Kdybych byl van Goghem,
dal bych přednost svému příjmení,

protože až bych ti diktoval svoji
internetovou adresu, ukončil bych to
takto: zavináč.wp.pl
Pl - jako Pluszka bez (o)uška

Vidím to spíš takto:

Ona se samozřejmě jmenuje Eva a stojí
na tramvajové zastávce. On má
úplně jiné jméno, ale je rád, když se mu
říká Rostislav. Z mírné vzdálenosti

se na ni dívá, jak se lehce
houpe, s pohledem upřeným na značku
zákaz vjezdu. Ona nakonec pozvedne zrak
a drží se jím teď Rostislavových ramen.

On přichází blíže, aby to měla lehčí,
samozřejmě, že to není pohled jako kdysi, když
byla v jeho letech. On neví, na co by se zeptal,
ona, co by na to odpověděla, a proto oba

vypadají dost sebevědomě.
V tu chvíli se ona směje přesně do
rytmu jambu, říká, že by měl přestat,
protože má přece svůj život a

jezevčíka. On na to, že to není tak jednoduché, ale
mohou se projít do parku, když tramvaj
nejede. Ona vůbec nemá chuť na sex,
ale jde, protože Rostislav ji tak nějak vábí

hlasem. V parku je vše připraveno,
víno, chlebíčky s plísňovým sýrem a krabička
cigaret After sex. Šlo to jako po másle,
jako by spolu trávili každou noc. Hned za

parkem je nádraží. Už chtějí nasedat do
vlaku, jakéhokoli, ale tu se blíží
večer, slunce nad kolejemi zapadá, úplně
jako ve filmu. A tak si řeknou, že by to byl

až příliš kýčovitý závěr. Proto
ona jde tam, a on tam.

Sen o Adamu Wiedemannovi
s komentářem

Na písčité planině stál
Adam téměř nahý. Přes boky měl
uvázaný pásek (ne pásek,
jako spíš váček). Jednu ruku pozvedl jako

Ježíš, druhou ukázal na pupek.
Řekl: toto je střed světa.
Čas na komentář Silvii:
”pupek pupku je pupkem”.

Kdybych byl počítačem

Když jsem začínal pracovat v ambulanci,
na stole stál počítač s programem
TAG. Hodiny ukazovaly 8.30. Dnes
v 8.30 na nich také bylo 8.30. Ale uplynulo

tři a půl roku. A hodiny se opožďovaly.
Například, před dvěma lety na nich bylo
16.50. Za rok: 23.20. Všechno
v 8.30. Takže, kdybych byl tím

počítačem, bylo by mi čtrnáct
let, a čas by mi utíkal pomalu
jak pomalu by lidé používali
mou operační paměť.

Ticho, medvěd nespí

Úplně normálním písmem napsala,
že v její hlavě nastalo ticho,
přestože mě pořád vidí přisátého
k vagíně cizí ženy, o které

jsem jí vyprávěl mezi kousky
malé pizzy. Tehdy se usmívala,
ale kdo ví, jak to je s tisícem
podob v její tváři.

Nedostavila se
dokonce ani katarze, nanejvýš katar.

XIV. papírky

Každý den ráno, než vyjdu z
domova pro auto a jedu do
práce, dotýkám se jazykem
lakmusového papírku. Už několik

let se beze změny zabarvoval
modře, takže jsem měl své
zásady. Před měsícem přešel
k odstínu růžové a měl pravdu.

Říkal jsem si tehdy, že jestli
nejsem dobrý člověk,
jsem přinejmenším dobrý
řidič. Nyní znovu papírek,

jako těhotenský test, vychází pozitivně.

Můžete eSeMeSku

V neděli jsem řešil dilema,
jak se mám obelhávat. Měl bych
Vás seznámit se svou situací: moje
milá tu není, odjela pracovat do

bohaté rodiny ve Francii. Ve
čtvrtek to budou dva týdny. Holím se
průměrně jednou týdně. A zde
začíná moje dilema (protože vím,

že tu nebude během následujících sedmi
holení), jestli se mám holit každý den,
abych uspíšil její návrat,
neboť po sedmém se přece vrací.

Nebo se mám holit každých devět dní
a tehdy mě už úplně překvapí
svým předčasným návratem.
Prosím, pomozte: 0 501 361 041

Naštěstí

Měl jsem zlatý kroužek, který nebyl zlatý,
ale znamenal přece úplně to samé. Ještě
chvíli jsem ho nosil - důkaz ctnosti
či nevázanosti. Tehdy obživl. Jako kleště

začal svírat prst, dávaje
tím najevo, že je tomu naopak.
Odložil jsem ho na poličku a on
zapadl prachem. Ležel a čekal na zázrak

několik dní. Teprve dnes ráno, po dlouhé
noci s alkoholem povzbuzujícím mé myšlenky
spadl na dno zásuvky, smutně cinkl
a přestal být kroužkem, stal se z něj obol.

chvilka na emilka

je pozdě večer, a tymon
se mě ptá, jak to, že teď
může v klidu usnout a spát.
od včerejška alkoholem léčím

bolest v krku, která jako by polevila, ale
škrábe mě několik jiných událostí,
jež se nevejdou do
pevné struktury této

básně. je pozdě večer,
telefon od rána mlčí. rád
bych tymonovi odpověděl, že
jde o velké em, ale píšu

teď malými písmeny.