Frankofonní literatura z Alžírska (2000)

přehled beletrie zahraniční

Nejvíce knih, pokud jde o frankofonní literaturu z Afriky, pochází zejména od autorů alžírských. I letos média vytipovala mezi tituly, co vyšly na podzim, hned několik nepřehlédnutelných textů...

Frankofonní literatura z Alžírska (2000)

Nejvíce knih, pokud jde o frankofonní literaturu z Afriky, pochází zejména od autorů alžírských. I letos média vytipovala mezi tituly, co vyšly na podzim, hned několik nepřehlédnutelných textů: Anouar Benmalek vypráví příběh z Austrálie roku 1918, Nina Bouraoui se zpovídá, jak těžké je hledat svou identitu, když jste původem napůl Alžířanka a žijete ve Francii. Morgan Sportès mluví v autobiografickém románu Osamocení (Solitudes, Seuil) o Alžírsku v letech osmdesátých: vypráví o romanopisci, jenž se rozhodl uchýlit se do ústraní do Alžírska, aby mohl psát. Louis Martinez rozepisuje příběh malířky, která roku 1913 utekla z Bordeaux do Alřírska. Rachid Boudjedra v románu Okouzlení (Fascination, Grasset, 250 s) odsuzuje patriarchát panující v Alžírsku, odmítá ponižující, omezující postavení žen, staví se proti slepému násilí, které jeho zemi ovládlo. Boualem Sansal publikuje úžasný, ale bezvýchodný text, dialog mladého islámského teroristy a Francouze, kteří se setkají ve věznici: Bláznivé dítě z dutiny stromu (L'enfant fou de l'arbre creux, Gallimard).

Jméno Anouar Benmalek se v nominacích na letošní literární ceny objevuje často. Spisovatel slavil úspěch už přede dvěma lety s románem inspirovaným alžírskou tematikou. V knize Dítě dávného lidu (L´Enfant du peuple ancien, Pauvert, 334 s.) inscenuje trochu nepravděpodobnou historku: koncem 19. století osud, z pera spisovatele Benmaleka, svádí dohromady Kadera, mladého alžírského nacionalistu, jenž se vrací do rodné země z exilu v Sýrii, aby po boku saharských kmenů bojoval proti francouzským kolonistům. Je zatčen a deportován na ostrov v Nové Kaledonii. Lislei, osiřelá dívka, bojující spolu s komunardy, byla zajata a poslána tamtéž. Tito dva společně poznávají malého Tribadira, domorodého chlapce, jehož kolonisté chytili v džungli jako "opici", kterou chtěli prodat někam do muzea. I když dítě podvědomě chápe, že jeho zachránci mu nechtějí ubližovat, nedokáže je pochopit, stejně jako ono zůstává pro ně záhadnou bytostí. Dílo vyniká schopností popsat zkušenost té nejhlubší cizoty, odlišnosti - to že jeden každý z nich je ztracený, mu ještě nepomůže porozumět a pomoci ostatním ztracencům. Spolu však prožívají strach, nedůvěru, pohrdání, objevují vrozený instinkt boje za přežití. Kritikou vychvalovaná, strhující kniha o lásce a plná dobrodružství je prý dobrou odpovědí na rasistické a falešně nacionalistické vášně...

Hlavu celou zamotanou hlavu má vypravěčka autorky Niny Bouraoui: Měla jsem být klukem (Garcon manqué, Stock, 197 s.). Matka Francouzka, otec Alžířan. Dětství prožila v Alžírsku, dospívání ve Francii, v Bretani. Kromě míchanice totožnosti geografické ji trápí i stále přítomná odlišnost jazyková. A k tomu ještě skutečnost, že chtěla být klukem. Protože Alžírsko jako by bylo zemí jen pro muže. V takové zemi je potřeba dokázat se ubránit. Najednou ale přestalo stačit oblékat se jako kluk, hrát fotbal a potápět se, nosit vlasy na krátko... "Má alžírská tvář. Můj francouzský hlas. Jsem stínem svého světla. Jsem jedno proti druhému. Mám v sobě dva agresivní prvky. Dvě žárlivosti, které se požírají. Ve francouzském lyceu v Alžíru jsem arabistka. Někteří profesoři nás ve třídě posazují napravo. Vedle skutečných Francouzů. Dětí, se kterými se spolupracuje. Profesor arabštiny si nás ve třídě usazuje nalevo. Vedle skutečných Alžířanů..." Celý autobiografický příběh má šťastné vyústění, vypravěčka nachází klid v jiné zemi, Itálii, a bude pod arabským jménem francouzsky psát.

 

©  Jovanka Šotolová, 2000

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

zhlédnuto 2618x

Inzerce
Inzerce