Francouzské knihy na podzim 2002

přehled beletrie zahraniční

První z mračen recenzí ukazují, že tentokrát se bude losovat mezi jmény Bon, Toussaint, Volodine...

Francouzské knihy na podzim 2002

S knihami je to ve Francii jako se školáky: vyrojí se po prázdninách. Letos nakladatelé během podzimu vyvrhnou přes šest stovek nových titulů. Nejpočetněji má být opět zastoupena domácí produkce. Je to velká a napínavá loterie (zejména pro ty, kdo knihy na trh posílají) s jediným cílem: zaujmout kritiku, nachytat co nejvíc kupců, až v třetí řadě pak skutečně jde o čtenáře. Asi tak padesát knih vyjde z toho kolotoče nakonec se ziskem: píše se o nich (buď v dobrém, nebo ve zlém), prodávají se, možná i čtou. Zároveň se rozpoutá i souboj o literární ceny, což je dosti pranýřované divadlo, kde své hrají zájmy velkých, etablovaných nakladatelství a kam prý není snadné proniknout, pokud daný spisovatel nepatří do té správné společnosti (jde o velké peníze). První z mračen recenzí ukazují, že tentokrát se bude losovat mezi jmény Bon, Toussaint, Volodine. Ale možná přijde i nějaké překvapení.
Každoročně se kritika snaží vypátrat obecné tendence, společné téma těch stovek literárních děl. Letos spisovatelé údajně nejčastěji psali o lásce (bisexuálů, transsexuálů i homosexuálů; literárního zpracování se dočkal incest i cizoložství) a rodině (rodinné vztahy obecně, obzvláště pak spory rodičů a dětí; někteří rebelové v recenzovaných knihách odcházejí i do kláštera), ale také čerpali náměty v historii. Na vzestupu je žánr thrilleru.

Podle prvních ohlasů se mezi nejslibnější letošní tituly určitě zařadí například román Dondong od Antoina Volodina (Seuil), spisovatele, který se za poslední desetiletí prosadil jako velice zajímavý autor pro náročnějšího čtenáře: Volodine píše svébytným jazykem a ani náměty jeho knih nejsou tuctové. Před dvěma lety získal Prix Inter. Téměř všechna kulturní periodika chválí román Rolling Stones, jeden životopis (Fayard), jejímž autorem je François Bon. Velice zdařilý text o téměř sedmi stech stranách, mísící šetrně realitu s fikcí, zachycuje legendární kapelu optikou kluka z provinčního městečka. Dalším osvědčeným autorem je Jean-Philippe Toussaint (jeho romány Fotoaparát a Televize vydal nedávno česky Dauphin a třetí, Autoportrét v cizině, chystá v tomto roce). Sebestředný, ironií nešetřící vypravěč nám v Toussaintově podání má tentokrát sdělovat, jaké to je Milovat se (Faire l'amour, Minuit). Autorovi se v knize, která se odehrává v Japonsku a popisuje rozchod manželů, mistrně podařilo navodit atmosféru asijských filmů pracujících s okamžikem.
Nakladatelství Minuit vsadilo na mladého autora Laurenta Mauvigniera, jenž loni zazářil s románem Naučit se skončit. Tentokrát má jeho román název Ti od vedle (Ceux d'a côté) a jeho vydání dorpovází lakonický slogan: Přivlastnit si příběh jiných lidí znamená přinejmešním začít trochu žít. Popisuje osudy tří náhodně se setkavších mladých lidí: znásilněné dívky, její sousedky a násilníka. Tvrobou populárního spisovatele Michela Houellebecqa (Mladá fronta navíc konečně vydá i jeho první, pozdější vývoj výstižně předznamenávající román Rozšíření bitevního pole) se inspiroval hudební kritik Michka Assayas: román Exhibition mu vydává Gallimard. Vypovídá o čtyřicátníkovi, jenž není schopen se sžít se společností, nevyhovuje mu pozice manžela, nedokáže být dobrým otcem… Belgičanka Amélie Nothombová, s železnou pravidelností publikující každý rok jeden román (česky vyšla Vrahova hygiena, Paseka, 2001) neztratila tempo: vychází jí kniha Robert des noms propres (Slovník vlastních jmen).
V seznamu zajímavých knih, jimž se recenzenti věnují, figuruje též jméno Pavel Hack, někdy psáno Hak. Spisovatel, jenž se narodil v Československu (ačkoli některé noviny uváděly, že jde o Jugoslávce), žije a publikuje ve Francii. V nakladatelství Tristram vydává svůj druhý román nazvaný Záškodník (Sniper) a je to text až šokující mírou obsaženého násilí.
V kritických ohlasech na literární podzimní žeň zazněly i oprávněné stesky, zda všech oněch 663 knih, z toho 442 původních, nepřeložených textů bylo skutečně třeba vydávat. Jiné hlasy současným autorům vyčítají, že jsou příliš sobečtí, zaujatí sami sebou, zabývají se čistě osobním bolestínstvím a šťourají ve vlastní zášti - a úplně zapomínají na čtenáře. Buď jak buď, aspoň těch pár dobrých knih snad bude stát za přečtení.
jš 20/9/2002

© Jovanka Šotolová

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

zhlédnuto 2630x

Inzerce
Inzerce