Tertullianus: O hrách 1

Tertullianus
O hrách 1

ukázka beletrie zahraniční

Tato shromáždění a schůze pohanů musíme nenávidět, protože se tam uráží jméno boží, protože se odtud každý den ozývá, aby nás předhodili lvům, protože právě tam se rozhoduje o pronásledováních, protože právě odtud vycházejí pokušení...

O hrách
Tertullianus
: O hrách - De spectaculis, úvodní studie, překlad poznámky a výběrová biliografie Petr Kitzler. Praha, Oikúmené 2004 (Knihovna raně křesťanské tradice II), str.187-201 (zkráceno, vypuštěn poznámkový aparát)

27. (1) Tato shromáždění a schůze pohanů musíme nenávidět, protože se tam uráží jméno boží, protože se odtud každý den ozývá, aby nás předhodili lvům,  protože právě tam se rozhoduje o pronásledováních, protože právě odtud vycházejí pokušení. (2) Co si počneš, budeš-li přistižen v onom vřícím kotli bezbožných výkřiků nadšení či odsouzení? Ne, že by ti tam snad něco mohli udělat lidé – nikdo nepozná, že jsi křesťan –, ale uvědom si, co se s tebou stane v nebi! (3) Pochybuješ snad o tom, že v okamžiku, kdy s tebou v téhle ďáblově církvi cloumají vášně, se všichni andělé dívají s nebe a zaznamenávají si, kdo z lidí se rouhal, kdo rouhání naslouchal, kdo dal svůj jazyk nebo uši do ďáblových služeb proti Bohu? (4) Neopustíš tedy sedadla Kristových nepřátel, onu lavici zhouby a také vzduch, který je halí a který je zamořen hříšnými výkřiky?

Možná, že některá podívaná je příjemná, půvabná a prostá, možná, že některá si dokonce zasluhuje úctu. Ale k jedu přece nikdo nepřidává žluč a čemeřici – tato zhoubná látka se dává do kořeněných, lahodně chutnajících a zvlášť sladkých jídel. A stejně tak i ďábel přidává svůj smrtící jed do božích věcí, a to do těch nejpříjemnějších a nejoblíbenějších. (5) Všechno, na co při hrách narazíš, ať už je to něco odvážného, úctyhodného, zvučného, zpěvného či elegantního,  proto považuj za jakési kapky medu na otráveném koláčku – tvá touha po potěšení nestojí za nebezpečí, jež v této lahůdce číhá!

28. (1) Takovými sladkostmi ať se dosytosti nacpou ďáblovi hosté: místo, čas i hostitel náleží jen jim. Naše hody, naše svatební hostina ještě nenastala; nemůžeme s nimi hodovat, protože ani oni nemohou hodovat s námi. Věci se mění, tak jsou uspořádány: teď se radují oni a my trpíme. (2) „Svět se bude radovat,“ stojí psáno, „vy se budete rmoutit.“ Buďme tedy smutní, dokud se pohané radují, abychom se zaradovali, až se začnou rmoutit – kdybychom nyní sdíleli jejich radost, později bychom sdíleli i jejich zármutek.

(3) Jsi zhýčkaný, křesťane, když toužíš po potěšení i v tomto světě, a jsi dokonce velký hlupák, když za potěšení považuješ hry. (4) Vždyť filosofové označili za potěšení klid a duševní vyrovnanost – z ní se radují, k ní se uchylují, v ní dokonce docházejí slávy. A ty mi tu vzdycháš po metách cirku, po jevištích, po prachu a aréně! (5) Řekni mi, prosím: copak nedokážeme bez potěšení žít, když nám bude potěšením zemřít? Vždyť co jiného si přejeme než to, co si přeje i Apoštol – totiž opustit tento svět a být přijat u Pána? Naše potěšení je tam, kde je naše touha.

29. (1) Chceš-li však vyplnit svou životní dráhu zábavou a požitky, proč jsi tak nevděčný, že ti nestačí tak mnohá a skvělá potěšení pocházející od Boha a ani si je neuvědomuješ? Vždyť co je příjemnějšího než usmíření s Bohem, naším Otcem a Pánem, než zjevení pravdy, než rozpoznání hříchů, než odpuštění velkých vin minulosti? (2) Co je větším potěšením než opovrhování potěšením samotným, než pohrdání celým tímhle pohanským světem, než skutečná svoboda, než čisté svědomí, než střídmý život, než nepřítomnost strachu ze smrti? (3) Když dupeš po pohanských bozích, když vyháníš démony, když provádíš uzdravení, když žádáš o zjevení, když žiješ pro Boha: to jsou potěšení, to jsou podívané křesťanů – svaté, věčné, bezplatné.

