Šanda, Michal: Sudamerická romance

Šanda, Michal
Sudamerická romance

ukázka beletrie česká

Nad kolesem parníku Masfeñer se tetelila fata morgana. Mihotavé postavy peónů balancovaly po vratkých lávkách na molu. Od skladu společnosti Commander Manufactura de Tabacos Mitjans’s bylo slyšet vrzání bot a duté sbuchnutí metrákových žoků tabáku na rampu, avšak peóni byli už drahnou dobu ukryti před slunečním žárem v podpalubí.

Michal Šanda: Sudamerická romance. Kronika osidlování Gran Chaca

Nad kolesem parníku Masfeñer
se tetelila fata morgana. Mihotavé postavy peónů balancovaly po vratkých lávkách na molu. Od skladu společnosti Commander Manufactura de Tabacos Mitjans’s bylo slyšet vrzání bot a duté sbuchnutí metrákových žoků tabáku na rampu, avšak peóni byli už drahnou dobu ukryti před slunečním žárem v podpalubí. Juan Ramírez rozklepl o rozžhavený sloupek na uvazování parníků kouli na bocciu. Usmažené volské oko zabalil do lopuchu a odšoural se po písčitém plácku k hloučku dědků rozsazených nad demižonem.

„Břídilové,“ pravil vítězoslavně, „trvalo to míň než minutu?“

Vázques de Prada si byl v době uzavírání sázek ulevit za hangárem, a proto vznesl základní dotaz: „Kolik byl kurs?“

„5:3,“ připustil, ač nerad, bookmaker Cristóbal Fuentes.

Po pečlivém odměření pěti třetin vyryl Fuentes na demižon kamenem rysku. Juan Ramírez se chopil hrdla a na ex bez polknutí z hrdla do hrdla přetransportoval svou výhru. Co na tom, že je pět třetin matematicky nesmyslných, vzhledem k přítomnosti jediného demižonu.

„Co na tom, amigos?“ uznal Horacio Álfaro. „Hlavní je, že Ramírezovi chutnaj.“

„Matematický dělení je na pendrek. Vítěz chlastá do dna, to je zákonitý a nad slunce jasný jako tentononc. Že až slunce zaleze za koleso Masfeñeru, půjdeme na plácek metat,“ vmísil se do debaty Marcos Rubidia.

Jorge Dávez nezúčastněně pozoroval dění kolem sebe. Sám o sobě prohlašuje, že není Paraná, a tudíž nemá zapotřebí nechat si zbůhdarma zatarasit řečiště vraky myšlenek. Pokud si však utvoří na věc názor, jsou jeho připomínky případné: „Řek’s metat. Mi řekni s čím, když je z koule na bocciu smaženice.“

Zabouchnutá okenice
V patrovém domku za Souzovým pekařstvím vyvěsila Prudencia Obregónová ostentativně na balkon Sebastiánovo probodnuté pončo. Nesnesitelné pleskání mokré látky povívající ve vánku se doneslo přes náměstí až do podloubí boliche De la ciudad de Budweis. Ve své podstatě byla María-Luisa podobna Dávezovi. Ani ona nebyla z těch, kteří by se soužili přemýšlením. Proto si oblíbila mechanické zavinování plátků těsta na kukuřičné empanadas. Postupem času se jí však začal zmocňovat neurčitý neklid. Pleskání ponča, jemuž zpočátku nevěnovala zvláštní pozornost, jí připomnělo pleskání vlajky na žerdi nad administraciónem o fiestě a běh býků. Sebastián Obregón se zapotácel. Náhle se z davu vynořil Nabar Serbia. Znovu rozvinul srolované noviny, aby zdánlivě odlákal rozdivočelého býka. Hrdinský čin, nebýt pod garamondem tištěným záhlavím La Razón nalepena písmena vystříhaná z plakátu na Chan-Singhovo bleší panoptikum: Saludos de Cristo Benavidés*. María-Luisa zavinula plátek těsta a položila jej na pomoučený plech, tak jako při fiestě na bolicherův popud svinula Serbiou odhozené noviny a vsunula si je za výstřih. Zavinování je její chlouba a nikdo to nedovede lépe než ona. Toho nesnesitelného pleskání Sebastiánova ponča už ale bylo dost! María-Luisa v obraně před vzpomínkami zabouchla okenici, avšak škvírou u parapetu se dovnitř boliche vedral odér z mydlinek vylitých Prudencií Obregónovou před dům na dláždění a zadusil poslední potem nezahlcené póry města.

