Davidsen, Leif: De Gode Sostre 2

Davidsen, Leif
De Gode Sostre 2

recenze beletrie zahraniční

Prvních sto stran nového románu Leifa Davidsena vážně nemá chybu. Ty poslední naopak maličko stíní přehnaně politicky korektní idyla...

Nejlepší v Dánsku
Leif Davidsen: De Gode Sostre. Lindhart & Ringhof Publishers, Kobehavn 2001

Davidsen je domácí jednička v žánru špionážního románu
Prvních sto stran nového románu Leifa Davidsena vážně nemá chybu. Ty poslední naopak maličko stíní přehnaně politicky korektní idyla. Šarmantní a přisprostlý univerzitní lektor Teddy v obligátním tvídovém obleku na tom není zrovna růžově. Chytil ho houser, rozbolely zuby a manželka mu vzala roha s připlešatělým kolegou. Ten parchant samozřejmě nesahá Teddymu ani po kotníky, i tak je ale zapotřebí zaplašit obraz těch dvou ve vášnivém objetí nesčetnými panáky whisky s kostkami ledu nasycenými sebelítostí. Naštěstí je ale nad slunce jasné, že Teddy už brzy přitančí zpátky na parket, a na konto si vhodně užitým citátem z Dantovy Božské komedie připíše další trofej. V neposlední řadě díky svůdcovské technice, která prozrazuje, že kovaný kremlolog Teddy je stejně tak erudovaný děvkař.

Jenže do toho všeho se navíc mísí jedna o poznání záhadnější vzpomínka. Ještě než mu manželka zlomí srdce, navštíví Teddyho během pobytu v Bratislavě v jeho hotelovém pokoji nějaká žena a prohlašuje, že je jeho nevlastní sestra. Dcera otce, který po celou druhou světovou válku bojoval v německé zbrani a zplodil ji kdesi v Chorvatsku. Teddy sice dávno stačil potlačit svého biologického tatíka ve prospěch otčíma, jenže když místo něho v Budapešti zřejmě zavraždí jiného Dána a k tomu dánská rozvědka zadrží jeho starší sestru Irmu, profesorku na Roskildské univerzitě, pro podezření ze špionáže pro KGB, je Teddy nucen projevit se jako mnohem víc než pouhý elegantní ironik.

Prvních sto stran v Davidsenově novém thrilleru vážně nemá chybu, možná je to vůbec to nejlepší, co vyšlo z jeho pera. Suverénně a s nadhledem splétá labyrintický příběh, který si nezadá s těmi od Erica Amblera. Davidsen tu v jiskřivě dobré míře souzní s vypravěčem prvního oddílu románu Teddym - lehce prohnilým antihrdinou ze školy Grahama Greena proslulým sarkasticky drsnými šampióny přestrojenými za spanilé outsidery. A když pak Davidsen vloží hlas vypravěče do hrdla uvězněné Irmě, která líčí svůj vztah k otci, co se za okupace Dánska dobrovolně přihlásil do nacistické armády, začítáme se do sugestivní, nostalgické pasáže, jejíž impresionistické obrazy podzimně depresivní přírody na ostrově Fynu, jsou jako vyťaty sekerou z Čechovova Višňového sadu.

Jak se dočteme, Irmin a Teddyho otec, který ve čtyřicátém roce s požehnáním vlády vytáhl do války, není počátkem padesátých let hoden místa u stolu s hrabětem, který po celých pět let okupace ochotně přisluhoval nacistům.

Bohužel ale do vyprávění dorazí i Per Toftlund, rozvědčík dánské tajné služby, s nímž jsme se setkali už v Davidsenově románu Srbodán (Den serbiske dansker). Toftlundova žena Lisa, již potkal a dobyl v téže knize, je teď v pokročilém stadiu těhotenství, a není ani trochu nadšená, že její Per tolik cestuje. Per Toftlund má totiž za úkol vystopovat Teddyho nevlastní sestru, která nejspíš bude cynickým dablem všech možných i nemožných tajných služeb na Balkáně a přilehlém okolí.

Perovo antré je silně říznuto filmem noir, vzpomeňme jen na Třetího muže. A jak také jinak, spadne tenhle svalnatý agent málem do tenat své polsko-dánské kolegyně a femme fatale v jedné osobě. Ale Per takový není, ne že by neměl zálusk, ale tohle se prostě nedělá, když má člověk doma těhotnou manželku, která si připadá jako odulý mastodont. To si člověk radši dá ledovou sprchu a namaže chleba s džemem. Tady je Davidsen povýtce korektní a každý spořádaný člověk mu nemůže než dát zapravdu. Zívy, zívy, jenže jaká to nuda.

Možná je ale na druhou stranu tahle morálka kousek zdravého a pravého dánství přimíchaný do veskrze amorálního žánru thrilleru, který od nepaměti prezentuje život jako bitevní pole, kde se daleko častěji naivně leze do postele s nepřítelem, než aby se v něm řešilo dilema, zda zradit či nezradit předměstskou rodinnou idylu. Davidsen cituje sám Greenova slova z jeho románu Ministerstvo strachu o tom, že život je jako thriller, sám ale potírá tenhle démonický plevel maloměstským smíchem.

Na posledních stranách se před námi rozvine harmonicky spořádaný portrét tatínka Pera, maminky Lise a jejich novorozené dcerky, která se, božeochraňuj, jmenuje staroseversky nabubřele Freya (!). Těm třem tu sekunduje šéf polské rozvědky Gelbert, dlužno dodat polsko-židovského původu. A právě jeho postava jaksi popírá, že pokud jde o antisemitismus, je Polsko navýsost soběstačné. Před vlaky s židovskými nešťastníky odsouzenými na smrt ve vyhlazovacích táborech se v téhle zemi nikdo na koleje nevrhal.

Oukej, možná malicherná výtka ze strany konzervativního fanouška thrillerového žánru. Ovšem rozhodně výtka, která by ani v nejmenším neměla vrhat stín na možná jeden z nejlepších Davidsenových románů. Jde totiž o poutavý a otevřený špionážní román s mohutným, melancholickým klimaxem. Předkládá k diskusi dějiny jako ožehavou záležitost, úplně jinak než coby objektivní sousto pro historiky, kteří často vytrhují fakta z jejich mentálního, sociálního a existenciálního kontextu.

Dobré sestry demonstrují, že se lidé často přidávali na tu či onu stranu z idealismu a kvůli svědomí, které se ale později stalo jejich osudem a noční můrou. Demonstruje, že život není pro začátečníky a už vůbec to není biedermaierovská idylka. Nic není jednoznačné a černobílé, ale právě jako v thrilleru fatální, iracionální prostor, kde k základním životním pravdám patří city a svádění. Svádění ideologické i to sexuální. A tak možná opouštíme Pera šťastného v posteli s manželkou, ale to by v tom byl čert, aby se jeho myšlenky nepodobaly těm Teddyho a Irminým? O co jde? Že člověk miluje bláznivě a pak za to platí v tvrdé valutě, a na druhou stranu rozumně ze zvyku, a tady v Dánsku k tomu s oblibou kvetou krokusy na zahrádce a v bříšku člověku žbluňká nějaké to pivínko.

Davidsenův nástin „dánské nemoci“ nutí k zamyšlení a slovo osudovost současně obohacuje o slušnou porci vhledu do lidské psýché a o tragiku všedního dne. I přes Toftlundův ranní jogging a těhulku v kuchyni nového rodinného domku je Davidsen nejlepší autor thrillerů v zemi.

 

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 105 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

58%čtenáři

zhlédnuto 2146x

štítky k článku

Inzerce
Inzerce