Efronová, Ariadna
Jeptiška

ukázka beletrie zahraniční

V mém prvním lágru v Komské autonomní republice, ve které jsem nebyla moc dlouho, se mnou žilo několik žen, které zavřeli "za náboženství", a mezi nimi jedna jeptiška - teta Paša...

Ariadna Efronová: Jeptiška

V mém prvním lágru v Komské autonomní republice, ve které jsem nebyla moc dlouho, se mnou žilo několik žen, které zavřeli "za náboženství", a mezi nimi jedna jeptiška - teta Paša. Její osud před lágrem byl takový: Narodila se v rolnické rodině plné dětí. Jednou se dostala do kláštera. Po kurné lázni ji klášterní velkolepost natolik okouzlila, že chtěla jen a jen do kláštera. Ale tam jí řekli: tak chudé holky do kláštera nebereme, my potřebujeme vklady, aby se klášter vzmohl. A vzali ji jen na výpomoc - na ty nejtěžší práce, bez možnosti vzdělávání a bez možnosti stát se klášternicí.
Byla pracovitá, velmi skromná, tichá a milá, dělala jakoukoliv práci a brzy se dočkala odplaty: mohla se začít učit šití. Ale psát a číst ji stejně nikdo neučil. Darovali jí klášterní oblečení a časem ji nechali bydlet ve vlastní cele. Teta Paša byla šťastná. Dlouho šetřila každý groš a nakonec si koupila to, o čem jen snila - samovar. A tak k ní po večerech přicházely dvě tři mnišky na čaj. "Dnes jdeme na čaj k matce Anně, zítra k matce Manefje, a pozítří - k Paši…"
Tak plynul život, tichý a spokojený, a najednou - revoluce! Přijeli rudoarmějci. Velitel shromáždil jeptišky a vysvětlil jim, že teď jsou už svobodné občanky.
- Seberte si svých pět švestek a rozběhněte se do všech stran; dáme vám ještě půl roku čas, ale jestli tady pak někoho najdeme, můžete si, ženské, naříkat jen samy na sebe!
Ty z nich, co byly o něco rozumnější a šikovnější, odešly. Ostatní zůstaly, doufaly a věřily. Teta Paša mezi nimi.
Za půl roku se objevili ti samí lidi a říkají:
Ale ženské, my jsem vás varovali, teď si naříkejte na sebe. Všechno tady nechejte, žádné věci s sebou, do čeho se oblečete, v tom zmizte.
A tak se, milá Aločko, vyprávěla teta Paša, - oblékám a pořád pláču a pláču - copak tam můžu nechat svůj samovar? A navlíkám se víc a víc, aby tam toho zůstalo co nejmíň, a když už jsem snad nemohla ani plakat, vzala jsem ten samovar a přivázala si ho mezi nohy. A šla jsem. Jdu potichounku. A najednou vidím, že tam stojí voják a každou ze sester na rozloučenou kopne do zadku. Já jdu pomaloučku, potichoučku, a on mi dal takový kopanec, že jsem se až překulila. Bylo to tak, Alenko, vždyť dodnes je na samovaru vidět prohlubeň od boty!
Jednou jsme se dozvěděly, že z našeho lágru propustí několik žen, zavřených "za náboženství". Nastalo loučení. Jak jim teta Paša dělala jedné po druhé křížek na čelo, povídá:
- Napište mi, děvčata, jak to tam na svobodě vypadá, jestli vůbec kostely ještě stojí? A pomodlete se tam za nás…
Ale jak mají psát - vždyť všechno čte cenzura! A domluvily se tak: místo "kostel" budou psát "lázeň". A pak odjely. Za nějakou dobu se objevil dopis. Teta Paša byla hned u mě:
- Přečti mi to, Aločko, drahoušku!
A já čtu:
- "Ze srdce Vás zdravíme, Praskovjo Grigorjevno, i sestru Aločku a všechny ostatní. Dojely jsme do města, dejme tomu, do Serpuchova. Jen co jsme vyšly z nádraží, koukáme - stojí tam lázeň! Hned jsme do té lázně zašly a jak se tam za vás pěkně umyly! V té lázni jsme si popovídali s ženou, která tam prodává škopky, na všechno jsme se jí poptaly, a ona říkala: jeďte, babky, na hřbitov. Jely jsme. Přišly jsme na hřbitov, hledíme - lázeň! A jaká krásná lázeň! Dobře jsme se tam za vás za všechny umyly, a pro každou z vás postavily jeden škopek. A lázeňského tady mají jedna radost! I on se za vás umyl…"

Ale teď o opravdovém koupání.
Den, který nám určili na mytí v lázni, vyšel na svátek Svaté Trojice. Teta Paša se radovala, že budeme na ten velký den celé čisťounké. S uzlíky oblečení jsem se vydaly k lázni. Lázeňský u nás taky seděl "za náboženství". Byl tichý, skromný, však kvůli tomu ho i udělali lázeňským, protože věděli, že nebude obhlížet nahé ženské.
A tak nás vítá na prahu - nahý, jen v zástěře:
- Přeji vám krásný svátek, ženy! Dnes je v lázni velmi příjemně. Celou jsem ji vydrhnul a ušetřil na mužích trochu vody, takže na každou dnes nejsou tři, ale čtyři škopky. Užívejte dnešní očisty, ženy!
Ten obrázek nikdy nezapomenu - tehdy jsem se při něm skoro smíchem přelomila! Lázeňský si pak přisedl k tetě Paši na lavičku a zapředli tichý rozhovor:
- Jestlipak si pamatujete, Praskovjo Grigorjevno, jak jsme na Svatou Trojici chodili do kostela - nastrojení, s břízkami…
Ona úplně nahá, jen s šátkem na hlavě, a on v pouhé zástěře. Sedí, besedují o "božském", čistí a prostí, jako děti nebo andělé.
1969-1973

Překlad © Radka Bzonková

Diskuse

Vložil: Ľuba Rusnáková, 13.11.2012 08:50
Efronová, Ariadna: Jeptiška
Osud Mariny Cvetajevovej a celej jej rodiny od zaciatku do konca je taky tazky, ze dodnes nemozno uniest jeho vahu. Ani domysliet pribeh dcery Ali. A naraz tento jasny luc... Vdaka.
Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

zhlédnuto 3944x

Inzerce
Inzerce