Singer, Isaac Bashevis: Stíny nad Hudsonem

Singer, Isaac Bashevis
Stíny nad Hudsonem

recenze beletrie zahraniční

Děj Stínů nad Hudsonem se odehrává v New Yorku mezi prosincem 1947 a listopadem 1949, tj. v době, kdy se židé-uprchlíci i američtí židé-„starousedlíci“ stále ještě bolestně vyrovnávali s holocaustem.

 

Isaac Bashevis Singer: Stíny nad Hudsonem. Z anglického originálu Shadows on the Hudson přeložil Ladislav Šenkyřík, vydalo nakladatelství Argo, Praha 2001, 630 stran 

Další výraznou skupinu Singerových próz tvoří ta díla, která jsou zasazena do poválečné Ameriky, a z románů nutno uvést následující dva: Nepřátelé: příběh lásky (Enemies: A Love Story, 1972) a Stíny nad Hudsonem (Shadows on the Hudson, anglicky vyšel až po autorově smrti, časopisecky v jidiš vycházel v letech 1957-58). Děj Stínů nad Hudsonem se odehrává v New Yorku mezi prosincem 1947 a listopadem 1949, tj. v době, kdy se židé-uprchlíci i američtí židé-„starousedlíci“ stále ještě bolestně vyrovnávali s holocaustem. Ať už jim nacisté vyvraždili veškeré příbuzné, nebo se jim podařilo uniknout a běsnící peklo pozorovat z dálky, jejich víře byla zasazena těžká rána. Zatímco jisté proudy judaismu prohlašují, že Bůh nezasahuje do věčného boje s temnými silami, jelikož účelem Stvoření byl člověk a člověk má svobodnou vůli, a pro ortodoxní vyznavače se až do příchodu Mesiáše nic v chodu dějin nemění, stačí citovat následující dialog a uvědomíme si, jak se snižuje vliv náboženských autorit: „Ale jak je možné vinit Boha, když zlo si zvolili lidé? On jim dal svobodnou vůli.“ A naopak: „Vyvražďovaní kojenci nemají žádnou svobodnou vůli.“ Nelze se tedy divit, že pokud protagonista díla Grein uvažuje o judaismu, děje se tak ve formě otázek – jak? a proč? Jeho generace nicméně čelila i dalším problémům a dilematům, z nichž ústředním je asimilace a následně oslabení rodiny, tradičního pilíře židovské existence. Zatímco pro mladší Annu je Amerika „požehnaná země“, kde se úspěch nabízí takřka na každém kroku, v epilogu Grein ve svém dopisu z Izraele píše, že evropská i americká kultura je ve skutečnosti „kultura podsvětí“, neboť „je vybudována na principu okamžitého prožitku“. On sám klid nachází až v ortodoxní jeruzalémské čtvrti Mea Šearim jako kajícník (viz též jiný Singerův titul Kajícník, anglicky The Penitent z roku 1983 ). Jeho osud tak nejvýstižněji dokazuje, že klíčový střet se neodehrává mezi člověkem a Bohem (nebo Satanem), nýbrž mezi sebeovládáním a vrozenými potřebami, a přestože román je přímo přeplněn zcela specifickými rysy, neomylně zároveň evokuje „univerzální“ středověké morality o sváru duše s tělem.

V ostrém kontrastu k židům posedlým konzumem (viz zejména nevinně vulgární židé v Miami) tu ovšem stojí ti židovští intelektuálové a umělci, které zcela poblouznil komunismus a sovětské Rusko. V této souvislosti je nutné připomenout, že Singer kdysi prohlásil, že židé žili uprostřed téměř všech společenských hnutí naší éry a jejich iluze byly tudíž iluzemi lidstva. A třebaže jedním dechem žertovně dodal, že jedině na marxistických schůzích není s člověkem přítomen Bůh, neboť soudruzi vydali v tomto směru zákaz, problematice židovských „rudých“ se nikdy nevyhýbal (viz například Certifikát).
Stíny nad Hudsonem spadají v kontextu autorovy tvorby – spolu s Rodinou Moskatovou, Kejklířem z Lublinu a třeba Otrokem – spíše do linie přímého, realistického vyprávění. I tady však značnou roli sehrávají náhody a hlavně iracionální impulsy lidského jednání – Jašu Kotika dokonce na chvíli posedne dybuk, který ho v alkoholovém opojení donutí vykřiknout „Heil Hitler“. Nevyskytují se tu – jako v Satanu v Goraji či některých povídkách – démoni a další nadpřirozené síly, avšak nejednou se zde setkáme s démonickými impulsy uvnitř hrdinů samotných (právě ty zřejmě donutily manželku doktora Šalamouna Margolise utéci s nacistou). Singer je tak zároveň spisovatelem tradičním, držícím se historického času a zápletek, i moderním, mistrně odkrývajícím zmatky, nejistotu a pochyby „dnešní“ duše. Třebaže se s naléhavým zaujetím věnuje jakýmsi mentálním dějinám židů dané doby a místa, centrálním bodem zůstává bolestné sebezpytování hlavního hrdiny. Grein se navíc pohybuje mezi třemi ženami (což je pro Singera včetně magického čísla 3 motiv takřka „poznávací“) a často se ocitá ve stavu jistého poblouznění (což je pro Singerovy postavy opět typické) – klade si otázky, jimiž popírá ostrou hranici mezi pravdou a zdáním, ctností a hříchem, skutečností a fantazií: „Kdo říkal, že člověk nemůže zároveň spát a bdít? Kde je psáno, že člověk nemůže být ve stejné chvíli šťastný i nešťastný?“

I zde nám autor nic neobjasňuje a ani neobhajuje, neboť podle jeho názoru autorské komentáře jen ničí umělcovu šanci na věčnost. Vypráví příběh, který mluví za sebe – vykresluje osudy neobyčejně obyčejných lidí, což je naprosto v souladu s jeho tvrzením, že ho více fascinuje čtvrtá strana lokálního deníku než titulní stránka listu The New York Times. Navíc spisovatel věřil, že fikce zrcadlí umění Boha jenom tehdy, jsou-li fakta rozšířena podvědomými či nadpřirozenými představami. Tuto směs skutečnosti a iluze, objektivní reportáže a subjektivní imaginace sám nazýval kronikou – vnější kronikou i kronikou psychologickou. A přesně tímto termínem se dají označit všechny jeho romány.

 

© Hana Ulmanová, sborník Americká židovská literatura 
na iLiteratura.cz se souhlasem autorky

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 146 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

62%čtenáři

zhlédnuto 3284x

katalogy

štítky k článku

Inzerce
Inzerce