Tardieu, Jean
Okénko, jednoaktovka

ukázka beletrie zahraniční

Úředník, zakřičí nabubřelým tónem. Vstupte! Klient nevchází. Úředník, ještě silněji. Vstupte! Klient vstoupí, je vystrašen na nejvyšší možnou míru. Klient, přistupuje k okénku. Promiňte, pane... Jsem zde dobře... na informacích?

Jean Tardieu: Okénko

Postavy:
Úředník, velice důstojný, velice arogantní, neúprosný.
Klient, malý stydlivý muž v příliš těsném oblečení, které omezuje jeho pohyby
Rádio
Hlas z amplionu
Různé zvuky zvenčí: odjezdy vlaků, pískání lokomotiv, auta, klaxony, brzdy a bolestný výkřik.

Kancelář "informací" nějakého úřadu. Místnost je rozdělená na půl mříží s okénkem. Napravo za okénkem se nachází Úředník sedící za stolem naproti publiku. Stůl je zavalen rejsříky, knihami a různými přeměty. V koutě jsou kamna s neforemnou rourou. Na stěně visí klobouk a kabát Úředníka. Jeho otevřený deštník usychá před kamny.
Vzadu jsou dveře. V levo od dveří cedulka "Vchod". Vpravo "Východ". Po obvodu místnosti je lavice.
Na stěně vlevo visí velká cedule, kde stojí: "Buďte struční!" Na straně Úředníka obdobná cedule hlásí: "Buďme trpěliví!"
Když se zvedne opona je Úředník ponořen do čtení knihy. Čte potichu, čas od času se poškrábe na hlavě nožíkem na papír.
Dveře se pootevřou, objeví se hlava Klienta, s vybledlým kloboukem, jehož neklidný obličej ztratil jiskru. Záhy se Klient osmělí a vstoupí. Je strašně stydlivý a bojácný. Udělá několik kroků po špičkách a rozhlíží se okolo: jak se otáčí, spatří cedulky po obou stranách dveří: "Vchod" a "Východ". Zdá se, že chvíli váhá, pak vyjde tak jak vešel, ale okamžik poté je slyšet klepání na dveře. Úředník, který si do této chvíle Klienta nepovšiml, zvedne okamžitě hlavu, zavře rázně knihu a…

Úředník, zakřičí nabubřelým tónem
Vstupte!
Klient nevchází.
Úředník, ještě silněji
Vstupte!
Klient vstoupí, je vystrašen na nejvyšší možnou míru.
Klient, přistupuje k okénku
Promiňte, pane... Jsem zde dobře... na informacích?
Úředník, otevře hlučně okénko
Ááno.
Klient
Aha! Výborně. Výborně... Vlastně, přišel jsem…
Úředník, hrubě ho přeruší
Potřebujete informace?
Klient, potěšen
Ano, ano! Vlastně, spíš… Přišel jsem…
Úředník, stejným tónem
Takže si počkejte!
Klient
Promiňte, na co mám počkat?
Úředník
Počkejte, až na vás přijde řada a někdo vás zavolá!
Klient
Ale vždyť... tady nikdo není.
Úředník, tvrdě a vztekle
To je omyl! Jsme tady dva! Tady máte! (Podává mu žeton) Vaše pořadové číslo!
Klient, čte číslo na žetonu
Číslo 3640? (Rozhlédne se po prázdné místnosti) Ale vždyť... tady nikdo není
Úředník, vztekle
Myslíte si, že jste jediný klient za celý den, ne?… Běžte si sednout a počkejte, až vás zavolám.

Zavře hlučně okénko, zvedne se a jde pustit Rádio. Připitomělá písnička zaplaví scénu. Klient se jde rezignovaně posadit. Úředník si prohlíží svůj deštník, zhodnotí ho jako suchý, takže ho zavře a pověsí na věšák. Pak si začne ořezávat tužku, píská si nebo zpívá podle Rádia, nakonec se vrátí k Rádiu, přeladí z písničky na předpověď počasí.

