Nobelovu cenu za literaturu získala letos rakouská spisovatelka Elfriede Jelineková (1946). Stala se tak desátou ženou, která byla takto oceněna (předtím Selma Lagerlöfová, Grazia Deleddová, Sigrid Undsetová, Pearl S. Bucková, Gabriela Mistralová, Nelly Sachsová, Nadine Gordimerová, Toni Morrisonová a Wislawa Szymborská). Je to také vůbec poprvé, co cenu získal nějaký rakouský spisovatel. Celkově jde o již jedenáctou německy píšící autorku/autora (předtím T. Mommsen, R. Eucken, P. Heyse, G. Hauptmann, C. Spitteler, T. Mann, H. Hesse, N. Sachsová, H. Böll a G. Grass).

Elfriede Jelineková je značně kontroverzní prozaička, dramatička, básnířka, esejistka a překladatelka. Patří k předním německy píšícím autorům současnosti a k nejúspěšnějším dramatikům. V roce 1998 jí byla udělena prestižní Cena Georga Büchnera. Jak napovídá její příjmení, má české kořeny: její otec byl český Žid. Letos by měla navštívit také Prahu, kde jí bude udělena Cena Franze Kafky. Svou nemilosrdnou kritičností až útočností (zaměřuje se zejména na postavení žen ve společnosti, vliv médií a politickou situaci v Rakousku) často připomíná tvorbu a postoje jiného velkého Rakušana, Thomase Bernharda. Ráda provokuje a protože kritizuje zemi, v níž žije, říká se o ní (stejně jako o Bernhardovi), že „kálí do vlastního hnízda“. Ve svých dílech píše otevřeně o všedním životě, o ženách, o ženské sexualitě, o násilí, o úpadku kultury apod. Charakteristická je pro ni práce s jazykem, s nímž neúnavně a vynalézavě experimentuje, odhaluje jeho přednosti i nedostatky a kritizuje jeho používání. Převrací a paroduje jazyková klišé, používá slovní hříčky. Její jazyk je přísně stylizovaný a promyšlený. I přes značnou komplikovanost svých děl dokázala Jelineková většinou zaujmout nejen kritiku, ale i čtenáře.

Švédská královská akademie dle zdůvodnění ocenila „muzikální tok hlasů a kontrahlasů v jejích románech a hrách, které s mimořádnou jazykovou naléhavostí odhalují absurditu společenských klišé a jejich podmanivou sílu“.

U nás bohužel není zdaleka tak známá, jak by si zasloužila. Asi nejznámější je jako autorka předlohy ke skandálnímu filmu Pianistka režiséra Michaela Hanekeho z roku 2001, který získal tři ocenění na festivalu v Cannes. Titulní roli ztvárnila Isabelle Huppertová a její matku slavná Annie Girardotová. Předloha k filmu, román Die Klavierspielerin (1983; Klavíristka), u nás bohužel zatím nevyšel, ačkoli jej při uvedení filmu do našich kin slibovalo jedno nakladatelství. Přitom jde o jeden z nejlepších textů Jelinekové: vypráví v něm příběh klavíristky Eriky Kohutové, profesorky na vídeňské konzervatoři, která za upjatou a přísnou maskou umělkyně skrývá zvrhlost a sexuální perverzi. Doma je utlačována soužitím s autoritativní matkou a ve škole může pak svou moc uplatňovat na žáky. Večer pak obchází pornoshopy a ukájí se sebepoškozováním. Chladná a citů neschopná Erika nedokáže navázat normální vztah. Ani obdiv a láska studenta Waltera ji nedokáže změnit a mladíkovi se jen zhnusí. Kontrastem k nízkému sexu a citové chladnosti je pak vznešená hudba, kterou jedinou Erika zřejmě dokáže prožít.

