Jan Filoponos Gramatik
O věčnosti světa proti Aristotelovi

ukázka beletrie zahraniční

Český překlad ukázek některých zachovaných zlomků Jana Filopona.

Jan Filoponos Gramatik: O věčnosti světa proti Aristotelovi (přeložil Jaroslav Daneš)

Prolog, (Simplikios In Aristotelis de Caelo 25,22 –26,31)
Toto jsou námitky, které vznesl Xenarchos proti základům položeným Aristotelem. Avšak jeden z našich součastníků (tj. Gramatik), zřejmě lovec slávy, který převzal některé Xenarchovy námitky, jako by byly jeho vlastní, a přidal další, podobné, vystoupil s kritikou Aristotela. Jeho cílem je, jak říká, důkaz pomíjivosti celku světa, jako by měl získat od Stvořitele odměnu, když dokáže, že je Stvořitelem pouze věcí pomíjivých a nikoli nezanikajících. Vzhledem k tomuto cíli hodlá před námi oponovat Aristotelovým argumentům velmi objemnými knihami v naději, že se mu podaří zastrašit blázny rozsahem textu a také, hádám, odradit dav, především však lidi s velkou reputací, od studia těchto neobyčejných nesmyslů. V důsledku toho zůstaly jeho knihy neprozkoumány a autor získal pověst vzdělaného člověka pouze na základě faktu, že napsal mnoho stran proti Aristotelovi. Já však vím, že takovéto odvážlivé pokusy - podobně jako zahrady Adonidovy - překvapivě kvetou u bláznů, a uvadají během několika dní. Pokud jde o mě, když jsem se odhodlal co nejlépe vysvětlit Aristotelův spis O nebi, myslel jsem, že bych neměl přejít námitky tohoto muže, které oslovují spíše lidi nevzdělané než učené a zvláště ty, kteří neustále hledají potěšení v neznámých věcech a závidí slávu historickým osobnostem. Ještě více jsem měl na mysli lidi, kteří se domnívají, že slouží bohu, když věří, že nebe vzniklo, aby, jak říkají, sloužilo člověku, a že není nijak výjimečné ve srovnání se sublunárním světem a je stejně pomíjivé jako sublunární svět. Domnívají se totiž, že tyto námitky podporují jejich názory o bohu, nesmírně si jich váží, i když o těchto věcech nevědí naprosto nic a o Aristotelových spisech, které se odvažují kritizovat, vědí ještě méně. Žvástají mezi sebou a vytahují se na nás, že nauky filozofů jsou překonány. Kvůli těmto filozofům, způsobilejším posluchačům, Aristotelově spisu O nebi, a proto, aby úctyhodná koncepce světa podržela dávnou slávu nedotčenu, jsem se rozhodl uvést tyto námitky a podle svých schopností je vyvrátit. Jeví se totiž jako vhodnější zkombinovat námitky a jejich vyvrácení s komentářem ke spisu. Jestliže užívám proti tomuto muži drsnější, odmítavá slova, přesto se na něm nedopouštím bezpráví, protože necítím žádné nepřátelství k člověku, kterého jsem, pokud vím, nikdy neviděl. Ale je odpovídající nejprve uložit rozumný trest tomu, kdo se učil z Aristotela a jeho komentátorů – pokud se ovšem něco naučil. Od dob Menandra, Herondiana a jim podobných nám nikdo nepředložil lepší názory na přirozenost existujících věcí než Aristoteles. A přece se nestydí (Filoponos) psát o Aristotelovi, kterého bychom nepochybně mohli nazvat obrazem nebo lépe otcem inteligence samé, že byl natolik chytrý, že zakryl pravdu tmou klamných závěrů a že bystrý Aristotelés zatemnil pravdu spletitým systémem. V mnoha případech se vychloubá, že je chytřejší než Aristotelés a jeho komentátoři. Dále jsem považoval za správné pomoci těm, kteří byli sveřepostí tohoto člověka přivedeni k pohrdání Aristotelovými spisy, a to tak, že ukážu, že jeho chvástavá nevědomost je opovrženíhodná.

I. kniha
(Simplikios In de Caelo 26,31-27,4)
První námitku proti výše uvedeným Aristotelovým předpokladům převzal (Filoponos) v méně kvalitní podobě od Xenarcha a zní následovně: mělo by být libovolné, jestli tělesa, která se pohybují stejným nebo různým pohybem, mají jednu a tutéž přirozenost. Protože země a voda se pohybují směrem ke středu, měly by mít stejnou přirozenost a patřit ke stejnému druhu. Podobně i oheň a vzduch se pohybují vzhůru. A tak vytváří (Filoponos) následující sylogismus: země a voda jsou jednoduchá tělesa a obě se pohybují do středu, měla by tedy být podle Aristotela pohybována stejnou přirozeností. Ale tělesa pohybovaná stejnou přirozeností mají stejnou přirozenost a jsou stejného druhu. Proto země a voda jsou stejného druhu. Říká (sc. Filoponos), že je to očividný nesmysl. Vždyť jedno je suché a druhé vlhké.