Rádio
Na celém území bude zataženo, teploty poklesnou a citelně se ochladí…(na tato slova Úředník přihodí uhlí do kamen a Klient si přitáhne kabát ke krku)…Občasné dešťové přeháňky, ve vyšších polohách sněhové. Pěkné počasí bude přetrvávát ve slunečných oblastech. Právě jste vyslechli předpověď počasí.

Úředník vypne Rádio, dlouho si mne ruce, jde se posadit ke stolu, otevře okénko a…

Úředník, volá
Číslo 3640! (Klient, ponořen do snění, neslyší. Zaměstnanec volá hlasitěji). Opakuji číslo 3640!
Klient, okamžitě se probere a chvatně se dívá na žeton
Tady! Tady!
Vstane a jde k okénku
Úředník
Váš žeton!
Klient
Ach! Promiňte! Tady.
Odevzdává mu žeton.
Úředník
Děkuji!
Klient
Pane, přišel jsem se zeptat, jestli...
Úředník, přeruší ho
Vaše jméno?
Klient
Moje jméno? Ale já...
Úředník
Jaképak já. Jaké je vaše jméno?
Klient
Tady... Tady je můj občanský průkaz.
Hledá v kapse a vytáhne dokladovku... ale Úředník ho zarazí.
Úředník
Nepotřebuji váš občanský průkaz, ptám se vás na vaše jméno.
Klient něco nejasně zamumlá.
Úředník
Jak se to píše? Hláskujte, prosím!
Klient
M...u...z...s...p...n...z...j...a... pomlčka... k... dvě e...s..g...u..r...w...p...o...n..t... jako Dupont
Úředník
Datum a místo narození?
Klient, s povzdechem
Narodil jsem se ke konci minulého století, na západě...
Úředník
Přesně! Střílíte si ze mě nebo co?
Klient
Ale vůbec ne, vůbec ne, pane. Přesněji jsem se narodil v Rennes, roku 1897.
Úředník
Dobrá. Povolání?
Klient
Občanské.
Úředník
Rodné číslo?
Klient
Kategorie A-Číslo J 9896. B4. CRTS. 740. U4. B5. AM. 3 miliony 672 tisíc 863.
Úředník
Jste ženatý? Máte děti?
Klient
Promiňte, pane... Mohu se s dovolením vyjádřit svůj údiv? Přišel jsem sem... abych se zeptal... a pak to nejsem já, kdo se ptá, ale vy! Já…
Úředník
Vy mi budete klást otázky až přijde řada na VÁS. Ptám se vás, jestli jste ženatý a jestli máte děti! Ano nebo ne?
Klient
Eh... ano... ne.. tedy...
Úředník
Jak - tedy?
Klient
Totiž! Ach! To je ale mrzuté!... Já jsem tak spěchal…
Úředník
Tak jestli tolik spěcháte, je ve vašem zájmu odpovědět rychle a bez váhání...
Klient
No tak dobře, byl jsem ženatý a mám děti... dvě děti.
Úředník
V jakém věku?
Klient, rozčilený, téměř v slzách
Ach! Já, já, už nevím.. Dejte tam dcera deset let a syn osm.
Úředník
A vy, jak jste starý?
Klient
Ale já jsem vám řekl své datum narození před chvílí!
Úředník
Datum narození a věk, to není to stejné. Dva údaje nefigurují na stejném místě Klientského dotazníku.
Klient
Aha… protože vy děláte pro každého, kdo se sem přijde na něco zeptat, jeden dotazník…
Úředník
Samozřejmě! Jak bychom se v tom jinak vyznali? Ptal jsem se vás na věk!... Takže…
Klient
Takže, počkejte (Počítá zpaměti) 1952 mínus 1897… 7 a kolik je 12... a 5, 89 a kolik je 95… a 12… to je, počkat… 5 a 16 rovná se 21, ne, 16 a 5, 165 let!... Ne. To není možné… počkat, vezmu to znovu…
Úředník, rozhodí rukama
Není potřeba. Už jsem to spočítal. Máte přesně padesát pět let.
Klient
Ano, je to tak, je to tak! Děkuji, pane!
Úředník
Že jste to neřekl dřív! Toho času co se dá ztratit s nezkušenými klienty!.. Teď, vyplázněte jazyk!
Úředník, vyplázne jazyk
Aáááá.
Úředník
Dobrá. Nic zvláštního. Ukažte mi ruce!
Klient, ukazuje ruce
Prosím…tady...
Úředník, pozorně se dívá
Hm! Čára Smrti kříží čáru Života. To je špatné znamení… ale… máte čáru Bytí! Naštěstí pro vás!... To je dobré. Můžete se jít posadit.
Klient
Prosím? Ještě se vás nemůžu na nic zeptat?
Úředník
Ne teď hned. Počkejte, až budete zavolán.

