(Ne)přízračné horizonty Wojciecha Kuczoka
Kuczok, Wojciech: Widmokrag

(Ne)přízračné horizonty Wojciecha Kuczoka

Jeho povídky jsou, jak už bylo řečeno, obyčejnými příběhy ze života střední či nižší společenské vrstvy...

„Promiňte, ale já vůbec nerozumím vaší otázce, mohla byste ji zopakovat?“ Taková byla poměrně častá reakce čerstvého držitele polské literární ceny NIKE Wojciecha Kuczoka během říjnového autorského setkání ve Varšavě. A proč právě touto frázičkou začínám recenzi na jeho poslední knihu povídek? Protože docela přesně vystihuje i jejich podstatu - skromnost, nenápadnost a také preciznost a především – existenci samu ze své podstaty… Ze života.

Dvaatřicetiletý Kuczok je autorem poetické sbírky Opowieści samowite (1996), dvou povídkových souborů Opowieści słychane (1999) a Szkieleciarki (2002) a oceněného románu Gnój, podle kterého také napsal scénář k filmu Pręgi (režie Magdalena Piekorzová) a jenž se na začátku října letošního roku objevil v kinech.

Ve Widmokrągu (slovní hříčka, která vznikla spojením dvou slov „widnokrąg“ - „horizont, obzor“ a „widmo“ - „přízrak, duch, zjevení“, česky tedy něco jako „Za horizontem“) navazuje na vypravěčskou linii, kterou si vyzkoušel už v předchozích dílech. Jeho povídky jsou, jak už bylo řečeno, obyčejnými příběhy ze života střední či nižší společenské vrstvy a Kuczok – „inženýr polských duší“ využívá schopnosti vcítit se do svých postav, a tak v jeho podání vyznívá věrohodně i monolog staré ženy, která žije mezi životem skutečným a záhrobním, která však ani v jednom z nich nerealizuje své představy a touhy (Królowa żalu).

Kuczokovy povídky jsou čtivé především proto, že jsou autentické a jemně a s citem odkrývají jakousi Pandořinu skříňku věci: jevy existující jakoby za nějakou tlustou, citlivou blánou. Autorovi se to daří nejen díky stylistické obratnosti a vypravěčskému stylu pokračovatelů tzv. polské gawędy, ale i díky jazyku – své prózy podpírá slezským dialektem, který moc dobře zná, neboť v prostředí, kde se jím mluvilo, vyrůstal. Nechybí mu smysl pro humor a nadsázku a jeho literární inspiraci bychom mohli hledat třeba u Witolda Gombrowicze („apokryf“ Adamova žebra, která jsou monologem „slušného občana“, k němuž si přisedne žebrák), nebo v Povídkách o dvanácti poutnících G. Garcíi Márqueze, a to konkrétně díky tematice míjení se a nepotkávání v některých interludiích, kterými jsou povídky proloženy. Ale radost by z něj pravděpodobně měli i hlubinní psychologové Sigmund Freud či C.G. Jung. Kuczokovy vyzrálé prózy jsou tedy nejen příjemným a na mnohých místech nelehkým čtivem, ale především příslibem dalšího polského spisovatele, který překračuje hranice oné polskosti a o němž pravděpodobně v budoucnu ještě uslyšíme.

Recenze

Spisovatel:

Kniha:

WAB, 2004.

Zařazení článku:

beletrie zahraniční

Jazyk:

Země:

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse

Magova,

Widmokrąg je od: widmo + krąg. moze take od Widnokregu (knihy W. Mysliwskeho)