Bellow, Saul
Ani den

recenze beletrie zahraniční

V prestižních antologiích americké literatury se nejčastěji objevuje Bellowova novela Ani den, dílko, které v USA poprvé vyšlo knižně spolu se třemi povídkami v roce 1956...

Saul Bellow: Ani den

V prestižních antologiích americké literatury (Norton, Heath) se nejčastěji objevuje Bellowova novela Ani den (Seize the Day), dílko, které v USA poprvé vyšlo knižně spolu se třemi povídkami v roce 1956. Snad právě v této novele ukazuje Bellow nejpřesvědčivěji strašlivou moc peněz, které jsou doslova všude a zasáhly už i lidská srdce – mezilidské vztahy nahlodaly až do bodu, kdy finanční úspěch či neúspěch určuje vztah otce k synovi nebo ženy k muži. Protagonista Tommy Wilhelm začal svůj nezávislý život jako rebel, avšak v závěru se mění v oběť, přičemž tíhu světa pro něj ztělesňují otec, manželka a podvodník. Jeho život se záhy stal pouhou sérií chyb, přičemž každá ještě více omezila jeho svobodu – ke konci je proto zcela vyčerpaný, zahnaný do kouta, a doslova se dusí. Podle Tommyho je svobodný pouze úplný boháč nebo úplný chudák, avšak ne člověk v jeho postavení (tj. příslušník střední třídy), a třebaže se sám od světa peněz nedokáže oddělit, alespoň ho nepřijímá. Je bývalý herec, nyní nezaměstnaný, příliš se spoléhá na jídlo, coca-colu a prášky a snaží se bojovat se světem alespoň svým zevnějškem – nosí klobouk a kouří doutník, je to však jenom maska. Chce zjistit, co má člověk milovat, neboť ví, že to nesmějí být peníze.

Jeho protějškem je doktor Tamkin, pseudofilozof, jenž z Tommyho vyláká posledních sedm set dolarů – a v této souvislosti je naprosto nutné podotknout, že Bellowa vždy fascinovali lidé, kteří uměli mluvit, ať už to byli filozofové nebo podvodníci (oba si totiž umějí vytvořit svou identitu pouhými slovy, třebaže podvodníci jsou jen zkorumpovanou parodií skutečné imaginace a talentu). Tamkin si Tommyho získá směskou fantastických příběhů a filozofických pojmů, přičemž občas vyznívá jako veliký americký transcendentalista Ralph Waldo Emerson. Hlásá, že není minulosti ani přítomnosti, a proto je nutné „uchopit den“, nicméně jak člověk v současném New Yorku uchopí den? I Tamkin nakonec „uchopí“ pouze Tommyho peníze, přesto je však moudrý, psychologicky přesný (například hovoří o cyklu viny a agrese, pozná, kdy Wilhelm přemítá o smrti svého otce, a říká mu, že v sobě nese hodně viny) a v konečném efektu též zodpovědný za Wilhelmovo osvícení. Vztah Tamkina a Tommyho je tak ironickým portrétem psychoanalytika a pacienta, což ještě zvýrazňuje skutečnost, že pacient obětuje vše, co má, jenom aby se o sobě dozvěděl pravdu. Navíc i samotný pacient (Tommy) je v hodnocení svého psychoanalytika (Tamkina) značně rozpolcen – je to šarlatán nebo génius a peněžní praktik v jedné osobě (viz rovněž Rothův Portnoyův komplex, který také výborně ilustruje dobový zájem o psychoanalýzu v nejrůznějších možných podobách).

Dalším klíčovým tématem v novele Ani den je vztah mezi otcem a synem, či v duchu freudovské koncepce přesněji rebelie spíše duchovně založeného syna proti brutálnímu, agresívnímu otci. Obdobné napětí koneckonců popisuje i Franz Kafka v Dopisu otci, kde vykresluje rodinnou situaci typickou pro židovskou kulturu v jejím zápase o přežití – patriarcha se vzdává své důstojnosti, neboť se až nábožně věnuje obchodu, a jeho protějškem se stává matka, jejíž jedinou zbraní proti nepřátelskému nežidovskému prostředí (a snad i proti otci) je něha. Právě matka pak vštěpuje tuto spornou ctnost svým mnohdy až příliš chráněným dětem a ne náhodou je tak jednou z klíčových scén v novele okamžik, kdy otec zapomene datum smrti své manželky a Tommy nad touto skutečností hořce přemítá. (Jako paralelní s Kafkou však lze označit i ty situace, kdy Wilhelm žádá otce o radu a starý muž ho jen ponižuje a zlobně mu vysvětluje, proč se stal úspěšným – i Kafkův otec dětem vyčítal, že žijí v klidu, míru, teple a dostatku a že jim díky jeho tvrdé práci nic neschází.) V psychoanalytické interpretaci díla je tak mrtvý muž v rakvi symbolickým naplněním dvou alternativ – přáním zničit nenáviděného otce a přáním být zničen, jež je dáno sadomasochistickou povahou každé oběti. Jelikož se však Tommy Wilhelm v závěru rozpláče a vzdává se své vlastní smrti, prochází procesem, v jehož průběhu se s žijícím otcem smíří.

S Tommym stráví čtenář téměř celý jeden den (od snídaně ráno v hotelovém pokoji až do jeho přítomnosti na pohřbu úplného cizince odpoledne), prostřednictvím vzpomínek se však leccos dozví i z Wilhelmovy minulosti. Tommy vždy chtěl být svobodný, volný, chtěl se zbavit svého determinismu – i proto si vlastně v době, kdy toužil po kariéře u filmu, změnil jméno z Wilhelma Adlera na Tommyho Wilhelma, čímž se zároveň hodlal vymezit oproti svému otci. Až v samotném závěru novely se veškeré tlaky a negativní emoce fyzicky uvolní. Wilhelm pronásleduje Tamkina, když vtom ho dav posune do pohřebního ústavu, do smuteční síně, a náš hrdina se při pohledu na mrtvého člověka rozpláče. Pláče kvůli sobě i kvůli lidstvu, neboť si najednou uvědomí hodnotu života mimo říši peněz, třebaže otázkou zůstává, zdali taková úleva není pouze dočasná. Přesto však Tommy v daném okamžiku pochopí, že svému vlastnímu já ani smrti neuteče, a dostane se tedy jistým způsobem nad svou určenost, aniž by jí samozřejmě zcela unikl. I jemu je tak dopřáno vzácné chvíle smíření s lidským údělem.

 

© Hana Ulmanová, sborník Americká židovská literatura

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 109 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

51%čtenáři

zhlédnuto 2827x

štítky k článku

Inzerce
Inzerce