Zavře hlučně okénko.

Klient, zoufalý, v slzách
Ale, pane, já spěchám! Pane!… Moje žena s dětmi na mě čekají… přišel jsem… abych se rychle zeptal… (V této chvíli je slyšet pískot odjíždějícího vlaku). Jsme přece na nádraží, pane, nebo to nádraží není daleko, přišel jsem právě proto, abych se zeptal na vlakové spojení. Úředník, obměkčen, otvírá okénko
Kvůli jízdnímu řádu?
Klient
Vlastně ano, mimo jiné, napřed kvůli jízdnímu řádu... proto jsem tak spěchal!
Úředník, velmi klidně
Že jste to neřekl dřív! Poslouchám vás.
Klient
Aha, dobrá, takže: Chtěl jsem, vlastně přál jsem si jet vlakem do Aix-en-Provence, abych se konečně setkal se starým příbuzným, který…
Úředník, ho přeruší
Vlak do Aix-en-Provence odjíždí v 6.30, 9.30 (jen první a druhá třída), ve 13 hodin (rodinná sleva), 14 hodin (svobodní), 18 hodin a 21 hodin (všechny třídy, každý věk i pohlaví).
Klient, drží se svého
Děkuji, děkuji mockrát!... Ano, chtěl jsem se setkat v Aix-en-Provence s jedním mým starým strýcem, který je notář a chřadne ze dne na den, ale…
Úředník
K věci, prosím vás!
Klient
Samozřejmě, promiňte. Chtěl jsem se dostat k tomuto: chtěl bych, vlastně, přál bych si, sevřít ještě jednou v náručí mého starého příbuznéh z Aix-en-Provence, ale najednou opravdu váhám mezi títmto směrem a směrem na Brest! Vlastně, mám v Brestu sestřenici rovněž nemocnou a na mou věru, říkám si jestli…
Úředník, kategoricky
Vlaky na Brest: Micheline v 7 hodin, Modrý vlak v 9 hodin, Zelený vlak v 10 hodin, omnibus v 15 hodin s přestupem v Rennes. Noční vlak v 20.45, do Brestu přijedete ve 4.30.
Klient
Ach, děkuji, děkuji moc, pane. Jestli dobře chápu vaše údaje, tak bych se měl jet spíš podívat za svojí sestřenicí do Brestu než za starým strýcem do Aix-en-Provence?
Úředník, suše
O tom jsem nic neřekl. Dal jsem vám časy vlaků: tečka. To je všechno.
Klient
Ovšem, ale buď se velice mýlím nebo se mi zdálo, že projevujete jisté upřednostnění, jistý druh osobní přednosti pro moji sestřenici z Brestu a já vám za to děkuji, ano, já vám za to děkuji, ačkoli je to, vpodstatě, ke škodě mého starého strýce z Aix, ke kterému cítím náklonnost, kterou...
Úředník
Ale vždyť se, pane, klidně rozhodněte jak chcete! To je k čertu vaše věc! Já jsem tady, abych vám podával informace! (Klient neodpovídá, Zaměstnanec, ještě rozčilený, ale už laskavě) Tak, pane, už konečně odpovězte!
Klient, nesmírně smutně a jemně
Já odpovědět nemohu, to musíte vy… A já bych bych si tolik přál radu, abych věděl, co mám dělat… kterým směrem se dát…!
Tlampač, z dálky podivně zasněným tónem
Pánové cestující všemi směry, připravte se prosím…račte se prosím připravit vážení cestující, pozor… vážení cestující váš vlak se chystá k odjezdu…váš vlak, váš automobil, váš kůň odjíždí za několik minut… Pozor!... Pozor!... Připravte se!
Klient, vrátí se ke své otázce
Ano, tolik jsem chtěl vědět, kterým směrem se dát… v životě… a hlavně…
Úředník, stále arogantní, přeruší ho
Tak rychle, nemám času nazbyt! Co si přejete vědět?
Klient
Neodvažuji se vám to říci!
Úředník
Tady si nehrajeme na city!
Klient
A já jsem si naopak myslel, že právě na nádržích… Je tam tolik odjezdů a příjezdů, tolik setkání! Je to jako obrovské místo srazů.
Úředník
