Belgická literatura v roce 1998

přehled beletrie zahraniční

V Belgii se málo čte. A pokud se čte, není to to, co je třeba číst...

Literární střípky z belgického království

Belgie je malá, leč krásná země v srdci západní Evropy, která má s Českou republikou mnoho společných rysů. A to nejen historických a geografických, ale například i politický život Belgičanů, okořeněný o velké množství skandálů. I přístup k národní literatuře je podobný jako u nás. Možná i proto je vztah Belgičanů s Čechy velice vřelý. Pocit domova ve vás přiživuje i dobré pití a jídlo. Jelikož v Belgii žije má švagrová, jezdím sem každý rok, vždy na několik týdnů. Tentokrát jsem tam však jel ze dvou důvodů. Kromě toho, abych jako jeden z prvních spatřil svého ještě nenarozeného synovce, jsem měl za úkol koupit nějaké knihy pro své přátele. A protože první z důvodů byl příčinou toho, že se můj plánovaný týdenní pobyt změnil na týdny dva, měl jsem čas nejen koupit všechny knihy (kromě jediné), ale chtěl jsem toho využít i k bližšímu seznámení se s belgickou literaturou a zjistit jak ji vidí sami Belgičané.

V Belgii se málo čte. A pokud se čte, není to to, co je třeba číst... Ptáme-li se vedoucích knihoven v Bruselu, tvrdí, že Conan Doyle, Maurice Le Blanc, Ponson du Terrail, Dennery, Gaboriau a všestranný, obsáhlý Dumas otec zůstali dále hlavní potravou čtenářů... "Básníci nejsou vůbec oblíbeni – kromě u řídké hrstky mladých chlapců a dívek," řekl ve svém projevu roku 1914 asi největší a nejvýznamnější belgický básník Émile Verhaeren. A musím říct, že situace se od této doby podstatně nezměnila. Pravda, Le Blanca nebo Denneryho vystřídali Simenon a Yourcenarová, jinak je ale vše při starém.

Nevěřil jsem, když jsem si v předmluvě Ch. Moissea k českému vydání výboru osmi nejvýznačnějších belgických básníků přečetl, že jedině Verhaeren a Rodenbach nevydali svá díla vlastním nákladem (zato však ve Francii) a že v obchodech již nenajdete žádnou Verhaerenovu sbírku, natož pak díla Rodenbachova či Elskampova. Jaké však bylo moje překvapení, když jsem v jinak výborně zásobeném vervierském knihkupectví nejdříve marně hledal oddělení, které by patřilo nějakému belgickému nakladatelství (v Belgii či ve Francii mají nakladatelství svá oddělení), a potom, když jsem ani v jednom z katalogů francouzských nakladatelství nenašel ani jediného belgického básníka (tou jedinou knihou, kterou jsem v Belgii nesehnal, byly eseje M. Maeterlincka). Když jsem nic takového nenašel ani v Lutychu, univerzitním městě, které patří mezi největší v Belgii, dospěl jsem k názoru, že žádné belgické nakladatelství zkrátka neexistuje (mluvím tu pouze o valonské části, neboť se situací ve vlámské části Belgie nejsem obeznámen). Belgičtí básníci a spisovatelé jsou odsouzeni k čekání na své vydání ve Francii.

Tak dlouho Belgie čekala "na své osobité básnické talenty", aby je pak bez mrknutí oka pohřbila. Na otázku Ch. Moissea, zda existence belgické literatury ve francouzském jazyce a vážnost, jíž se těšili mnozí z jejích představitelů, dodaly jim s konečnou platností významu i v jejich vlasti a zapůsobily kladně na mentalitu Belgičanů, naučily je dychtit po četbě a zvláště po poezii, zda jim vnukly úctu k jejich básníkům, musím bohužel odpovědět, že nikoliv. Jediné, na co jsou Belgičani opravdu hrdi, je množství komiksů (Belgie je kolébkou tohoto žánru), čokoláda, pivo, hranolky (Belgičani jsou rozhořčeni tím, že se jim např. v Anglii říká "francouzské frity", když jsou přeci belgické) a J. Brel. I proto je těžké objevit nové spisovatele a básníky.

