Bellow, Saul
Planeta pana Sammlera; Herzog

recenze beletrie zahraniční

V roce 1964 vyšel ve Spojených státech román Herzog (česky 1968) a po Salingerově próze Kdo chytá v žitě se v Americe stal patrně nejúspěšnějším bestsellerem z oblasti vážné literatury.

Saul Bellow: Herzog
Saul Bellow: Planeta pana Sammlera

V roce 1964 vyšel ve Spojených státech román Herzog (česky 1968) a po Salingerově próze Kdo chytá v žitě (The Catcher in the Rye) se v Americe stal patrně nejúspěšnějším bestsellerem z oblasti vážné literatury. Příběh je zarámován Herzogovým venkovským sídlem, kde se v hrdinově mozku odehrává celý děj, a dá se tak říci, že Moses E. Herzog nosí nejdůležitější realitu v hlavě. Jeho aktivní kontakt s tím, co je mimo vlastní vědomí, je minimální, přesto však po kontaktu se skutečností až zoufale touží – což se projevuje zejména hektickou korespondencí, určenou – ve chvíli, kdy krize vrcholí – nejen slavným a často již mrtvým filozofům, ale také samotnému Bohu. Jelikož však „chybí“ adresát a Herzog navíc své dopisy nikdy neposílá, komunikace prostě nefunguje a mučivé vzpomínky protagonistu přivedou na hranici úplného nervového vyčerpání a šílenství. Po období vnitřního utrpení ovšem nenastává rezignace, ale rozhostí se klid a mír – Herzog nepodléhá, nýbrž vědomě přijímá svůj úděl.

Pokud chceme Herzoga zařadit žánrově, jde – patrně opět pod vlivem ruské literatury a podobně jako u Thomase Manna – o román idejí (anglickým termínem novel of ideas), přičemž nejbližším literárním typem by tu byl Gončarovův Oblomov. Bellow zde vynalézavě pracuje s epistolární formou, oblíbenou hlavně v době viktoriánské, a celý román v dopisech vytváří navíc velice osobitou formu zpovědi (v americké literatuře viz též román Barva nachu Alice Walkerové). Nelze však opomenout ani americký literární kontext 60. let, kdy se jedním z dominantních vyprávění stal takzvaný příběh nemoci (anglický termín illness story), tj. příběh hypersenzitivního jedince trpícího vnitřní neurózou i působením tlaků ze strany společnosti (jako klasický příklad se tu uvádí román Sylvie Plathové Pod skleněným zvonem). Literární teoretik maďarského původu George Lukács dává přednost francouzskému termínu malaise a zdůrazňuje, že moderní literatura se lidské subjektivitě věnuje na úkor objektivní reality, což je do značné míry oprávněná výtka – mezi Herzogem a externí skutečností se opravdu žádné dialektické střety neodehrávají. Přesto se však Bellow cíleně vyslovuje k mnoha dilematům moderního bytí: 1)jeho hrdinové jsou osamoceni, zdůrazňují však hodnotu přátelství, 2) jsou odcizeni od společnosti, a přesto sní o ideální komunitě, 3) chtějí být svobodní, a přesto touží po jasné identitě. A podobně jako samotný Saul Bellow ve své tvorbě i jeho protagonisté, jedinci uprostřed masy, hledají nové, pozitivní hodnoty.

Dalším významným Bellowovým tvůrčím počinem je román Planeta pana Sammlera z roku 1970 (Mr. Sammler´s Planet, česky 1998). S panem Sammlerem tu prožijeme v New Yorku a okolí pouhé dva dny, prostřednictvím vzpomínek a úvah však obsáhneme daleko širší časoprostor – více než sedmdesátiletý protagonista si totiž velice dobře pamatuje na stále dosti nedávnou minulost nacisty ovládané Evropy a díky svému anglickému pobytu a přátelství s H. G. Wellsem často přemítá o budoucnosti lidstva a dalších možných horizontech. Jelikož kdysi v podstatě „vstal z mrtvých“ (v nacisty okupovaném Polsku se mu podařilo doslova vyhrabat z masového hrobu a posléze se skrývat na hřbitově), dávno ztratil zájem o svou osobu a věnuje se jen pozorování jak zbývajících členů své rodiny, tak vlastně celé planety. Toto pozorování pak výrazně ovlivňuje hned několik faktorů: jeho mezní životní zkušenosti a nezvyklá intelektuální i emocionální hloubka. Panu Sammlerovi navíc v mládí, den před zamýšlenou popravou, mučitelé vyrazili pažbou pušky jedno oko, a naturalisticko-realistická povaha jeho zranění nepozorovaně přerůstá v mocnou metaforu. Mezi slepými, tedy nemyslícími bytostmi bez historického povědomí či ambicí týkajících se obecného dobra, je jednooký králem, a vidět věci optikou pana Sammlera je vskutku fascinující: místopis města se nepozorovaně mění v místopis srdce a tam, kde bezvýhradní stoupenci technického pokroku spatřují automobily, vidí jeho oko bez nostalgie či sentimentu „stroje na odjezdy“, zatímco naopak smyslnými obrazy se jeho jazyk překvapivě jen hemží. Pokud protagonista něco odmítá, pak nezodpovědnost za dějinný vývoj ve stylu 60. let – studentští aktivisté a radikálové se mu jeví jako chabě vzdělaní, zarostlí a špinaví ignoranti bez jakékoli osobitosti (čímž se dostává do ostrého rozporu s převažujícím euforicky kladným hodnocením tohoto v mnoha směrech vskutku klíčového desetiletí americké historie).

Pan Sammler tak představuje jakési ztělesněné svědomí světa, třebaže jeho vlastní tělesná schránka opatřená kouřovými brýlemi je záležitostí značně tragikomickou. Obdobně tragikomický je i ústřední motiv celého románu, jímž je hrdinova cesta za umírajícím příbuzným – ačkoli touží dojet do nemocnice včas, zabrání mu v tom série bizarních setkání a náhod točících se převážně okolo elegantního živočišného černocha kradoucího v autobusech, zcizeného rukopisu učeného Inda a jistého podivného studenta. Osudově se zdrží a jeho synovec-dobrodinec umírá sám, přičemž jako lékař po celou dobu chápe, že umírá, právě tak jako pan Sammler po celou dobu jakousi podvědomou intuicí tuší, že dorazí pozdě. Protagonista tak představuje moderní verzi putujícího Žida (anglickým termínem wandering Jew), člověka, jemuž není dopřáno setkání s blízkými, které upřímně miluje. Co do obsahu se celý román vyznačuje zejména úzkým propojením konkrétních detailů s abstraktními koncepty, co do formy zhuštěnou syntaxí a dlouhými, komplikovanými souvětími, jež naznačují hloubku zpytování sebe i světa. Planeta pana Sammlera však přesto není filozofickým traktátem – na základě příběhu nás nutí uvědomit si podmínky a pomíjivost, jakož i podstatu a význam lidské existence. Ilustruje rozdíl mezi slovem „přežít“ (viz opět narážka na holocaust), pasivně přežívat a smysluplně žít.

 

© Hana Ulmanová, sborník Americká židovská literatura
na iLiteratura.cz se souhlasem autorky

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 189 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

55%čtenáři

zhlédnuto 5006x

Inzerce
Inzerce