Vy jste si dal s někým schůzku?
Klient
Ehm, ano a ne, tedy...
Úředník
S ženou, že samozřejmě?
Klient, nadšen
Ano, je to tak, s ženou. Jak jste to uhodl?
Úředník, pokrčí rameny
Prosím vás, podle vašeho oblečení.
Klient
Cože, podle oblečení?
Úředník
Nejste snad oblečný jako muž?
Klient
Samozřejmě!
Úředník
Z toho jsem si vyvodil, že jste muž. Mýlil jsem se?
Klient
Ne, skutečně!
Úředník
Tak vidíte! Jestli jste muž, hledáte ženu. Na tom není nic těžkého.
Klient
To je postřeh! A ta jednoduchost v úsudku: když muž... tak žena!
Úředník
Samozřejmě! Ale jaký typ ženy hledáte?
Klient
Typ "žena mého života".
Úředník
Počkejte, podívám se do záznamů. Takže. Vaše jméno začíná na m a končí na t… dobrá… (Listuje záznamy. ) Takže: jedna tmavovláska slyšící na jméno Rita Caraquilla přešla ulici v 15 hodin 45, směrem na jihovýchod. Je to ona?
Klient
Myslím, že ne. Žena mého života by byla spíše blondýna… odbarvená blondýna… blondýna s nádechem do kaštanu... vlastně, něco mezi tím.
Úředník, hledá dál v záznamech
Takže, by to mohla být spíše tato: Slečna Rose Plouvier, křepčí (Podívá se zblízka) Ne, pardon, krejčí vstoupí do protějšího domu zítra v 9 hodin ráno. Půjde ke své zákaznici, paní Couchois, která…
Klient, smutně
Ne! To je zbytečné, pane. Tato osoba to být nemůže, protože to už tady já nebudu.
Úředník
V tom případě lituji, nemáme nikoho mezi 15.45 dnes a 9 hodinou zítra, kdo by odpovídal vašemu popisu. Je to všechno?
Klient
Ne, to není všechno. Chtěl bych vědět… co si myslíte, co soudíte… o mém způsobu života.
Úředník
Konkrétněji!
Klient
Rád... takže... Každé ráno vstávám brzy a vypiji velký hrnek kávy… je to dobré pro zdraví? Úředník, kategoricky a doktorsky
Přidejte trochu mléka. To je lepší. Zvláště kvůli zácpě.
Klient
Aha! Dobře! Děkuji. Dovolíte, abych si to zapsal?
Rychle si zapisuje do notýsku.
Úředník
Pokračujte!
Klient
Dále: abych se dostal ráno do práce, jedu železnicí zvanou "Metropolitan"… a pokud si mohu sednout - což není vždycky možné - mám ve zvyku číst noviny.
Úředník, tvrdě
Proč to děláte?
Klient
No, já nevím, abych nějak zabil čas, abych nezapomněl abecedu… abych byl v obraze...
Úředník
V obraze čeho?
Klient, jedním dechem
Všeho… co se děje... tady nebo tam!
Úředník
Zbytečné! Nemusíte nic vědět. Mimochodem, nejde vědět všechno. Čtěte spíš časopisy pro děti. To je vynikající. Pročišťuje to krev. Lépe se tráví a méně tloustne.
Klient
Dobře, pane. Dobře. Rovněž tuto cennou radu si zapíšu. (Zapisuje) Říkali jsme: kávu s mlékem… kvůli zácpě… dětské časopisy kvůli trávení… (Bez spojitosti, s povzdechem) Ach! To všechno nám ale ztracený ráj nevrátí!
Úředník
Čtěte Miltona nebo třetí část Božské komedie!
Klient
Čtu je, pane. Čtu je, jsou to obdivuhodné knihy. Ale obrovskou šíři, kterou poskytují naší představivosti jsem zatím mezi náměstím Contrescarpe, kde bydlím a bulvárem Sevastopol, kde se nachází místo, kde pracuji, nepotkal.
Úředník
Běžte jinou cestou!
Klient
Zkoušel jsem to, pane. Zkoušel jsem to, věřte mi. Ale nic se nezměnilo, vůbec nic! Naopak, čím víc jezdím metrem, tím víc konstatuji, že se ráj ode mne vzdaluje.
Úředník
Zkoušel jste už beznaděj?
Klient
Bez… co?
Úředník, jako by mluvil k hluchému