* Pozdrav od Crista Benavidése.

Fotografie gauča
Ve výčepu promarňoval siestu popíjením quilmesu gaučo z estancie Porta Serena. Na bosých nohou sisalovými provázky přivázané ostruhy zacinkaly, kdykoliv zavadil chodidlem o ovčí houni a pokrývky pod sedlo, přehozené přes trnož u stolu. Sedlo zabavil do zástavy bolichero. U stropu vrčel větrák s křídlatými lopatkami a rozčeřoval vražedné dusno. Skrz odlomené lamely žaluzií pronikaly na stoly ostré polední paprsky. To nejhorší osvětlení pro fotografování, jaké si dovedu představit. Poručil jsem do placu cajón a přisedl si ke gaučovi. Gaučo sáhl do jutového pytle a vyndal určitě tříkilový flák hrubě nad ohništěm opáleného masa. Jako všichni gaučové měl pod pončem okolo pasu omotanou faju a za ní zastrčenou mačetu. Prstem ozkusil ostří. Následně stiskl kýtu do zubů a nenapodobitelným grifem odsekl štráf.

Poprosil jsem ho, aby to zopakoval. No a tak je na téhle fotografii gaučo s flákem masa v zubech a centimetr od gaučova nosu mačeta.

Raubířské pentimento
Bolicherova minulost je obestřena dohady. Sám o ní nikdy nemluví, ale na pomlouvačných jazycích českých paisanů se usadila jedovatá slina drbu, že se zámečnickým mistrem Rudolfem Šecem měli na hromniční sobotu roku 1910 zhudlařit sejf agrární pojišťovny Slavia v Chorouni. Do pojišťovny se probourali z kostela přilehlou zdí. Shodou okolností skrz křtitelnici, v níž byl bolichero druhdy pokřtěn jménem Karel Jeroným Sýkora. Nazítří po vyloupení sejfu byl mistr Šec dopaden podle rukopisu šperháku okrskářským rutinérem Brázdou a rozsudkem zemského soudu v Táboře deportován na sedm let do kriminálu v Leopoldově v Horních Uhrách. Sýkora uprchl z Čech. V Sheffieldu se nechal najmout na zaoceánskou paketní brigu rejdařské společnosti Van de Breughel. Na každém šprochu bude pravdy trochu, neboť na přístavní můstek v Barrenqueras vystoupil z brigy oděn v elegantním pepito saku anglického střihu Cristo Benavidés.

Regalante
Šaman Gooo zadul do obřadní okaríny a na dodání si kuráže načrtl prstem omočeným v lektvaru z kořenů kaktusů vzorek pepita na stěnu chýše. Mocné kouzlo bolicherova saka po úřednících na imigrační správě omámilo i Matacos. Na rozdíl od parádivého rozmaru s flanelovou košilí bylo Gooovo diplomatické úsilí vynaložené na jeho získání tentokrát vedeno pragmatickou touhou nahlédnout do tyglíku šamana z Evropy. V ramenou mu sako páslo na míru. Sáhl do náprsenky a z tabatěrky odsypal šňupeček, jak to odpozoroval od bolichera. Ať se však v saku naparoval v chýši sebevíc, v Benavidése se ne a ne proměnit. Před ztrátou glancu jej neočekávaně uchránila sirka. Stéblo tonoucího zn. Scheinost Sušice. Od Benavidése ji dostal k saku regalante. Když ji Gooo rozškrtl o stehno, stařešinové kmene z kroužků kouře vyčetli: lest na zmatení duchů. Ve skutečnosti vůbec netoužím být nějakým gringem. Chci být hombrem, Garcíou Quesem.

Stařešinové pokývali na souhlas oštěpy.

„Gooouvernerem!“ vykřikl Gooo a proměnil se v sošku San Martína na Quesově psacím stole. Ještě že duchapřítomného Puie napadlo položit na nastavenou litinovou ručičku peso. Dvě. Mince zacinkaly na dně pokladničky.