V Belgii neexistují literární časopisy, které by takové autory představovaly, v denním tisku je pro literaturu vymezeno jen velmi málo. V národním listu Le Soir je sice kulturní příloha MAD, ale to je tak všechno. Belgičané si zkrátka raději přečtou zprávy z ekonomiky, sportu či regionů, než z literatury. A kdo by přece jen měl zájem o nějakou tu literaturu, nic mu nebrání v tom, aby odebíral literární časopisy z Francie. Celé to na mě dělalo dojem, že Belgičané se smířili s tím, že jejich literatura bude stejně vždy brána v souvislosti s literaturou francouzskou, tak proč se snažit. A jestli se nic nezmění, skončí zanedlouho opravdu jako okrajová literatura Francie, stejně jako to potkalo např. frankofonní literaturu arabskou nebo africkou. Bohužel. Šokující zjištění pro toho, kdo ví, jak skvěle v České republice působí Belgický kulturní institut!

Čas, který jsem v Belgii tentokrát strávil, se nesl ve znamení jednoho mezinárodního skandálu a dvou výročí, které mě zajímaly především. Dvacátého výročí smrti zpěváka, básníka a herce Jacquesa Brela (po J. C. van Dammeovi asi nejznámější Belgičan) a stého výročí smrti francouzského básníka Stéphana Mallarméa. Mallarméovi bylo věnováno celé číslo kulturní přílohy Le Soir, Brelovi taktéž. Zarážející ovšem je, že Brelovi s týdenním předstihem, Mallarméovi pak s téměř měsíčním zpožděním.

Je samozřejmé, že Brelovo výročí soustřeďovalo větší pozornost. Konaly se různé benefiční akce, v televizi běžely filmy, ve kterých zpěvák hrál, vydávaly se knihy. Za zmínku stojí především publikace "Jacques Brel, život" od Oliviera Todda nebo "Brel od A do Z" Gillese Lhoteho, kteréžto byly k dostání snad i v trafikách. J. Brel je zkrátka pro většinu Belgičanů národním hrdinou a (snad ještě s malířem R.Magrittem) posledním umělcem, který si "zaslouží" jejich pozornost. Jen doufám, že ho nepotká stejný osud jako jeho kolegy Verhaerena, Rodenbacha, Maeterlincka.

Až na tuto drobnost jsem byl ale literární situací v Belgii zklamán. Neboť v zemi (nevyjímaje ani Českou republiku), kde si většina lidí kupuje ke čtení komiksy, D.Steelové či dávno vyzkoušené a osvědčené klasiky, zatímco na opravdu zajímavých titulech se usazují nánosy prachu, to jde s literaturou z kopce. Co z toho, že v knihkupectvích jsou zastoupena všechna nejdůležitější a nejlepší francouzská nakladatelství a do tří dnů můžete mít naprosto všechno (pokud to je ještě někde na trhu)? Opravdu mi nezbude nic jiného, než se smířit s tím, že asi už úplně všude je konec s hledáním nových autorů, kupováním si hodnotných knih a že literární kritika je "trapně přežívajícím" žánrem?
 

©  Erik Lukavský, In Lidové noviny, 3/12/1998
na iLiteratura.cz se souhlasem autora

Diskuse

Vložil: jovanka, 06.10.2004 13:10
Belgická literatura v roce 1998
Vous avez raison, cette rubrique est en preparation, elle devra apparaitre au moins dans la partie boeken nizozemsko. Peut-etre nous reussirons meme a creer Belgique a part, en entier.
Vložil: Walter Moens, 01.10.2004 00:55
Belgická literatura v roce 1998
La Belgique n'est que pour une partie un pays francophone. Je n'ai pas trouvé la littérature de langue néerlandaise dans votre web-site d'ailleurs bien fait! La littérature de la Flandre ne se trouve pas non plus dans la partie 'boeken nizozemsko'. Que faire afin que le lecteur tchèque soit bien... informé de Hugo Claus, Willem Elsschot, Paul van Ostaijen, Tom Lanoye etc. etc. Walter Moens
Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

zhlédnuto 3195x

Inzerce
Inzerce