Indická literatura ve Francii

Indické krásky

Letos byla hostem tradiční akce francouzského knižního veletrhu Krásné cizinky nebo Cizí krásky věnované cizím literaturám, která trvala do 1. prosince, - literatura indická, která se v současné době těší mezi čtenáři veliké oblibě. Důkazem toho budiž např. sága Davida Davidara, současného šéfredaktora indické pobočky Penguina, Dům u modrého manga. Nicméně Indie jako taková fascinuje Francouze již celá staletí, je pro ně zemí duchovního života a klidu. K romantické touze po Indii Romaina Rollanda a dalších se dnes přidává touha poznat jednu z největších a nejnadějnějších demokracií na světě, která je zároveň dědičkou nesmírného kulturního bohatství.
Akce Krásné cizinky se pokusila představit Indii z mnoha různých spisovatelských pohledů. Mezi aktuální témata tak patřil problém prudké a skličující urbanizace, dodnes nezhojená rána dělení státu z roku 1947, nový pohled na časy britské nadvlády, napjetí způsobené kastovním systémem a náboženská pnutí, střet tradice s moderností. Třemi jmény (Narendra Džadáv, Bama Fustina a Šantabhai Kale) zde bylo zastoupeno literární hnutí za společenské, ale také hospodářské zrovnoprávnění příslušníků těch nejnižších kast, které je dnes mj. rozšířeno do oblastí Pandžábu a Andhra Pradéše. Představeny byly rovněž ženy-spisovatelky, mezi nimi první dáma indické literatury a sociální aktivistka Máháswéta Déví či představitelka třetí generace izraelských žen žijících v Ahmedabádu a první indicko-židovská spisovatelka Ester Davidová. Veselejší stránku Indie reprezentoval např. Upamanju Čatterdží, jehož kniha o mladém úředníkovi z předměstí velkoměsta by se klidně mohla jmenovat Marihuana, meditace a masturbace podle tří věcí, které směšného antihrdinu udržují při životě. A nechyběla samozřejmě ani poezie či literatura pro děti.
Matěj Turek 6/12/2002

© Matěj Turek