(Symeon Seth, Conspectus (36) [Dellate, Anecdota, 41,1-14])
Aristotelés řekl, že nebe je páté těleso, odlišné od čtyřech elementů. To ukázal na základě následujícího argumentu o pohybu: Tělesa s rozdílným pohybem mají rozdílnou přirozenost. Pohyb elementů se liší od pohybu nebe. Elementy se pohybují přímočaře, zatímco nebe v kruhu. Proto jsou rozdílného druhu. Jan Filoponos oponuje tomuto důkazu slovy: „Dobře Aristotele, pokud je pravda, že odlišně se pohybující tělesa mají i různou přirozenost, pak by také měla být pravda, že tělesa se stejným pohybem mají stejnou přirozenost. Přesto vidíme, že země se pohybuje dolů a stejně tak i voda. Proto budou mít obě stejnou přirozenost. Obdobně vzduch a oheň se pohybují vzhůru, ale jejich přirozenost je různá.

(al-Farábí, Contra Philoponum (9)-(15) [Mahdi, Alfarabi, 257-259])
(9) Jeho (tj. Filoponovo) stanovisko k první knize druhé kapitoly (de Caelo): „Není správné tvrdit, že tělesa s různým druhem pohybu mají různou přirozenost, a nebrat v úvahu tvrzení, že tělesa, která se pohybují stejně, mají jednu a tutéž přirozenost“, je platné, pokud tělesy rozumí jednoduchá tělesa. Přesto nám musí vysvětlit, že tělesa různého druhu se pohybují jedním a týmž pohybem.
(10) Proto řekl: „Pokud voda a země jsou jednoduchá tělesa a každé z nich se pohybuje směrem ke středu (světa), je zřejmé, že považuje (Aristotelés) přirozenost, kterou se pohybují, za totožnou. Stejný argument aplikuje na vzduch a oheň, protože oba se pohybují směrem od středu. Odpověď je taková: pokud se země a voda pohybují pohybem stejného druhu, pak jejich přirozenost, kterou se pohybují, je též stejného druhu. To je korektní (argument). Ale zbývá dokázat, že jejich pohyb je stejného druhu.
(11) (Proto řekl): Existují dvě jednoduché velikosti: velikost kruhu a velikost přímky. Proto jsou i dva druhy pohybu: pohyb přímočarý a pohyb v kruhu. Protože přímka má dva konce, musí se věci, které se od nich vzdalují, skládat pouze ze dvou relací (jejich přímočarý pohyb se děje v opačných směrech). Proto ze dvou věcí, které se pohybují po přímce, má jedna výchozí bod tam, kde má druhá cílový. Existují dva druhy jednoduchého, přímočarého, přirozeného pohybu: pohyb těžkých těles ke středu a pohyb lehkých těles směrem od centra a středu. Proto pohyby doleva a doprava, dopředu a dozadu nejsou jednoduché, protože se účastní pohybu nahoru a dolu.
(12) Dále stanovil, že země i voda se pohybují směrem ke středu světa. Proto je jejich pohyb téhož druhu. A i když se země pohybuje rychleji než voda, rychlost ani pomalost nemění druh pohybu, právě tak jako větší hrouda padá rychleji než menší a její pohyb se tím nemění. To je rovněž pravdivé o ohni a vzduchu. I když se oheň pohybuje rychleji, oba se pohybují směrem od středu. To tedy ozřejmuje, že pohyb vody a země je stejného druhu a obdobně i pohyb ohně a vzduchu.
(13) Později hledal vysvětlení, proč země a voda nejsou téhož druhu a ani oheň a vzduch. Proto, jestliže někdo toto tvrdí, redukuje elementy ze čtyř na dva. Nemusí se o tom dále diskutovat, protože to připouští Aristotelés i jeho následovníci.
(14) Dále řekl: „Pokud je to tak, pak se jednoduchá tělesa, jejichž přirozenost není téhož druhu, pohybují pohybem téhož druhu“. Domnívám se, že z toho vyplývá, že existují (jednoduchá) tělesa, (která jsou téhož druhu) a která se pohybují pohyby různého druhu. Proto prohlásil, že nevyplývá, že to, co se pohybuje v kruhu a to, co se pohybuje přímočaře, by mělo mít rozdílnou přirozenost. Mohou mít stejnou přirozenost, i když je jejich pohyb jiného druhu.
(15) Toto je synopse toho, co říká. Opírá se o domněnku, že voda a zem jsou jiného druhu, přesto druh jejich pohybu je stejný.

