skvělý nakladatelský nápad vydat antologii afrických spisovatelů byl korunován skutečností, že se datem vypravení knihy na knižní trh trefil přesně na veletrh Svět knihy, který měl letos shodné téma. Publikace, která představuje hned šestnáct spisovatelů pocházejících z rozličných afrických států, vychází především z literatury Afriky černé, subsaharské. Sbírka je pozoruhodná tím, že zahrnuje překlady z deseti jazyků, z toho šesti afrických. Tím nabízí trochu jiný pohled na africkou literaturu, kde každého spisovatele čeká zásadní volba: buď psát v některém z jazyků užívaných původním africkým obyvatelstvem, ovšem mít velice omezené možnosti publikování a malé publikum, anebo promlouvat jedním z jazyků bývalých kolonizátorů, vydávat svá díla v Evropě a USA, pak ale také vzdorovat pokušení přizpůsobit texty západní poptávce, to znamená okořenit je žádanou exotikou (erotikou…).

Africká čítanka je knihou, k níž mnozí přistupují jistě s velkou zvědavostí. A čekají je různá překvapení – něco možná předpokládali, něco tušili a zbytek je ohromí či zaskočí. Ať už půjde o pojednávaná témata, způsob zpracování nebo jen nečekanou jiskru. Některé texty působí pro Evropana až naivně, z jiných je na náš vkus příliš cítit poučný podtext, další uchvátí nezvyklým nábojem, jenž nemusí nutně spočívat jen v koloritu, exotice, nýbrž v jiném založení černošského světa. Jiné uvažování, jiná výchova, jiná víra, jiné pojetí univerza v některých příbězích obsažené jaksi mimoděk potom způsobují, že úryvky jsou napínavým a obohacujícím čtením.

Knihu otevírá text Tahara Ben Jellouna, Vdova Kuráž. Tohoto spisovatele dnes často kritizují, že se při psaní podbízí západnímu vkusu, poptávce. Úryvek patří k nejlepším z Čítanky. A to i zásluhou překladu, jemuž na rozdíl od naprosté většiny dalších vybraných úryvků nelze nic vytknout. K dalším zajímavým úryvkům se řadí text Tierno Monenemba z Guiney. Napínavý příběh vystihuje charaktery Afričanů, i přes všechnu ironii a nadhled přetrvávající víru v nadpřirozeno, sílu pověr. Moc tradičních modelů chování, z našeho pohledu jen malicherných předsudků, jejich souboj s rostoucím vlivem liberálnějšího smýšlení je tématem senegalského autora Séex Aliyu Ndawa, textu přeloženého z wolofštiny: když mladičká Rakki otěhotní, navíc se synem otcova přítele, Góorgi nedokáže vzdorovat tradicím a nezbude mu, než se dcery vzdát. Výlet do zcela neznámé krajiny, přesněji krajiny jiného smýšlení, nepoznané morálky, nabízí Ahmed T. Aminu Gasau, totiž jeho text přeložený z hauštiny. Vypráví příběh věčně zdrogovaných mladých řidičů autobusů šokující krutým postojem mladíků k ostatním lidem, s překvapivým, ale poučným vyústěním, jež by se dalo shrnout českým příslovím o chození se džbánem pro vodu, které tu kupodivu platí také. Emmanuel Dongala (Kongo-Brazzaville) zpracovává ještě ponurejší historku. Při razii ve vesnici kvůli jistému atentátu vyberou vojáci náhodnou oběť, shodou okolností hledaného muže, což ale netuší nikdo kromě dotyčného.

Z jiného, očarovaného soudku vonícího pohádkou, ovšem nikoli pro nejmenší, je text somálského autora Nurudinna Faraha, v němž Zubair trpí zlými čáry džinů. Mnohem prozaičtější je příběh nevděčné dcery, která se vrací z Evropy do rodné vesnice k rodičům na návštěvu. Prvoplánově výchovný text Saisa Ahmeda Mohameda ze Zanzibaru (překlad ze svahilštiny) s neskrývaným nesouhlasem popisuje, jak dívka nekriticky propadla konzumnímu způsobu života a úmyslně zapomněla na veškerou minulost. Čtenářské občerstvení pak nabízí úryvek angolského spisovatele Pepetely, je to detektivka s hlavním hrdinou v překladu zvícím Jaime Prdelunda. Téměř v závěru Čítanky nás pak čeká ještě text Nadine Gordimerové, nositelky Nobelovy ceny za literaturu, pocházející z JAR. Vyprávění je mistrně vystavěné tak, že čtenáře navnadí na malebný příběh o tom, jak ubohá dívenka ke štěstí přišla, a právě když jsme na nejvyšší míru ukolébáni poklidným směřováním k vysněnému bodu, zmocní se nás nepříjemné tušení, ale závěr pak šokuje.

Doslov Petra Zimy podává velmi podrobné a zajímavé informace o minulosti, současnosti a problémech literatur, z nichž texty pocházejí. Knihu doplňuje též cenný přehled všech česky a slovensky vydaných překladů z afrických literatur. Africká čítanka je kniha poučná, pomáhá rozšiřovat obzory. Těžko soudit, zda výběr textů byl skutečně reprezentativní, zda při záměru zdokumentovat co největší záběr národních literatur a pokud možno neopakovat ani výchozí jazyk úryvků nešla někdy stranou jejich kvalita. Jisté ale je, že kvalita překladů a redakčního zpracování vysoké mety nedosahuje. Editor si na sebe vzal příliš těžký úkol, když zadal překlady lidem, kteří jsou jistě znalci dané problematiky (ke cti publikace nutno uvést, že obsahuje i stručné medailony všech překladatelů, z neznámých důvodů tam ovšem tři autoři překladů chybějí), ovšem s překládáním zkušenosti nemají, často tápou i v mateřštině. Výsledkem je značně nevyvážený soubor úryvků, na čemž se určitě podílí i nestejná hodnota původních textů i nedotažená redakční práce.

Přes tyto vady na kráse je třeba zopakovat, že Africká čítanka byl skvělý nakladatelský nápad a že většina zařazených textů čtenáře obohatí, ba i potěší.
 

© Jovanka Šotolová

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 146 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

56%čtenáři

zhlédnuto 5145x

Koupit knihu

štítky k článku

Inzerce