Moore, Alan: Z pekla 5

Moore, Alan
Z pekla 5

recenze komiks

Z pekla není komiks, který by stačilo jen číst. Je třeba ho studovat...

 

Z pekla
Alan Moore, Eddie Campbell: Z pekla. Z anglického originálu From Hell přeložil Viktor Janiš, odpovědný redaktor Richard Podaný, lettering a SFX Pavel Mařata, vydalo nakladatelství BB/art, Praha 2003, doporučená cena 690 Kč.

Monumentální nástup světového komiksu na pulty našich knihkupectví pokračuje. Slovem monumentální přitom nemusí nutně znamenat nějaké masové náklady, ale spíše fakt, že se k našemu čtenáři (v případě komiksu vlastně i „divákovi“) najednou dostávají slušně vypravená díla světové tvorby tohoto žánru. Jedním z posledních titulů je komiks Z pekla, jehož autorem je Alan Moore.

Čtenář, který považuje komiks za políčka s obrázky a pokleslý žánr, by mohl být v tomto dojmu a předsudku posílen i tím, že téma Z pekla se na první pohled taky jeví být pokleslé. Kniha totiž připomíná sérii tajemných a neobjasněných vražd, které kdysi (přesně na podzim roku 1888) hýbaly viktoriánským Londýnem. Pro autora je však tajemná osoba vraha, později označovaného jako Jack Rozparovač, jenom východiskem, na kterém rozehraje několik dalších her. Z pekla je nejen psychologickou sondou do lidské duše, která je vůči bližním schopná nejzazší krutosti, ale je také odhalením pokrytectví aristokratických i měšťanských vrstev společnosti sklonku 19. století. Zároveň je i příběhem s tajemstvím, vždyť se na scéně objevují zednářské lóže a spiknutí nejvyšších kruhů. A to ještě není všechno, čtenář (divák) se poučí též o socialistickém hnutí, architektuře a prostituci, korupci, královně Viktorii a poměrech v královské rodině. Konec konců mají na takový velkolepý experiment Alan Moore a kreslíř Eddie Campbell 576 stran.

Mnoho materiálu Moore načerpal z knihy Stephena Knighta Jack Rozparovač: Definitivní řešení z roku 1977. Knight tvrdí, že vraždy se konaly na pokyn královské rodiny, protože bez odstranění svědků by se mohla provalit existence nemanželského dítěte prince Edwarda.

Autor balancuje na hraně mezi historickou přesností a fikcí. Co je doloženo a co je spekulace a autorská licence, ukazuje i mohutný poznámkový aparát na 41 stranách. Právem připomínají recenzenti (nedávno v LN například Martin Foret), že jde o bádání hodné doktorátu, a to samozřejmě v poznámkách bude jen zlomek jeho badatelské práce. Kromě psaných poznámek připojuje autor ještě jakéhosi obrázkového průvodce spekulacemi, které se během století nahromadily kolem tohoto starého zločinu. Sám konstatuje, že konečnou pravdu o identitě vraha se už nikdy nedovíme. Právem také jiní recenzenti (na www.komiks.cz) připomínají pojem městská legenda. Ta, jak víme, se mnohdy týká těch špinavých a krutých stránek městského života. Velkoměstské ulice nejsou o nic horší kulisou pro hrůzy než gotický zámek nebo venkovské sídlo prolezlé duchy. Nakonec tou nejhorší nestvůrou je člověk sám.

Oč tedy v příběhu běží? Z pekla není klasickou detektivkou, protože pachatele známe vlastně hned od počátku. V tom se kniha - s trochou nadsázky - podobá příběhům inspektora Colomba. Vraha pěti prostitutek známe a nezajímá nás kdo a jak, nýbrž psychologie postav, jejich pohnutky a motivy. Autor sám přiznává, že takto postupovat musel, protože dílo vytvářel deset let na pokračování a kdyby neznal pointu hned na začátku, nedopadlo by to dobře. (Takový Chandler někdy psal a psal a vraha dost dlouho neznal, což mu dělalo určité problémy, které se pokoušel ad hoc vyřešit pomocí alkoholové inspirace.)

