Hannu Raittila: Canal Grande, WSOY, 2001, 328 stran
Český překlad chystá k vydání nakladatelství Volvox Globator (Literární klub)

Román Hannu Raittily, Canal Grande (2001), je svéráznou alegorií rozkladu staleté západní kultury, potápějící se spolu s městem do vod Jaderského moře, a zároveň ojedinělým vyprávěním o Finsku a Finech, o jejich chybějících dějinách a technologickém rozmachu řízeném gigantem jménem Nokia.

Do Benátek přijíždí pracovní skupina finských expertů, která se má podílet na celoevropském projektu záchrany potápějícího se města. Stavební inženýr Marrasjärvi, typický Fin a vzorný otec rodiny, odborník na vliv vody a mrazu na základy staveb a venkoncem akurátní člověk se odhodlaně vrhá do splnění svého úkolu, ale ustavičně naráží na protivenství nejen ze strany velmi přibližných italských hostitelů, ale i naprosté neúčinnosti velkohubých snah nadnárodních organizací, které potápějící město „zachraňují“ nekonečnými zasedáními, konferencemi, vytvářením sekretariátů, sekcí a podsekcí a utrácením bezedných zásob europeněz, a taktéž svých finských kolegů, z nichž mnozí ani pořádně netuší, proč do Benátek přijeli.

„Znalec duchovního života Evropy“ Saraspää, kosmopolita, publicista, snob a stárnoucí bonviván v městě zkaženosti propadá svým dřívějším neřestem; užvaněný docent historie Heikkilä je „výstavní prototyp pravého, akademicky zapáleného cvoka“, který se ani po dvou měsících pobytu nedokáže sejít s některým ze svých zahraničních kolegů, s nimiž by měl pracovat na katalogizaci uměleckých děl na fasádách budov; obézní vedoucí odboru kultury a samozvaná šéfová skupiny Snellová z finského ministerstva kultury, utrácející peníze na zviditelnění Finska a především na uspokojování svých měšťáckých choutek; a konečně Tuuli, pohledná a mladičká sekretářka, která činnosti skupiny pomáhá především svými známostmi mezi obratnými a přičinlivými benátskými obchodníky nejmladší generace, a do níž se arbitr vkusu Saraspää beznadějně zamiluje.

Román Canal Grande je románem o střetu evropského severu a jihu, protestantského a katolického světa, románem zpočátku úsměvným, humorným, posléze čím dál víc nabývajícím groteskně nahořklou tóninu. Autor do něj promítl čerstvě nabyté zkušenosti ze začlenění Finska do Evropské unie a trefně, mnohdy bez milosti poukazuje, jak rozdílné jsou postoje jednotlivých národů k evropským strukturám, pro koho je plnění kdejaké vyhlášky do posledního puntíku svatým a pro koho jsou naopak něčím, co je třeba s ohledem na vlastní prospěch vhodně přizpůsobit. Své postřehy vkládá výhradně do úst hrdinů, především do vyprávění stavebního inženýra Marrasjärviho, respektive deníkových zápisů světáckého Saraspääa.