Francouzská literatura v roce 2001

přehled beletrie zahraniční

Populární francouzský kulturní magazín Les Inrockuptibles ke konci minulého roku bilancoval situaci v současné francouzské literatuře.

Bilance: francouzská literatura v roce 2001, jak ji vidí Les Inrocks

Populární francouzský kulturní magazín Les Inrockuptibles, původně určený "mladým a rozhořčeným", ale dík kvalitní redakci dnes už vycházející ve značném nákladu a vlastně vnucující úhel pohledu na kulturní scénu i v řadách intelektuálů střední generace (o čem píší v "Les Inrocks", to se poslouchá, čte, navštěvuje a hlavně kupuje...), ke konci minulého roku bilancoval situaci v současné francouzské literatuře. Redaktoři se zamyslili nad jevem, z něhož se v současné době ježí vlasy kulturním obcím v různých zemích: nad otázkou popularizace literatury prostřednictvím médií, a dokonce i reklamy, a mimo jiné i nad problémem vystupování spisovatelů v televizních pořadech apod. Vypůjčili si od E. Hemingwaye větu o tom, že spisovatel říká, co má na srdci, když píše, nikoli když mluví… a šmahem odsoudili všechny francouzské televizní literární estrády, v nichž vynikají spisovatelé, kteří chtějí a dovedou provokovat. Proti nim stojí dle výběru Les Inrocks velmi výrazná díla autorů odmítajících prosazovat se jakkoli jinak než svými texty. Mezi ty nejlepší loni patřila například Marie Ndiaye s románem Rosie Carpe, Régis Jauffret (Promenade), Tanguy Viel (L'Absolu perfection du crime) či Yves Pagès (Théoriste). Jmenovaní "se zařadili do uzavřeného okruhu nejzajímavějších francouzských autorů, protože ztělesňují novou modernost, dávají tomuto poněkud ´unavenému´ termínu nový význam." Modernost, jak dále Nelly Kapprielianová a Sylvain Bourmeau rozvádějí, znamená dnes již s konečnou platností individualitu, naprostou jedinečnost, rozhodně ne úmyslně společné směřování v tvorbě.

Les Inrocks jmenují několik stěžejních bodů loňského literárního roku: v lednu vše začalo vydáním knihy Američana Thomase Pynchona, jenž odmítá veškerá intervieuw, fotografování, prezentování své osoby na veřejnosti… A jako absolutní protipól se na podzim vynořil kontroverzní, ovšem slavný a velice dobře prodávaný Michel Houellebecq (snad už letos konečně vyjde jeho první román, Rozšíření bojového území, když kvůli němu síly spojila nakladatelství Dauphin a Mladá fronta, snad už se tedy s autorem, jenž neprorazil v USA, ale slaví nezměrné úspěchy v Německu, když pomlčím o Francii, budou moci seznámit i čeští čtenáři) s románem Platforma: autor, jenž se v medializaci vlastní tvorby vyžívá a všemožně jí nahrává, ovšem tentokrát z piedestalu poněkud klesal, až se stal černou ovcí podzimu pro příliš ostré výroky na účet muslimů (pronesenými paradoxně pár dní před 11. zářím). Fenomén Houellebecq výrazně připěl k tomu, že i kritika začíná připouštět potřebu rozšířit úzký rámec estetiky literárního díla je třeba rozšířit, rozvolnit jeho hranice s ostatními disciplinami (dle mého soudu se myslí nejspíš sociologie, historie, pornografie). Nikdo by si pak už dnes neměl dovolit tvrdit, že Houellebecq nemá styl… V posledním románu se spisovatel pokusil o autoportrét, ovšem vyladěný na co nejodpuzující notu, úmyslně se nesnažící zaujmout ani minimální odstup.

Jaro zcela ovládla Catherine Milletová se skandálním spiskem Sexuální život Kateřiny M. (La vie sexuelle de Catherine M.). Do výčtu pozoruhodných děl tento pornografický opus (jenž údajně má své nepopiratelné místo vedle děl markýze de Sade či G. Bataille) prý patří, protože "dosud nikdy jsme neviděli takto mluvit ženu o sexu, dosud nikdy jsme nezažili, že by o něm nějaký spisovatel takto psal". Jde o popis čistě sexuálního života v jazyce a čase čistě sexuálním, se svéráznou architekturou zbavenou jakékoli sentimentality a pocitu viny - u žen spisovatelek při zpracování tohoto tématu dosud běžných.

Pro nekonečné omílání skandálů kolem Houellebecqa a Milletové však ani nebyl čas všimnout si a zdůraznit, kam se ta francouzská literatura řítí: podle redaktorů Les Inrockuptibles se jedná o zpátečnictví, návrat k akademismu, úspěch děl napsaných zcela kýčovitý slohem, zbytečné psaní a hloupé žvástání. Nechápou, jak je možné, že se tisk najednou rozplývá nad dílem M.-E. Nabeho, "hysterického fašouna, jenž si před deseti lety nabil hubu v Apostrophes" (jde o literární pořad v TV)… Diví se, jak se mohlo stát, že když Ch. Donner prohlásil, že psychoanalýza a komunismus jsou dvě zla 20. století, nikdo jeho slova nekomentoval a ještě ho ozdobili literární cenou Flore… Zaráží je, jak takový pisálek jako Benoit Duteurtre mohl dostat cenu Médicis… Pohoršují se nad F. Beigbederem, který si dovolil prohlásit o jiné celkem úspěšné autorce M. Darrieussecqové (měli jsme ji možnost vidět před asi třemi lety v Praze na veletrhu Svět knihy, brněnské nakladatelství Vetus Via vydalo tehdy její román Prasečiny), že její knize vůbec nerozumí… Nechápou, proč se tolik mluví o anglických Nových Puritánech, které s velkou pompou vydává francouzské nakladatelství Au Diable Vauvert… Vzpomínají, jak v novém televizním literárním pořadu Campus na téma Robe-Grillet (jenž všechny zaskočil, protože po čtyřicetileté odmlce přišel v osmdesáti letech s novým románem, La Reprise, a jestli nevěříte, přijeďte se na něho podívat na Festival spisovatelů do Prahy) spílali modernosti a Novému románu, naplivali na autory publikující v nakladatelství Minuit, od Pingeta, Becketta, přes Sarrautovou, Durasovou, a Simonem a Echenozem konče, ačkoli snad všechna tahle jména patří největším osobnostem francouzské literatury 20. století…

Přece ale rozhorlení redaktoři vyšťárali v tom loňském roce ještě něco pozitivního, dvě perly od osvědčených autorů: úctu si zasluhují Patrick Modiano (La Petite Bijou) a Claude Simon (Le Tramway). Simona vydal v Minuit otec tohoto nakladatelství, Jerôme Lindon, jenž na podzim zemřel. Krátký text o něm napsal a v Minuit publikoval Jean Echenoz… a kruh se uzavírá.
jš 11/4/2002 (podle Les Inrockuptibles 18/12/2001), psáno pro Host 5/2002

© Jovanka Šotolová

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

zhlédnuto 2754x

Inzerce
Inzerce