Chceš své hry v cirku? Tady je najdeš: pozoruj běh světa, počítej ubíhající roční období, vyhlížej cílovou metu konce světa, jako svého favorita podporuj jednotlivá církevní společenství, zbystři při božím znamení, postav se při zatroubení andělovy trubky, chlub se palmou mučednictví. (4) Máš-li zálibu v divadelní tvorbě, máme dostatek vlastní literatury, dostatek básní, dostatek sentencí, dokonce i dostatek zpěvů a písní: nejsou to přitom žádné báchorky, ale pravda, není to nic klamného a umělého, ale přímého a prostého. (5) Chceš pěstní zápasy a boje muže proti muži? Tady jsou – nikoli nevýznamné, ale mnohé: dívej se na nemravnost sraženou k zemi cudností, na nevěrnost poraženou vírou, na krutost rozdrcenou soucitem, na rozmařilost překonanou skromností. I my máme takové zápasy a jsme to my sami, kdo v nich získává vítězný věnec! Chceš ještě krev? Máš tu Kristovu!

30. (1) Jaká podívaná se navíc před námi co nevidět otevře – druhý příchod Pána, nyní již nezpochybňovaného, hrdého, triumfujícího! Jak budou andělé jásat, jaká bude sláva svatých, kteří vstanou z mrtvých! Jaké bude království spravedlivých! Jakým městem bude nový Jeruzalém!

(2) To však zdaleka není všechno! Vždyť je tu onen konečný den posledního soudu bez konce, den, který pohané neočekávají, den, jemuž se vysmívají, den, kdy celý přestárlý svět i všechna jeho znovuzrození pohltí jediný plamen. (3) Jak velkolepá to bude podívaná! Nad čím budu žasnout, co vzbudí můj posměch? Před kým se zaraduji, před kým budu jásat, když uvidím tolik významných panovníků, o kterých se tvrdilo, že byli přijati na nebesa, jak se samotným Jovem a se svědky svého vystoupení na nebe úpí v nejhlubších temnotách? Když uvidím, jak se místodržící provincií, kteří pronásledovali jméno našeho Pána, škvaří v mnohem krutějších plamenech, než byly ty, jež ve své vlastní krutosti rozdmýchali při svém běsnění proti křesťanům? (4) A koho uvidím dál? Ony „moudré“ filosofy, jak rudnou v ohni, v němž zároveň hoří i jejich žáci, které přesvědčovali, že Bůh se o nic nestará, které ujišťovali, že duše buď vůbec neexistuje, nebo se nevrátí do svého někdejšího těla! Básníky, jak se třesou nikoli před Rhadamanthyem či Minóem, ale před tribunálem nečekaného Krista! (5) Tehdy bude lépe slyšet tragédz – při své vlastní tragédii totiž budou mnohem hlasitěji křičet; tehdy bude lepší příležitost ocenit pantomimické herce – jejich údy budou totiž díky ohni mnohem pružnější; tehdy bude lépe vidět vozatae – celý rudý bude žhnout žárem na svém řeřavém voze; tehdy bude větším požitkem sledovat atlety – nebudou sebou házet na cvičištích, ale v plamenech. Možná, že je však nebudu chtít vidět ani v onen den a bude mi milejší obrátit svůj nenasytný pohled na ty, kteří spílali Pánovi. (6) To je ten syn tesaře a děvky, řeknu jim, co porušoval šábes, co se bratříčkoval se Samařany a byl posedlý ďáblem; to je ten, kterého jste si koupili od Jidáše, to je ten, který byl bit důtkami a pěstmi, potupen slinami, napojen žlučí a octem; to je ten, kterého učedníci potají ukradli, aby se říkalo, že vstal z mrtvých, anebo ho odnesl zahradník, aby mu dav zvědavců nepošlapal jeho salát.

(7) Který prétor, konsul, kvéstor či kněz ti ve své velkomyslnosti uspořádá tak úžasnou podívanou? A přece již tyto věci máme do jisté míry před očima, protože si je duch dokáže skrze víru představit. A navíc, jaképak jsou „ony věci, které oko nevidělo, ucho neslyšelo a které ani člověku na mysl nepřišly“? Myslím, že jsou příjemnější než cirk, divadlo, amfiteátr i každý stadion.

koupit knihu: www.kosmas.cz

 

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

zhlédnuto 3966x

Koupit knihu

Inzerce
Inzerce