Hubený bakšiš. Za salutování nestojí, pomyslel si úplatný generál, proto pouze zkroutil dlaň do imaginárního megafonu: „Ať jsem opět šamanem Gooo v pepito saku.“

Rozkaz je rozkaz. Matacové, nemající o armádních rozkazech a jejich bezpodmínečném splnění ponětí, užasli. O šamanu Gooovi ošálivším duchy, gouvernera Quese, San Martína i samotného bolichera Benavidése bude složeno mnoho písní.

Oui
Slunce za kolesem parníku Masfeñer zastínilo bouřkové mračno.

„Od Paraná se to pokaždý řádsky semele,“ zhodnotil meteorologickou situaci od šifonéru s cigarros a kořalkou Schmidt.

„Oui.“ Promítači La Rochefoucauldovi nezbylo než souhlasit, pokud chtěl dostat čerstvé banány, a ne ty ze včerejší dodávky z rozmačkaných krabic z Médanosu.

„Vedro je k zalknutí,“ přitakala doña Stoříšková.

Nussberger už měl nakoupeno a proviant naložený na carretě. Po odjezdu Balíka do vnitrozemí Chaca Boreal k paraguayským hranicím vykolíkoval chacru u Cañada de las Golondrinas po proudu pod Rouskovou pilou a nepoříznuté kmeny quebracha splavuje do Intiyaco. Přestože měl naspěch, připojil se k hovoru: „Jestli se má přihnat bouřka, tak od Paraná.“

„A pakl maté,“ pravil La Rochefoucauld.

Schmidt navážil unci pepře.

„A unci pepře,“ pravil La Rochefoucauld.

Schmidt do celofánu zabalil trs banánů a na sčítacím stroji namarkoval patnáct centavos.

„Málem bych zapomněl,“ pravil La Rochefoucauld.

„Bodejť že oui,“ pravil Nussberger.

„Už poprchává,“ oznámila přítomným doña Stoříšková.

Ve vyprahlém písku před Schmidtovým almacénem se tvoří bochánky, hemžící se sem a zase tam.

Bouřka
Na mravenečníkův zpocený nosan nedočkavý na okoštování blahodárného deště dopadlo saranče. Pokrčilo nožky a odrazilo se na hamaku. Zanedlouho po předskokanovi se mračno sneslo na pampu. Nejdřív bylo slyšet vrzavé praskání křídel. Koruny algarrob se zabarvily do zelenohněda. Kufr na střeše rancha se rozvlnil, jako by byl z gumy. Cortaderu kam až oko dohlédlo posela myriáda hopkajících tělíček. Udělal jsem krok a zelenohnědá změť nožek a křídel se rozprskla. Během okamžiku kratšího než usmažení volského oka na sloupku k uvazování parníků jsem však měl boty opět zalité sarančatovým Buštěhradem.

Sara pobíhala v panice po ranchu, a když došly deky, v marné snaze zakrýt manioku a zachránit úrodu naházela na svou zahrádku kde co, co jí zrovna přišlo pod ruku. Hrnce, pončo, sponu do vlasů, a dokonce i breviář.

Ticho.

Takhle naráz nastalo, jako odstavec. Mračno sarančat se z čista jasna zvedlo od země a zmizelo. Mezi oholenými torzy keřů manioky ukápl do rozpukané země ceresin z roztátého válečku do fonografu s Tangem de la Caminita. Potkal ho stejný osud jako svého času figurínu obra Drásala. Slunce po bouři bez bouře se navrátilo nad koleso parníku Masfeñer.