Metafyzickou beznaděj. Nebo spíše úzkost, úzkost z beznaděje? A co takhle styk s vašim nevědomím, s "podzemním člověkem"?
Klient
Bohužel! Toho znám přespříliš, toho "podzemního člověka"! Obzvlášť hojně se vyskytuje na lince Ivry-Porte de la Chapelle.
Úředník
No však právě! Nepocítil jste jistou morální úlevu, když jste konstatoval kolik soumračných filosofií, teorií úzkosti a zoufalství byly... jak to říci…. identické s vaším údělem? Existuje v nich jistý druh harmonie, estetické konvence, které by vás měly potěšit, ne?
Klient, pokýve hlavou
Řekněte spíš, že líčení pekla mě dovede do každodenního pekla, abych do něj zapadal každým dnem víc a víc. Ach… pane! Jak jsem to říkal ještě včera mému šéfovi v kaceláři, panu Claquedentovi: Théophile Gautier napsal:
“Ach kdyby pták jen křídel měl,
i já bych s křídly odletěl”
… nebo... něco podobného.
Úředník, jemně, ale uzavřeně
Dovolte,ale oni je mají, ta křídla, ti ptáci!
Klient, zklamaný
To je pravda!… Inu, co dělat?
Úředník, přirozenějším tónem
Věnujte se velkému úkolu: buďte továrníkem, dobyvatelem, státníkem! Uvidíte, pocítíte jisté zlepšení.
Klient
Často jsem na to myslel, ale co prostředky? To není jednoduché.
Úředník
Ale! S trochou zvyku!... Podívejte se na mě: nedostal jsem se na vysoké místo?
Klient, s respektem
To je pravda!... Ale já nemám vaši jistotu, vaši autoritu… Ne, podívejte se: já, já jsem spíše stvořen pro snění…
Úředník, tónem vojenského rozkazu
Tak sněte!
Klient
Jistě, sním. Sním pokaždé, když mohu. Zvláště bdělý, samozřejmě. Neboť když spím, tak to… nic! Černá díra! Takže sním ve dne, na ulici, v restauraci, v kanceláři: to mi pomáhá žít! Bohužel, moje sny jsou mlhavé. Ano, chybí jim jasnost. Chtěl bych jim dát trochu víc "formy", trochu více barvy.
Úředník, prozaickým a nezúčastněným tónem
Děláte chybu. Na vašem místě, v situaci v jaké se nacházíte, bych jedním skokem překonal poslední propast, která mě dělí od věčného života.
Klient
Co ale nazýváte "věčným životem?"
Úředník, důrazně
Nazývám tak skutečnost žít v duchu, duchem a pro ducha, a považovat nehody života a náhody reality za nicotné. Sledujete mě?
Klient
Ach! Sleduji vás! Pane! S jakým entuziasmem bych vás takto sledoval až na konec světa!
Úředník, stává se lyrickým a prorockým, paroduje.
Zavedu vás dál než na konec světa: tam, kde formy jsou už jen ideami, kde bytosti jsou jen esencemi, kde panuje nehybný jas, v rovnováze mezi uplynulou budoucností a nadcházející minulostí.
Klient, u vytržení
Vidím... vidím... ten hvězdný déšť!
Úředník, opravuje
Ani hvězdy už nejsou!
Klient, poslušně
Jaký déšť nepřítomnosti hvězd!
Úředník, vytřeští oči
Jaká nepřítomnost! Jaká nepřítomnost! Kde jste?
Klient, neurčitým hlasem malého ztraceného dítěte
Tady!... Tady!
Úředník, hluboce a vzdáleně
Chyba! Už nejste ani tady ani jinde. Jste nikde!
Klient
Přesto vás slyším. Slyším vaši nepřítomnost hlasu pronášet nicotu slov... Už nejsem: byl jsem. Už netrpím: trpěl jsem. Už nežiji: žil jsem.
Úředník, rozhodně, ale povzbudivě
V duchu!
Klient, stejným tónem
Jsem duch.
Úředník, stejným tónem
Mám křídla ducha.
Klient
Letím vedle vás!
Úředník
Sbohem, zemičko, sbohem, sbohem!
Klient, mává kapesníkem.
Sbohem, zemská kuličko!
Úředník, taky mává kapesníkem.