První úspěch zaznamenala autorka v roce 1970 románem jsme volavky, baby! V češtině zatím vyšel v roce 1999 pouze jediný román, Milovnice z roku 1975. Zde Jelineková přesně odhaluje mechanismy vztahů mezi muži a ženami, mezi milenci a pak mezi manžely. Suchým, ironickým jazykem bez použití velkých písmen ve jménech i na začátku vět popisuje touhy a přání ženských hrdinek a jejich odraz ve skutečnosti. Z dalších románů vynikají zejména Vyděděnci (1980), skandální Slast (1989), Děti mrtvých (1995) a Chtíč (2000).

V roce 1979 byla s úspěchem uvedena také její první divadelní hra, která už svým názvem a tématem předznamenala autorčiny zájmy: Co se stalo, když Nora opustila svého manžela aneb Opory společnosti (česky 1994). Hra navazuje dějově na slavné drama Henrika Ibsena Domov loutek (česky také Nora nebo Domeček pro panenky), avšak stylem je samozřejmě velmi současná a typická pro svou autorku – nevyhýbá se otevřenosti a ráda pracuje s absurditou a černým humorem, stejně jako s propracovaným jazykem. Tato hra má být uvedena spolu s Ibsenovým dramatem v jednom večeru ve Stavovském divadle v červnu 2005. Další tři dramatické texty vyšly česky v jednom svazku v roce 2001: Klára S., Nemoc aneb Moderní ženy, on není jako on (malá písmena v názvech některých děl jsou úmyslná). Hry byly poprvé uvedeny v letech 1982, 1987 a 1998. Z dalších dramatických děl jmenujme alespoň Burgtheater (1985), Totenauberg (1992), Berla, hůl a tyčka (1996) nebo Sportovní hra (1998).

Jelineková píše také rozhlasové hry a libretta (např. k opeře Hanse Wernera Henze Robert, der Teufel, 1985). Vydala také básně a eseje, její hry vycházejí též knižně. Spolupracuje také s filmem, adaptovala pro film mj. vlastní román Vyděděnci (1982) a román Ingeborg Bachmannové Malina (1991). Přeložila z angličtiny román Thomase Pynchona Gravity’s Rainbow (něm. 1981) a z francouzštiny několik her Georgese Feydeaua a Eugéna Labiche.

Ve svých dílech Jelineková reaguje na dobově aktuální události, které však dovede většinou přetvořit v nadčasová díla. Největší zásluhou je vedle její vynalézavé práce s jazykem, stylem i formou (a to jak v próze, tak i v dramatech) právě kritičnost, ironie, boření mýtů a idylického obrazu všedního života a rakouské reality.

Přehled prozaických děl Elfriede Jelinekové:
wir sind lockvögel baby! (1970)
Michael. Ein Jugendbuch für die Infantilgesellschaft (1972)
Die Liebhaberinnen (1975)
bukolit. hörroman (1979)
Die Ausgesperrten (1980)
Die Klavierspielerin (1983)
Oh Wildnis, oh Schutz vor ihr (1985)
Lust (1989)
Die Kinder der Toten (1995)
Gier. Ein Unterhaltungsroman (2000)

Výběr z dramatických děl Elfriede Jelinekové:
Was geschah, nachdem Nora ihren Mann verlassen hatte, oder Stützen der Gesellschaft (1979)
Clara S. Musikalische Tragödie (1982)
Burgtheater (1985)
Krankheit oder Moderne Frauen (1987)
Wolken. Heim (1988)
Die Klavierspielerin. Melodram in einem Akt (1989)
Unruhiges Wohnen. Tanztheater (1991)
Präsident Abendwind. Dramolett (1992)
Totenauberg (1992)
Raststätte oder Sie machen’s alle. Komödie (1994)
Stecken, Stab und Stangl (1996)
Ein Sportstück (1998)
er nicht als er (1998)

V češtině dosud vyšlo:
Co se stalo, když Nora opustila svého manžela aneb Opory společnosti (hra; Dilia 1994)
Milovnice (román; Mladá fronta 1999)
Klára S.; Nemoc aneb Moderní ženy; on není jako on (divadelní hry; Větrné mlýny 2001)