Miďjanka, Petro

Miďjanka, Petro

portrét beletrie zahraniční

Portrét současného a zřejmě nejznámějšího a kontroverzního ukrajinského básníka.

Petro Miďjanka, exotický pták ukrajinské poezie

Daleko od Kyjeva, daleko od Lvova, ze zakarpatského Šyrokého Luhu ozývá se v současné ukrajinské poezii nepřeslechnutelný hlas Petra Miďjanky (*1959). Básník-učitel je řazen do generace „osmdesátníků“, autorů, kteří do ukrajinské literatury vstupovali ve složitých 80. letech minulého století. Neformální setkání mladých umělců tehdy probíhala v kyjevských a lvovských bytech a kolejních pokojích. „Osmdesátá léta byla pro básníky velmi příznivá,“ ohlíží se Miďjanka za dobou, kdy se každá oslava narozenin měnila ve svátek poezie. K nejvýraznějším autorům literatury „nové vlny“ patří kromě něj Jurij Andruchovyč, Oksana Zabužko, Ihor Rymaruk, Vasyl Herasymjuk, Viktor Neborak, Vjačeslav Medviď, Pavlo Hirnyk či Vasyl Holoboroďko.

Autor básnických sbírek Porih (1987), Oseredok (1994), Farametlyky (1994), Zelenyj fyres (1999), Trava Hospodňja (2001) a Dyžma (2003) je řazen mezi nejvýraznější představitele ukrajinského postmodernismu. Jeho básně obsahuje v roce 2000 vydaná prestižní antologie ukrajinské poezie 20. století v anglických překladech Sto let mládí. Zhudebněnou báseň Servus, pane Warhole zařadila do svého repertoáru známá ukrajinská hudební skupina Plač Jeremiji.

Zakarpatské dialektismy a archaismy, které jeho tvorbu činí specifickou a mnohdy dokonale srozumitelnou pouze omezenému okruhu čtenářů, vynesly Petru Miďjankovi přezdívku „exotický pták“ ukrajinské poezie. Ruský časopis Novyj krug označil jeho verše za více evropské než ukrajinské. Spíš než na Kyjev a Charkov jsou orientovány na Prahu či Vídeň. Ožívá v nich mimo jiné duch předválečné československé Podkarpatské Rusi. Motivy ze života „zarobitčanů“, Ukrajinců vyjíždějících za prací do dnešního Česka, se objevují v poslední sbírce Dyžma. „Čerpám z reality kolem mne, aniž bych slepě tvořil kopie. Do veršů vnáším příchuť mytologie, pohádky, historie. Mnoho přátel, kteří ke mně přijíždějí, očekávají, že spatří to, co četli v knize. V reálném životě ale kouzla neexistují,“ říká básník na okraj své tvorby.

Petro Miďjanka jako by ztvrzoval fenomén posledních let, kdy většina výrazných děl současné ukrajinské literatury vzniká nikoli v tradičních centrech, ale na periférii. A tou Miďjankův Šyrokyj Luh, karpatská horská vesnice s několika stovkami obyvatel, je. Jedni ho oslavují, druzí zatracují. On mezitím dál žije v Karpatech, v prosté dřevěnici, obklopen knihami a syrovou realitou Ukrajiny dnešních dnů. Daleko od intelektuálních kaváren a redakcí. A přesto v centru: pozornosti a zájmu.

Ukázky z tvorby Petra Miďjanky uveřejnily Literární noviny (č. 31/2001) a literární čtvrtletník Texty (www.inext.cz/texty). Dvojjazyčný výbor z básní připravuje letos k vydání Ukrajinská iniciativa v České republice.

 

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

zhlédnuto 2968x

Inzerce
Inzerce
Inzerce