Intenzivní zatroubení klaxonu, následované startováním několika automobilů, je vytrhne z okouzlení. Udiveně se na sebe podívají a začnou mluvit normálním tónem.

Úředník
Co?
Klient
Co?
Úředník
Cože?
Klient
Co prosím?
Úředník
Co jsme to říkali?
Klient
Říkal jsem, že...
Úředník, smířlivě
Poslouchám vás.
Klient
Já... měl bych na vás ještě jednu otázku.
Úředník
Jakou?
Klient, šibalským tónem
Tuto: podle vašeho názoru, jaký bude můj úděl na této zemi?
Úředník
Abych vám mohl odpovědět, potřebuji sestavit váš horoskop. Minutku, prosím vás, podíváme se. (Hledá v papírech. ) Aha! Chybí mi jeden detail. Který měsíc, který den a v kolik hodin jste se narodil?
Klient
Prvního května v 21.35.
Úředník
Dobře. Už to vidím. Lev vstoupil s Krávou do konstelace Upíra, Galileo se vzdálil od Poseidona, ale Čtyři synové Aymónovi se královsky přiblížili k Meduzině koruně a Paraklet se spojil s Luciferem, když vás vaše paní matka přivedla na svět.
Klient
Co? To se událo tolik věcí na nebi ve chvíli mého narození?
Úředník
Neříkejte „v momentě“, říkejte: kvůli mému narození!
Klient, stále se usmívá
A tento velký nebeský shon, co mi připravil?
Úředník, ledově
To záleží...
Klient
Jak, to záleží? Copak může osud záležet na okolnostech?
Úředník
Špatně jste mě pochopil. Chtěl jsem říci: odpovím podle vašich otázek.
Klient
Aha! Dobrá! To mě od vás uklidňuje.
Úředník, zneklidněně
To nestojí za řeč.
Klient, začíná se znepokojovat, ale slabě se směje, aby se ujistil.
Snažil jste se mi namluvit, že nemám osud .
Úředník
Bylo by to možná lepší!
Klient
Nechte těch žertů!
Úředník, bubnuje prsty na stole
Skutečně!
Klient
Na co se vás mám zeptat?
Úředník, lhostejně
Když se mě musíte ptát, na co se mě máte zeptat, tak to s tím nebudeme nikdy hotovi. Nejsem Sfinga!...ani Oidipus!
Klient
Zajisté.
Úředník
Ani vy ne, mimochodem.
Klient
Samozřejmě... Takto... co chci říci... aha! Už to mám: jedna docela banální otázečka, něco, co není urgentní, na co mám ještě spoustu času, otázka na moji budoucnost: například... Tato: (Rozjařeně. ) Kdy umřu?
Úředník, s velmi příjemným a velmi odporným úsměvem
Konečně jsme u toho, ale: až za několik minut, můj drahý pane. Až odsud budete odcházet.
Klient, nedůvěřivě a výsměšně
Aha! Opravdu! Tak takhle! Když budu odtud odcházet? Proč ne rovnou tady?
Úředník
To by bylo složitější, tady není to, co potřebujeme Tady se neumírá!
Klient, trochu se rozčílí
