Leopardi, Giacomo
Morální dílka 2

ukázka beletrie zahraniční

Otče Atlante, posílá mě Jupiter, mám tě od něho pozdravovat, a jestli prý tě ta tíha unavuje, mám si ji na pár hodin hodit na záda, tak jak jsem to udělal už si ani nepamatuji před kolika staletími. To aby sis trochu vydechl a maličko si odpočinul...

Giacomo Leopardi: Morální dílka, přeložil Jiří Pelán, Tichá Byzanc, Kutná Hora 2003, str. 25-38

Rozhovor Herkula s Atlantem

HERKULES Otče Atlante, posílá mě Jupiter, mám tě od něho pozdravovat, a jestli prý tě ta tíha unavuje, mám si ji na pár hodin hodit na záda, tak jak jsem to udělal už si ani nepamatuji před kolika staletími. To aby sis trochu vydechl a maličko si odpočinul.
ATLAS Díky, můj milý Herkulíku, že jsem jeho veličenstvu Jupiterovi zavázán. Ale svět je od jisté doby tak lehoučký, že mě víc tíží tenhle kabát, co mě chrání před sněhem. Upřímně řečeno, kdyby to nebyla Jupiterova vůle, abych tu stál a ani se nehnul a držel tuhle kuličku na hřbetě, strčil bych si ji do podpaží nebo do kapsy, anebo bych ji nechal bimbat na jednom svém vousisku a šel bych si po svých.
HERKULES Co to, že je najednou tak lehká? Sám vidím, že nějak změnila tvar a že je z ní jakýsi pecen a není už kulatá, jako byla za časů, kdy jsem studoval kosmografii, abych si vyrazil s Argonauty: ale stejně nevidím důvod, proč by měla vážit míň ne předtím.
ATLAS Nevím, čím to je. Ale že je lehká, jak říkám, o tom se můžeš hned teď přesvědčit, vezmi ji jen na chvilku do ruky a potěžkej.
HERKULES U Herkula, kdybych si to nezkusil, nevěřil bych. Ale koukám, že to není všechno. Když jsem ji posledně nesl, tloukla mě do zad, tak jako tluče srdce zvířete, a ozýval se z ní ustavičný bzukot, znělo to jako vosí hnízdo. Teď ale nic, připomíná hodiny s prasklým perem, a co se týče bzučení, neslyším ani muk.
ATLAS Já ti nemohu říct nic než to, že to je už pěkná chvíle, co se svět přestal hýbat a co nevydává hlásku. Já osobně jsem měl náramné podezření, že chcípl, a čekal jsem, že každým dnem začne smrdět; a taky už jsem myslel na to, jak a kam ho zahrabu a co mu napíšu na náhrobní desku. Ale pak jsem viděl, že nehnije, a tak jsem si řekl, že pokud byl původně zvíře, teď se změnil v rostlinu, tak jako Dafné a ostatní; a to že bude nejspíš ten důvod, proč se nehýbá a nedýchá: a teď jenom čekám, že mi zapustí do hřbetu kořeny a že se na mě uchytí.
HERKULES Já si spíš myslím, že spí a že ten jeho spánek je jako spánek Epimenidův, který trval víc než půl století; anebo je to s ním jako s Hermotimem, jehož duše mohla opustit tělo, kdykoli se jí zachtělo, a zůstávala pak venku celé roky, poflakovala se po různých zemích a zase se vracela, až jednou tomu kamarádi učinili přítrž a tělo spálili; a tak když se duše vrátila a chtěla dovnitř, zjistila, že jí zbourali dům, a jestli chce spát pod střechou, musí si najmout jiný anebo jít do zájezdního hostince. Ale pokud nechceme, aby svět spal do skonání věků, nebo aby ho nějaký přítel či dobrodinec nepodpálil v domnění, že je mrtvý, měli bychom se pokusit nějak ho probudit.
ATLAS Dobrá, ale jak?
HERKULES Já bych ho pořádně praštil tímhle kyjem. Jenže mám strach, abych ho nerozplácl a abych z něho neudělal caltu, a taky si říkám, když je takový lehoučký, možná má moc křehkou skořápku, aby mi po té ráně nepukl jako vajíčko! A taky mám obavy, aby lidé, kteří se za mých časů bojovali tělo na tělo se lvy, a teď s blechami, po té ráně všichni najednou neomdleli. Nejlepší bude, když já odložím kyj a ty kabát a budeme si s tou kuličkou házet jako s míčem. Škoda že jsem nevzal rukavice nebo rakety, co používáme s Merkurem, když hrajeme v Jupiterově domě nebo na zahradě; ale s pěstmi to taky půjde.