Brunnerův skákací hrbolek
Ottův slovník naučný přečkal v koutě pod fotografickým náčiním Sařino řádění bez úhony. Na straně 138 mezi Acria (lat.), t. remedia a Acriviola [ak-] Boerhaave, je heslo Acridiidae (Acridiodea Burm.). Čeleď skákavých hmyzů rovnokřídlých; tělo bývá protáhlé, se stran stlačené, hlava krátká s temenem značně do předu prodlouženým. Tykadla s. skládají se z 25 článků. Oči jsou ploché nebo kulovitě vypouklé, vedlejší očka 3. Předohřbetí mocně vyvinuté k určení rodu znaky poskytuje, kořen krovek a křídel; svrchní i spodní křídla jeví zřetelné žilky, shodující se s nervaturou hmyzu rovnokřídlého. Holeně předního a středního páru nohou jsou opatřeny dvěma řadami krátkých trnů, chodidla jsou trojčlenná a ozbrojena dvěma drápky, mezi nimiž umístěn jest okrouhlý plátek přidržovací, arolium. Zadní nohy s. mají stehna svalnatá a ke skoku způsobilá. Hořejší hrana opatřena řadou jemných, do zadu směřujících zoubků. Na spodní straně stehen nalezl Brunner v. Wattenwyll zvláštní přístroj hrbolkovitý, sloužící bezpochyby k silnějšímu vymrštění při skoku. Holeně zadní mají dvě řady trnů; na koncích holení vkloubeny jsou mimo to ještě dva páry delších a pohyblivých ostnů. Zadek s. protáhle kuželovitý skládá se z 9 kroužků. Na předních osmi položeny jsou otvory dýchací; první kroužek chová na straně též ústroj sluchový v podobě nálevkovité prohlubeniny, na jejímž dně napjata blána bubínková. U samic jest kroužek 9., u samců i 8. přeměněn v desky různě tvořené. Jimi kladélka a ústroje rozplozovací navenek jsou kryty. Největší a nejrozmanitější druhy sarančí žijí v krajinách teplejších a stávají se tu ohromným množstvím svým, jakož i nenasytnou žravostí zhusta pravou trýzní těchto krajů.

Lo devoraron las langostas
Mravenečník při vybírání termitišť našel pod stromem vypadlé ptáče, s pompou ho přinesl domů a daroval Saře. Tak do naší domácnosti přibyl danajský fant za prohru v dominu. Potrhlý magor, jenž se nám neustále plete pod nohy. Jakmile jej Sara uložila do hnízda v misce vystlané travou, spustil na ni, že by si vyprosil být oslovován Vináceo, s přídomkem de Olmo et salinas. Mne donutil udělat mu u okna bidýlko. Na to prolétnout se a nazobat zrajících plodů však Vinácea neužije. Sešplhá s bidýlka a den tráví špacírováním po kuchyni a čekáním na odpadnuté zbytky.

„Cajón do placu,“ vydrala se z Vináceova hrdla napodobenina mého hlasu.

„Cajón?“ Sara od škopku s chinchulines zareagovala briskně. Naštěstí si Vináceo vzápětí uvědomil, co způsobil, a převedl hovor na jiné téma. „Bolichero es todo un hombre.“*

No, tohle moc upřímně neznělo. Hlas patřil gaučovi z estancie Porta Serena, jenž se pokoušel potupně vemluvit Benavidésovi do přízně. Když nepomohly lichotky, zvedl se od stolu a mávaje ohlodanou kostí z kýty, vykřikl: „Vuélveme la silla.“**

„Lo devoraron las langostas,“*** pravil zpod škopku Benavidés.

„Mně sarančata ožrala cañu před cosechou. Do posledního klasu,“ rval si vlasy, přesněji řečeno modrá pírka z hrudi, Dominik Stibrany z chacry Colonel Fco. Sosa.

„Do prdele se sarančatama!“

Rouska napodobuje Vináceo s obzvláštním požitkem.

„Oui!“ Za impertinenci s cajónem mi Vináceo prozradil, proč papouškové papouškují. Papouškové mezi sebou tradují, že vyřčená slova zesilují přítomnost boží. V papouščím životě se nedějí přílišné převratnosti a v podstatě není o čem skřehotat, proto si vypůjčují slova od lidí. Jenomže ve sluncem vyprahlé a kusadly sarančat zpustošené krajině je bůh nesmyslný právě tak jako mudrování o dešti v Schmidtově almacénu. Tohle je bůh Chaca: kec.

* Bolichero je rovnej chlap.
** Vrať mi sedlo.
*** Sežrala ho sarančata.

Diskuse

Vložil: hanka, 10.01.2004 19:30
Šanda, Michal: Sudamerická romance
Kouzelný příběh přístupný vnímavým lidem, jazyk dobře dotváří atmosféru a prostředí. Součástí knihy je slovníček výrazů pro nás nešpaněly.
Vložil: , 01.11.2003 20:00
Šanda, Michal: Sudamerická romance
možná by neuškodilo používat čtivější jazyk
Vložil: musilek, 01.11.2003 19:59
Šanda, Michal: Sudamerická romance
Pěkná slátanina
Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

zhlédnuto 1996x

katalogy

Inzerce
Inzerce