(Simplikios In de Caelo 28,1-11)
Ale tento muž (sc. Gramatik) pokládá za obecně platné, že voda a země mají rozdílnou přirozenost - jedna je vlhká, druhá suchá ( i když přirozenost není v tomto bodu zachycena těmito výrazy) - a že se pohybují směrem k nižší sféře stejným pohybem (i když se tak neděje stejným způsobem). Přidává druhý sylogismus, který užívá v pozdější argumentaci. Zní následovně: „Pokud se tělesa s různou přirozeností jako země a voda pohybují stejným pohybem, pak tento předpoklad obrátíme negací a dostaneme: neexistuje nic, co by bránilo tělesům pohybujícím se různým a ne stejným způsobem, aby byly stejné přirozenosti. Tak i když se nebe pohybuje v kruhu a tělesa v sublunární sféře přímočaře, stále nic nebrání tomu, aby nebe mělo stejnou přirozenost jako sublunární tělesa a bylo stejně jako tato tělesa pomíjivé.

(Simplikios In de Caelo 30,26-34)
Dále, když Gramatik připustil, že nebe není těžké ani lehké, se pokouší dokázat, že nic nebrání tomu, aby bylo teplé a chladné. To je styl, jakým píše. Proto i já jsem nucen vyslovit nesmysl: „I kdyby lehká tělesa byla vždy teplá a těžká tělesa vždy chladná, nevyplývá z toho nutně, že tělesa, která nejsou ani lehká ani těžká, jsou zbavena chladu a tepla. Konverze antecedentu není totiž platná. Například je-li někdo člověkem, je vždy zvířetem. Není ale pravdivé tvrzení, že není-li někdo člověkem, není ani zvířetem.“

II. kniha
(Simplikios In de Caelo 66,8-14)
Je nutné plavat bez ohledu na to, zda člověk spadne do moře nebo do bazénu, a obzvlášť když spadne do špinavé louže. Ale obraťme se znovu ke slovům Telkhina a zkoumejme je. Říká: „Pokud Aristotelés dokazoval, že nebeské těleso není ani těžké ani lehké pomocí argumentu, že není jedním ze čtyřech elementů, a pokud tyto důkazy byly vyvráceny, pak je zřejmé, že jím prokázaná teze, že nebe není ani těžké ani lehké byla vyvrácena.“

(Simplikios In de Caelo 66,17-24)
(Gramatik) dále říká: „ Pokud Aristotelés definuje nejlehčí těleso jako to, které ze všech stoupajících těles míří na vrchol a pokud nebe stoupá na vrchol všeho, pak by mělo být nebe nejlehčím tělesem ze všech.“ Nevěnoval pozornost tomu, co zastupují výrazy „stoupajíc těleso“ a „mířit na vrchol“ a zacházel s nimi ve stejném významu jako být umístěn navrchu. Říká, že „lehký“ znamená být pryč od středu tzn. Stoupat vzhůru. Lehkost prý je tím, co nejvíce vystupuje a co po zvednutí se odspodu stoupá na vrchol všeho. Proto také olivový olej stoupá nad vodu poté, co přepustil spodní místi vodě.

(Simplikios In de Caelo)
Gramatik říká: „Podle Aristotela existují pouze dva místní rozdíly a protiklady – nahoře a dole. Proto je každé těleso – protože je na nějakém místě – buď v horní sféře nebo v dolní. Dále, protože každá nebeská sféra s výjimkou stálé/pevné sféry má vlastní místo hraničící s okolní sférou – lunární sféra hraničí se sférou Venuše, která hraničí se sférou Merkuru atd. – jsou tyto sféry nutně v horním regionu a určitě ne ve spodním. Jsou tedy lehké.

Poznámka:
Překládal jsem z vydání H. Dielse, Simplicii in Aristotelis physicorum libros quattor posteriores commentaria, Berlin 1895, J.L Heiberga, Simplicii in Aristotelis de Caelo commentaria, Berlin 1893. Zlomky al-Fárábího a as-Sijistáního jsou přeloženy z angličtiny dle Christiana Wildberga, Philoponus against Aristotle, on the Eternity of the World, London 1987. Zlomek ze Symeona Setha je přeložen z  vydání A. Delatteho, Anecdota Atheniensia et alia, Paris 1939.

 

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

zhlédnuto 2606x

Inzerce
Inzerce