ATLAS To zrovna; aby nás tvůj otec, až uvidí, jak si hrajeme, a dostane chuť přidat se se svou ohnivou koulí, oba srazil kdovíkam, jako Faëthonta do Pádu.
HERKULES To by se mohlo stát, kdybych byl jako Faëthón synáček básníka, a ne jeho vlastní syn; a kdybych nebyl chlap, co na rozdíl od básníků, kteří zalidnili města zvukem své lyry, má dost kuráže na to, aby vylidnil nebe i zemi zvukem kyje. A tu jeho kouli, tu bych nakopl tak, že by letěla odtud až k poslednímu stropu empyrea. Ale na to můžeš vzít jed, že i kdyby mě napadlo vytrhnout z nebeské klenby pět šest hvězd, abych s nimi házel žabky, anebo kdybych chytil kometu za ocas a střílel s ní do terče jako s prakem, anebo kdybych si rovnou vypůjčil slunce a hrál si s ním na diskobola, můj táta by dělal, že nic nevidí. Navíc cílem naší hry je prospět světu, a nejsme tedy jako Faëthón. Ten jen dělal ramena před Hórami, které mu držely stoličku, když lezl na vůz, a chtěl se vytáhnout jako dobrý kočí před Andromedou, Kallistó a dalšími krásnými souhvězdími, kterým prý házel, když je míjel, kytice paprsků a světelné konfety, a vůbec mu šlo jen o to, předvádět se celý den – byl zrovna svátek - před nebeskými bohy. Zkrátka, hněv mého otce pusť z hlavy, já se každopádně zavazuji nahradit ti případnou škodu. Klidně si svlékni kabát a přihraj mičudu.
ATLAS Ať už po dobrém, nebo z donucení, stejně ti musím vyhovět: ty jsi řimbaba a ještě ozbrojený, a já jsem beze zbraně a starý. Ale dej aspoň pozor, ať ti neupadne, aby se jí nenadělaly další boule a aby se někde nenakřápla nebo nepukla, jako když se Sicílie odtrhla od Itálie a Afrika od Španělska. Nebo aby neodlétla nějaká střepina, to jest nějaká provincie nebo království, a nepovstala z toho válka.
HERKULES Žádné starosti.
ATLAS Házím. Podívej, kulhá, je celá krabatá.
HERKULES Musíš do ní pořádně praštit, takhle nedoletí.
ATLAS V tom to není, tady vane jihozápadní vítr, a míč zanáší, protože je moc lehký.
HERKULES To je jeho stará vada, letí tam, kam fouká vítr.
ATLAS Popravdě řečeno, udělali bychom nejlíp, kdybychom ho tím větrem nafoukli. Podívej, na ruce skáče hůř než meloun.
HERKULES Touhle vadou dřív netrpěl, skákal jak srnec.
ATLAS Dělej; pohni sebou; probůh, už padá! Nešťastná hodina, co jsi sem přišel!
HERKULES Poslals mi ho falší a při zemi; abych to stihl, musel bych si srazit vaz. No tak, ubožáčku, jak to s tebou vypadá? Nebolí tě někde? Není slyšet ani vzdech a živáčka nevidět, zdá se, že všichni spí jako předtím.
ATLAS Dej mi ho, u styžských rohů! Naložím si ho zase na záda. A ty chňapni kyj a mazej na nebe a omluv u Jupitera tenhle malér. Stejně je to tvá vina.
HERKULES Bez obav. Je to už pěkná řádka století, co v domě mého otce bydlí jistý básník, jmenuje se Horatius. Byl přijat jako dvorní poeta na naléhání císaře Augusta, kterého Jupiter zbožštil s ohledem na římskou moc. Tenhle básník neustále prozpěvuje své písničky a má jednu, ve které říká, že spravedlivým mužem nepohne, i kdyby padal svět. Budu si muset myslet, že dnes jsou všichni spravedliví, protože svět spadl a nikdo se nepohnul.
ATLAS Kdo by pochyboval o spravedlivosti lidí? Ale ty už neotálej a honem poběž omluvit mě u svého otce, neboť se obávám, že ráz naráz přiletí blesk a promění mě z Atlanta v Etnu. 

Ukázku publikujeme s laskavým svolením překladatele i nakladatelství Tichá Byzanc.

koupit knihu: www.kosmas.cz

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

zhlédnuto 2150x

katalogy

Koupit knihu

Inzerce
Inzerce