Aha! Není zde co je potřeba? A vaše kamna se nemohou vznítit, ne? Nebo nás udusit? A dům se nám nemůže zřítit na hlavu, ne? A... váš deštník? A... vaše násadka? A ta vaše podělaná gilotýna?
Ukazuje na okénko. Zaměstnanec ho nechává neúprosně sklapnout, pak ho okamžitě zvedá. Úředník
Položil jste mi otázku, odpověděl jsem. Zbytek se mě netýká.
Klient, pokrčí rameny
Tak vám položím ještě jednu: to se nedá nic udělat, aby se tomu všemu zabránilo?
Úředník, neúprosně
Nic.
Klient, pořád nedůvěřivě
Vůbec nic? Absolutně nic?
Úředník, nezlomně
Absolutně nic!
Klient, náhle sklesle
Dobrá… dobrá… děkuji vám. Ale…
Úředník
Jaké ale? Myslím, už je to všechno, nebo ne?
Klient
To znamená… Totiž… chtěl jsem se vás ještě zeptat, kdy… zeptat se vás, jestli… vlastně jak…
Úředník, přeruší ho
Kdy, jestli, jak? (Pokrčí rameny. ) Uvědomujete si, předpokládám, že vaše dvě předposlední otázky, nebo spíše moje dvě poslední odpovědi - činí téměř zbytečnými všechny ostatní otázky a odpovědi? Alespoň co se vás týká…
Klient, zdrcen
... Takže je to přece pravda…
Úředník, trochu dopáleně
Kdybyste začal tímto, ušetřil byste nám, jednomu i druhému, dost trápení. A toho ztraceného času!!
Klient, najednou poníženě a stydlivě jako na začátku
Jaká pravda, pane! Ach, odpusťte mi! Zvědavost, že ano?
Úředník, přece jen dobrácky
To je v pořádku! Ale už se k tomu nevracejete, jasný!
Klient, drásavě
Bohužel!
Úředník, aby upokojil sám sebe.
Všechny informace, které jste si přál, jsem vám dal.
Klient, přeuctivě.
Ano, přesně tak, pane. Děkuji vám, pane.
Úředník
Neděkujte mi, dělám jen svoji práci.
Klient
O, tak to je pravda! Jste příkladný zaměstnanec.
Úředník, skromně
Jde mi o jedinou věc: o spokojeného zákazníka.
Klient
Děkuji, pane, opravdu děkuji… z celého srdce... (Jde ke dveřím, pak si to rozmyslí.)
Kolik vám vlastně dlužím?
Úředník, velkoryse
S tím si nedělejte starosti, vaši pozůstalí dostanou účet.
Klient
Děkuji. Děkuji mnokrát. Tak… na shledanou, pane…
Úředník, vstává, s jistým pohřebním respektem
Sbohem, pane!

Klient vyjde velmi pomalu, nerad, samozřejmě… Jen co za sebou zavře dveře, je slyšet krátký zvuk klaxonu, pronikavé kvílení brzd a - téměř současně - bolestný výkřik. Zaměstnanec se na chvíli zaposlouchá, pokývá hlavou a jde k Rádiu. Je slyšet "okouzlující píseň" à la mode. Poté se jde posadit za svůj stůl a ponoří se do papírů.

Opona

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

zhlédnuto 2403x

Inzerce
Inzerce
Inzerce