Vrahem je tedy v literárním podání Moorea a Campbella osobní lékař královny Viktorie a brilantní anatom William Withey Gull. Autoři sami nesdílejí ideu, že by historický Jack Rozparovač byl skutečně identický s touto osobou.

Na počátku stojí zakázka samotné královny, která je zde vylíčena jako chladná neosobní stvůra. Lékař a pachatel se nakonec do svého úkolu tak ponoří, že v něm jeho osobnost zcela utone. Pokračuje ve vraždách i tam, kde už nejde o domnělý zájem impéria. Pokračuje v nich dokonce způsobem, který se zcela vymyká i tomu, čemu obvykle říkáme krutost. Lidské orgány roztroušené po tělech obětí a kolem nich by šlo sotva nějak racionálně zdůvodnit.
Kdybychom chtěli, můžeme případ londýnských vražd číst také jako metaforu toho, co se ve 20. století stalo v milionkrát větším měřítku. Vraždy se páchají chladně, racionálně, bez osobní zášti vůči jednotlivcům. Vzbuzují hrůzu a přitom jejich motiv se ztrácí v temnotách. Máme ještě další možnosti výkladu. Proč starší muž vraždí právě prodejné ženy? Viktoriánská epocha nás kontrastem vnější prudérnosti a vnitřní nemravnosti vrací zpět k myšlenkám Freudovým a Jungovým. Potlačení sexuality, které se nakonec vymstí (Freud), nezvládnuté temné stránky lidské psýché (Jung), které převládnou, když je člověk nepozná. Nějaký intelektuál by jistě objevil nějaký vztah mezi penisem starého muže a ostrým skalpelem. A tak dále až do nekonečna. Nebo snad máme, když vidíme pseudonáboženské rituály zednářské lóže, myslet nakonec na potlačení jakéhosi náboženského pudu, který hledá příležitost k provedení oběti? Třeba tak, že bojuje za osvobození mužství z otroctví ženství.

A ještě je tu sociální pozadí. Zlo pocházející z nejvyšších myslitelných kruhů společnosti zasahuje osoby z naprostého společenského dna. Vždyť kdo může stát níž než pouliční prostitutka? A existenciálně: Z pekla je příběhem o lidském neštěstí jako takovém. Vždyť kdo z postav knihy může nakonec říci, že je šťasten, nebo aspoň smířen se stavem věcí? Vrah nikoli, inspektor, který musí mlčet o výsledcích svého pátrání také ne, o obětech ani nemluvě.

Kniha Z pekla si zaslouží název román a ukazuje, že spolu s jinými vrcholy komiksové tvorby (Art Spiegelman: Maus, Neil Gaiman: Sandman) patří do vyšších pater kultury.

A nakonec k něčemu, co by vlastně mělo být řečeno mnohem dříve, totiž ke kresbě. Všechny její aspekty by určitě mohl ohodnotit pouze odborník. I laik však pozná, jak daleko má k líbivému a útěšnému stylu masové produkce. Jednotlivá políčka vypadají jako skici, kde čtenář (divák) musí po detailech pátrat. Z pekla není komiks, který by stačilo jen číst. Je třeba ho studovat. Což neznamená, že děsivý příběh nemá spád a nezaujme i toho čtenáře, který nechce „marnit“ čas pozorným pročítáním poznámek a sledováním podrobností syrové černobílé kresby. Jenomže plného účinku dosáhne především ten, kdo si s doprovodným materiálem tu práci dá.

A v neposlední řadě je třeba zmínit roli překladatele Viktora Janiše, který musel odvést nejen práci překladatelskou, ale také nepochybně velký výkon investigativní. To je sice údělem překladatelů každého náročnějšího textu, tento však postavil laťku nepochybně velmi vysoko.
Jan Jandourek, Respekt

© Jan Jandourek

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 108 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

55%čtenáři

zhlédnuto 2400x

katalogy

Koupit knihu

Inzerce
Inzerce